– Nemohlo by být tak, aby se tyto neštěstí týkala pouze hříšníků a nevinných by se jich nedotkly? – Proč se neštěstí netýkají pouze tyranů, ale zahrnují i nevinné? – Jak se můžeme bránit proti bombám s kameny a proti tankům s holemi? – Co bychom měli dělat proti útokům na muslimy; neměli bychom vést džihád? – Měli bychom pokračovat v získávání světských statků a spát v klidu v našich domech, zatímco umírají kojenci v plenkách?
Vážený bratře,
Každé svědomí, které truchlí, každá mysl, která přemýšlí, každé srdce, které je zraněné, a každé oko, které pláče, se ptá: Proč?
Je to strašlivá otázka, kterou jakékoli pronásledování, ať už pod jakýmkoli jménem, s veškerou svou vahou vtiskuje do nitra věřících lidí.
Ti, kteří chtějí uchýlit se k zbrani a spěchat na frontu, aby uspokojili svou oprávněnou zuřivost, se setkávají s dalším problémem:
Přehnaný smysl pro vlastenectví ani nechce o této oprávněné otázce přemýšlet a říká:
Musíme něco udělat; ale musíme to udělat promyšleně a s dlouhodobým plánem, dokonce musíme udělat hodně věcí.
Víme, že rozebírání minulosti a rozdmýchávání starých ran nic neřeší. Jsme však přesvědčeni, že bez správné diagnózy nemoci není možné ji vyléčit.
Pokud se nepodíváme na věc z tohoto dlouhodobého hlediska, neuděláme nic jiného než prodloužíme válku, zhoršíme utiskování a rozšíříme ho do nových oblastí.
Potřebujeme, aby tito stateční lidé nezemřeli, ale aby neúnavně směřovali k určitému cíli s velkým úsilím a odhodláním. Kdybychom věřili, že smrt něco vyřeší, pak by to samozřejmě bylo to první, co je potřeba udělat. Ale pokud tato oběť nepovede k ničemu jinému než k oslabení naší pozice, nemůžeme ji považovat za řešení.
Musíme si dobře stanovit cíle do budoucna a nesmíme otálet s poskytováním veškeré materiální pomoci, která je nutná pro dnešek. Poskytování veškeré finanční pomoci utlačovaným, jejichž domovy byly zničeny, kteří ztratili své blízké a ocitli se bez pomoci, kteří trpí nemocemi a zoufají si, a zahájení dodávek potravin a léků bez zbytečných odkladů je povinností, kterou nám ukládá jak naše víra, tak naše lidskost.
Víme, že je dovoleno pobírat úroky z zemí, které jsou v nepřátelském vztahu s námi. Ale je zde velmi důležitý bod, v němž se mýlíme: Pokud jsme nuceni vkládat peníze do jejich bank, jako například pracující v těchto zemích, pak je nutné pobírat úroky, protože jinak by se naše peníze staly jakousi formou pomoci pro ně. Ale bez takové nutnosti vkládat peníze do zahraničních bank pouze za účelem zisku je naprosto nesprávné. Protože pokud nám například dají deset lir úroků, oni z toho získají třicet lir zisku; živí se našimi penězi, ozbrojují se našimi penězi a střílí na nás našimi penězi. Pokud takové jednoduché úvahy nedokážou udělat ropní magnáti a členové královských rodin muslimského světa, musíme je varovat a napomenout ještě před Izraelem.
Jakožto společenství proroka (sm), který to řekl, bychom se měli zamyslet nad sebou a vzpamatovat se, když naše sousední islámské země trpí pod židovským útlakem a my si necháváme stavět letoviskové paláce v západních zemích a necháváme v našich lázních proudit vodu z pozlacených trubek.
Každý člověk ví, jak absurdní je obětování lidí modlám. Ale pokud v to někdo věří, bude tuto brutalitu páchat s radostí. Židé mají v hlavě modlu víry. Věří, že jsou jediným národem na světě, který má právo žít, na ostatní národy se dívají jako na otroky a dokonce považují jejich zabíjení za ctnost. Od lidí s tak zatvrzelou myslí a tak ztemnělým srdcem nemůžeme očekávat milosrdenství a soucit.
Vznik supervelmoci nebo sil, které by mohly být označeny za židovské, na Středním východě se stal životně důležitou nutností pro všechny. Očekává se, že tato moc se nejprve prosadí v arabském světě a v rámci arabské jednoty. Kapitál investovaný do úroků by se měl bezodkladně přesměrovat na rozvoj těchto zemí, je třeba ukončit chudobu a nezaměstnanost, snažit se co nejvíce snížit rozdíly v příjmech mezi sousedními zeměmi, a zároveň je třeba být alespoň stejně silný jako nepřítel a tak mu čelit, a usilovat o to, aby muslimové dosáhli životní úrovně vyspělých zemí.
