1) Existuje rozpor mezi 2. veršem Kapitoly Světlo (An-Nur) a 15. veršem Kapitoly Ženy (An-Nisá)?
– Někteří lidé tyto verše rozdělují na verše pro ženaté a pro svobodné. Jako by v nich byl nějaký rozpor, který by se tímto rozdělením na ženaté a svobodné odstranil?
– Protože, pokud vím, neexistuje rozdíl mezi ženatými a svobodnými. Byl bych vděčný, kdybyste uvedli překlad veršů a vysvětlili je. Děkuji.
2) Kdybys se řídil většinou těch, kdož jsou na zemi, odvedli by tě od cesty k Alláhovi. Ti totiž postupují podle domněnek a neopírají se o nic jiného než o pouhé spekulace.“ (Enam, 6/116)
– Podle tohoto verše, řekněme, že v budoucnu se většina světa stane muslimskou (75 %). Všichni jsou sunnité. Podle tohoto verše, pokud se budeme řídit většinou, odvedou nás od Boží cesty?
– A navíc, podle vás se zbytek světa opírá o něco jiného než o neopodstatněné spekulace?
– Všichni jsou podřízeni jenom zákonu, a nicmu jinému?
– Je to chyba?
Vážený bratře,
Odpověď 1:
Zde je překlad veršů, které jsou zmíněny ve otázce:
„Každého z páru, který se dopustil smilstva, potrestáte stokrát bičem. Ať vás v tomto trestání neovlivní slitování, pokud věříte v Alláha a v posmrtný život. Ať je při tom přítomna skupina věřících, kteří budou svědky.“
(Nur, 24/2)
V druhém verši súry An-Nur je trest stokrát bičováním za zločin cizoložství stanoven absolutně, bez použití přívěsného adjektiva „svobodný“ nebo „manžel“. Zde se pokusíme objasnit tuto problematiku s poukazem na několik bodů:
a)
Islámských ustanovení
-V souladu s Koránem a Sunnou-
Má dva zdroje.
V Koránu se pro svobodné osoby zmiňuje „sto ran bičem“.
trest,
V případě obřízky je trestem „ukámenování“.
bylo předpokládáno.
Modlitba, půst, pouť do Mekky, almužna
Stejně jako je dodržování základních islámských předpisů ponecháno na individuálním uvážení, je i stínění, které je důležitou součástí trestu za smilstvo, ponecháno na individuálním uvážení.
Vzhledem k tomu, že se obecně předpokládá, že se nevázaní lidé častěji dopouštějí cizoložství, je vhodnější, aby se tato problematika vyskytovala v Koránu, který je primárním zdrojem právních předpisů.
b)
Zavedení nových ustanovení závisí na nově vzniklých potřebách. I to, že různé náboženství obsahují různá ustanovení, pramení z této moudrosti.
Podle toho, co je uvedeno v prvním verši
trest „sto ran bičem“ pro svobodné i ženaté
protože vydání rozsudku bylo později z důvodu veřejného zájmu považováno za nezbytné,
trest „oblázování“ pro ty, kteří se vdali za obřezané muže
je možné, že byl zaveden do praxe.
Vskutku, existují zprávy o tom, že Alí bin Abú Tálib uložil téže osobě trest bičování i trest kamenování.
(srov. Rází, výklad příslušného verše)
c) Poprava ukamenováním je potvrzena zprávami, které se opakují v takovém množství, že je spolehlivá.
Známe zprávy od Abú Bakra, Omara, Alího, Džabira, Saíd al-Hudrího, Abú Hurajry, Burajdy al-Aslamího, Zajda ibn Chalida a dalších Sahábů.
(viz Razí, agy)
Stanovení takového přísného trestu obřízkem –
jako v mnoha jiných případech –
Význam obřízku v náboženství a
druhý zdroj pro říjen
může to být proto, aby to bylo poučením pro národ.
d)
„Požadujte čtyři svědky ohledně vašich žen, které se dopouštějí smilstva. Pokud čtyři svědci dosvědčí, pak je zabijte, dokud je smrt neodloučí, nebo…“
Držte je zavřené v domech, dokud jim Bůh neukáže cestu.
Pokud se dva z vás dopustí smilstva, potrestněte je. Pokud se však kají a napraví se, zanechte trestání. Neboť Bůh je kající a milosrdný.
(Nisa, 4/15-16)
v těchto verších je popsán trest za zločin cizoložství
„domácí vězení“ a „vhodné mučení“
platí sankce.
Předpisy obsažené v těchto verších byly zrušeny veršem v súře An-Nûr.
(viz Rází, Kurtubí, výklad příslušných veršů)
e)
V 15. verši súry An-Nisá
„Držte je v domech, dokud jim Bůh neukáže cestu.“
Z výše uvedeného je zřejmé, že toto domácí vězení pro ženy je na omezenou dobu. Až přijde čas, který předurčila božská moudrost, toto
„dočasné domácí vězení“
Místo toho bude provedeno trvalé opatření, které platí neomezeně. A toto opatření je provedeno na základě 2. verše súry An-Nûr.
f)
Nicméně, tento verš
„Naučte se ode mě, jaký je Boží rozsudek ohledně žen; trest pro svobodné ženy je sto ran bičem, zatímco trest pro vdané ženy je kamenování.“
Někteří učenci tvrdí, že význam tohoto hadísu byl zrušen jiným hadísem. (Rází, Kurtubí, aj.)
