Vážený bratře,
Pokud na majetku dosahujícím výše nisabu uplyne rok, je povinností jeho majitele zaplatit zekát. Zekát je nutné uhradit okamžitě po jeho splatnosti. Jeho odložení bez naléhavé potřeby není dovoleno.
Osoba, která vlastní majetek v hodnotě odpovídající nisabovému množství, může zaplatit almužnu (zakat) z tohoto majetku i před koncem roku.
Při dávání almužny chudým je nutné mít úmysl, nebo předtím vyčlenit čtyřicetinu majetku či peněz s úmyslem na almužnu. Majetek daný bez úmyslu almužny se nepočítá jako almužna.
Pokud má někdo povinnost platit almužnu (zakat), a při dávání almužny chudým má úmysl splnit tuto povinnost, pak se dary, které poskytuje, považují za splnění povinnosti zakatu. Protože v zakatu je nejdůležitější úmysl.
Není nutné, aby při dávání almužny (sadaky) říkal, že se jedná o almužnu (sadaku).
Není dovoleno počítat almužnu, kterou rozdal chudým a potřebným bez úmyslu ji použít na zekát, a započítávat ji do zekátu před koncem roku.
To znamená, že s takovým úmyslem se nemůže platit almužna.1 Pokud je však dáno s úmyslem platit almužnu, nahrazuje almužnu.
1. Fatawa-yi Hindiyye – Es-Siraciyye.
(Celal Yıldırım, Kanaky a islamská právní nauka, Uysal Kitabevi: II/110-111).
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