Tento úkol, jak jsme již výše uvedli, spočívá především na arabských zemích. Nicméně, už nemohou, ani kdyby chtěly, stáhnout veškerý svůj kapitál z bank v západních zemích. Dobře vědí, že by to znamenalo začátek nové války, a uvědomují si, že na ni nejsou vůbec připraveni. Ale přesto musí alespoň vytvořit rozumný plán pro budoucnost a rychle postupovat na cestě k rozvoji.
S celým srdcem na to čekáme. Pokud se arabský svět nezačne ubírat cestou k supervelmoci, měl by mnohem těsněji spolupracovat s Tureckem, které v této oblasti dosáhlo velkého pokroku. Měl by investovat do Turecka, s ním obchodně propojit a společně vytvořit silnou ekonomickou sílu.
Podle božských zákonů, které se nazývají „adetiullah“, je nemožné dosáhnout úspěchu bez práce, sklidit úrodu bez setí. Toto naše úsilí bude skutečnou modlitbou a doufáme, že přijetím této modlitby budeme moci dosáhnout úspěchu, který bude daleko nad naše očekávání.
Žít islám se všemi jeho institucemi, studovat, obchodovat, zbohatnout a dávat almužnu, šířit islám těm, kteří věří v jiné náboženství – to vše jsou blahodárné výsledky, které se dosáhnou pouze v mírovém prostředí. Pokud nás však válka donutí k boji, je naší povinností vést ji v souladu s principy islámu.
Kdo se těmito zásadami neřídí, stává se tyranem, a kdo jeho tyranii toleruje, spáchá zločin. V tomto bodě musíme věnovat maximální pozornost kontrole svého srdce.
Naši nepřátelé sklízejí z tohoto pole věčné peklo pro sebe svými krutostmi a nakonec se ocitnou v řetězci trestů, který začíná v hrobové říši. My se musíme pečlivě vyhýbat hříchu a trestu, které si sami sklízíme tím, že jednáme v rozporu s islámským válečným právem. To je těžká zkouška pro statečné lidi.
Ten, kdo jedná v souladu s jménem Hakîm a vykonává své úkoly s moudrostí, za to obdrží odměnu.
Projevení jména Šáfi je také podmíněno určitými podmínkami. Na tomto světě existuje lék na každou nemoc. Kdo tento lék najde a použije, ten se uzdraví. Zde se nedělá rozdíl mezi věřícím a nevěřícím.
Posel Alláhov (s.a.v.) o tom informoval. Existují nezměnitelné pravidla pro úspěch v obchodování. Kdo se jimi řídí, dosáhne úspěchu, a to bez ohledu na náboženské nebo mezníkové rozdíly.
„Je to On, kdo je bez jakékoli potřeby.“ To znamená, že On nic nepotřebuje. On je potěšen, když muslimové usilovně pracují a dosahují vítězství na Zemi, ale On absolutně nepotřebuje toto vítězství. Pokud bychom měli uvést příklad ze světa stvoření, pak lidé potřebují slunce, aby viděli, slunce nepotřebuje lidi, aby viděli. Kdyby všichni lidé zavřeli oči, slunce by tím nijak nebylo poškozeno ani ovlivněno. Kdyby všichni otevřeli oči a dosáhli požehnání zraku, nelze předpokládat, že by slunce v jeho světle přibylo. V obou případech jsou to jen lidé, kteří získávají nebo prohrávají.
To, že lidé přijmou víru a těží z jejího světla, je pro ně obrovský zisk, ale Bůh to nepotřebuje, pouze si to přeje. Tento bod je třeba důkladně pochopit a vynaložit veškeré úsilí, aby se islámští svět zbavil svého současného neštěstí. Dokud to neuděláme, čekání na Boží milost a laskavost je podobné čekání na ovoce z pouště.
Izraelské krutosti, které vyvolávají soucit i s dravými zvířaty, urychlují naplnění proroctví proroka Alláha (s.a.v.) o osudu Židů. Stejně jako proroctví o dobytí Konstantinopole, i proroctví o konci židovské existence ve světě se nepochybně splní. Nicméně, toto dílo neprovedou ptáci Ababil, ale armády silnější než Židé.
Úkoly, které před námi stojí v boji proti tomuto ohni útlaku, můžeme shrnout do dvou bodů:
S poučením, které jsme získali z tohoto verše, bychom měli pečlivě určit, co jsme schopni udělat, a snažit se poskytnout potlačovaným lidem veškerou pomoc, kterou potřebují.
Vědomi si, že tato pomoc je pouze dočasné opatření, musíme s vědomím skutečného řešení překonat lenost, pohodlnost, zábavu a rozmařilost, plýtvání a opustit omyl, že bychom měli živit nemuslimy z našich vlastních zdrojů, a tak urychlit náš rozvoj. Musíme pracovat s veškerou silou, abychom nebyli jen bohatí, ale silní, abychom mohli odolat tyranům a zachránit utlačované.
V těchto dvou bodech vyzýváme všechny muslimy k úsilí a prosíme Alláha, aby nám dopřál úspěch.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