– Podle většiny učenců se jedná o relevantní hadís
„násih“
ne,
„jasný“
tj. toto hadís šeríf se týká verše, který se nachází v…
„dokud neukáží cestu“
v uvedeném výpovědi je obsaženo božské proroctví.
V této hadíse je také zmíněn verš ze súry An-Nûr, který se týká cizoložství. To znamená, že tam,
„trest sto ran bičem“
označuje, že je určen pouze pro svobodné osoby.
g)
Dá se říci, že z božské moudrosti, aby se v očích lidského rozumu nejevil příliš velký rozdíl mezi poměrně mírnými tresty v súře An-Nisá a tresty v súře An-Nûr, která je zrušuje, nebyl v An-Nûru, který je zrušujícím veršem, stanoven tak přísný trest jako „oblázování“, ale spíše mírnější trest, jako je „sto ran bičem“.
Nicméně, z hlediska veřejného prospěchu a odstrašení je zmíněn i trest „oblázkování“, který je přísnější, ale tato norma je uvedena v Sunně, která je druhým zdrojem šaríatského práva.
Odpověď 2:
„Kdybys se řídil většinou lidí na zemi, odvedli by tě od cesty k Alláhovi. Ti totiž postupují podle domněnek a opírají se o pouhé spekulace.“
(Al-An’am, 6/116)
Tento verš je třeba chápat takto:
a)
V předchozích verších k tomuto verši byly zodpovězeny pochybnosti nevěřících. Poté
„Slovo tvého Pána je pravdivé a spravedlivé. Nikdo nemůže změnit jeho slova. On slyší vše a ví vše.“
V 115. verši súry, jejíž výklad je zde uveden, je zdůrazněno, že všechny ustanovení Koránu od A do Z jsou správná, což představuje nepopiratelný důkaz, že Mohamed (s.a.v.) je pravý prorok.
V takovém případě, kdy je vše dokázáno tak jasnými důkazy, je nesprávné naslouchat tvrzením negramotných a ignorantních lidí.
b)
V tomto verši se nachází
„Většina toho, co se nachází na Zemi“
čeímž je myšleno,
Jsou to lidé, kteří žili v době, kdy žil Prorok Mohamed (s.a.v.).
Ti, kteří nepřijímají pravdy, které Křan Kuran zjevuje, věří v opak, v omyl. Protikladem pravdy je nepravda, protikladem pravdy je lež, protikladem vedení je bloudění. Protože
Všichni lidé, kteří nevěří v Korán, jsou v bludu.
c)
Z pohledu islámu je to tak.
Zesměšňování se dělí na tři části:
1) Mylné představy o teologii:
Takové je přesvědčení pohanů, ctitelů hvězd, uctívačů modl a zastánců učení o trojjediném Bohu.
2) Mylné představy o proroctví:
Ti, kteří proroctví absolutně popírají.
(Deisté),
pouze ti, kteří popírají proroctví proroka Mohameda (s.a.v.)
(Lidé Písma)
ti, kteří popírají den soudu
(což patří k tématu proroctví. Protože největší lekcí, kterou proroci po učení o jedinném Bohu předávají, je víra v den soudu).
3) Ti, kteří popírají ustanovení, která stanovuje islám:
Do této kategorie patří i myšlenky, které Arabští pohané měli podle svých vlastních choutek a libostí, jako například prohlášení za nečisté věcí, které Bůh povolil, nebo naopak prohlášení za čisté věcí, které Bůh zakázal, nebo změna pořadí čtyř posvátných měsíců.
V tomto verši je zdůrazněno, že většina lidí se v těchto třech tématech, která spadají do rámce náboženství, mýlí, a že by se jim nemělo věnovat příliš mnoho pozornosti.
(srov. Rází, Ibn Ašúr, Maragí, výklad příslušného verše)
– Je třeba si uvědomit, že každé myšlenkové pochybení pramení z domněnky, která postrádá přesvědčivé důkazy. Ti, kteří odmítají Tevhíd, proroctví, vzkříšení a další božská ustanovení, o kterých jsme hovořili, buď mají pravdu, nebo se mýlí.
Je nemožné, aby měli pravdu. Protože v tom případě by neměl pravdu islám.
Ti, kteří tedy neuznávají nic z islámu, co se týče víry a skutků – nebo spíše jakékoli slovo Koránu – jsou nepochybně v bludu. A tento blud je pouhým falešným domněním.
Všichni lidé, kteří se v současnosti nacházejí na Zemi a nepřijímají pravdy islámu – ať už v jakémkoli ohledu, v němž se s ním rozcházejí – jednají na základě domněnky a jsou v omylu.
„Však oni o tom nic nevědí, jen se pouštějí do spekulací. Ale spekulace nikdy nemůže nahradit pravdu.“
(Necm, 53/28)
Tato skutečnost je zdůrazněna v verši, který zní:
– Nicméně, ti, o kterých se v tomto verši mluví, jsou zbloudilí, kteří žili v době šťastného věku (Asr-i saad).
Z toho tedy vyplývá, že „většina“, na kterou se verš odkazuje,
„…“ je většina, kterou tvoří ti, kteří jsou sami v omylu.
Neboť to není pro většinu těch, kteří jsou vedení k pravé víře. Protože;
Ne každá většina je ve zbloudění a ne každé zbloudění je v převaze.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
