Ptám se na základě vaší odpovědi na mou otázku: „Je Bůh nezávislý i na morálních principech?“
– Například nucené práce, kdy k ní není žádný důvod, by měla být špatná všude na světě. Proto by morální úsudky měly být univerzální, jako věda.
– Pokud jsou morální soudy univerzální, podobně jako věda, nemůže být skutečnost, že v různých částech vesmíru neplatí stejné vědecké zákony, důkazem toho, že morální soudy, které platí pro nás, neplatí pro Alláha (cc)?
Vážený bratře,
Univerzalita morálních úsudků nebo univerzální pojetí morálky
Kantem
„Etika plnění povinností“
Jeho snahou bylo vytvořit systém pojmenování na základě rozumu. Nicméně, toto úsilí se, podobně jako v teorii poznání, neobešlo bez teoretické hypotézy.
Kultura, náboženství, věda, umění a morálka
I když mají pojmy jako tyto univerzální rozsah, v jejich praktické existenci existují individuální nebo společenské subjektivity a paradigmatické i historické změny.
Z tohoto hlediska
Filozofie života
(filozofie života),
popírá mentální transcendenci, která je nezávislá na okamžitých kategoriích plynoucích z komplexních vztahů v životě.
Když říkáme, že existuje univerzální vědecké chápání světa,
nezdůrazňuje jeho absolutnost.
Univerzalita se liší od absolutnosti.
Univerzální
určuje naši mentální představu o přírodě. Nicméně
absolutnost
Jedná se o absolutní realitu, která je nezávislá na naší přítomnosti či nepřítomnosti. Tato univerzálnost se formovala podle paradigmatu moderní doby, ale v postmoderní době také zahrnuje významné změny.
Ačkoli je lidské poznání a morálka v chování univerzální, jejich formy se liší v závislosti na přírodních, společenských, historických a individuálních podmínkách.
Proto
věda
a
morálka
Jsou to univerzální struktury, které vznikají v důsledku podmínek přesahujících lidské možnosti a jejichž platnost je odvozena z těchto podmínek. Vždyť jsou založeny na našich praktikách a na abstraktních myšlenkách, které z nich plynou.
Je morálka nebo věda objektivní, nebo subjektivní?
tato záležitost je předmětem neukončené diskuse. Jednoduše řečeno
„platí pro nás“
Tato věta ve skutečnosti odpovídá na vaši otázku.
„Pro nás“
Svoboda je existenční hranice. To, co tuto hranici naplňuje, určují naše předpoklady, naše výhody a naše lidskost.
Morální pravidla, která platí pro Boha, jsou obousměrná.
První z nich se týká božského předurčení stvořeným bytostem. V této souvislosti
Koran obsahuje seznam božsky inspirovaných morálních zásad, které jsou pro nás určeny.
Absolutní morální vlastnosti, které jsou pro božskou podstatu stanoveny samotnou božskou podstatou, jsou však posuzovány v kontextu vzájemných vztahů božských jmen a atributů. Toto lidské určení, závislé na božském předurčení, je univerzální, ale ne absolutní.
V tomto kontextu vyjadřují specifické vztahy a rovnováhy mezi božskými jmény samotnou absolutní formu morálky.
Podle toho, například, co se týče jeho stvoření, projevuje k nim milosrdenství.
(Enam, 6/12)
Vznešený Bůh stvořil, jakkoli chtěl (Al-Ma’ida, 5/64), a projevuje milosrdenství, komu chce, a trest, komu chce.
(Al-i Imrán, 3/129)
zdůrazňuje požadavky jeho vlastní vůle a atributů.
Způsobené chyby nelze automaticky odpustit jen proto, že se k nim dotyčný upřímně přizná a projeví lítost.
Nebo také neplatí, že provedené dobroty nutně vedou k odměně. Vždyť už samotný proces stvoření směřuje k provádění dobra. Tyto věci pouze připravují vhodnou příležitost pro odpuštění, trest nebo odměnu. (Cenab-ı Allah)
Gafur
a
Matka
jakožto jeho jména žádají přijetí pokání,
adl
a
rozhodčí
Stejně tak požadují, aby jim byla poskytnuta náhrada za takové přídavná jména.
Proto v těchto záležitostech rozhoduje
Božské bytosti
patří k jeho vůli. Proto muslimové
Bůh (Alláh)
nacházejí se mezi úctou a nadějí.
„Nucené práce, kdy je někdo nucen pracovat bez jakéhokoli důvodu“
Jedná se o pokus o mentální abstrakci. Tato abstrakce nemá praktický ekvivalent.
Všechny povinnosti, které Bůh od nás požaduje a které jsou nám prospěšné, mají své opodstatnění, ale jejich plnění závisí zcela na svobodné vůli. Například modlitba (salah) rozvíjí vděčnost za požehnání. Jelikož požehnání jsou aktuální, neuskutečněné projevy této vděčnosti budou nedokonalé.
Nedodržování náboženských povinností naopak brání tomu, aby se vděčnost stala skutečnou skutečností, a tím připravuje půdu pro morální zlo.
Hrozba peklem není vynucování práce, ale oznámení výsledku, který bude mít dobrovolně produkované zlo za následek.
Odměňování záměrného zla je v rozporu s univerzálností spravedlnosti.
Na druhou stranu, absolutní trest za spáchané zlo je v rozporu s univerzálností božského milosrdenství.
Proto se při odměňování i trestání klade důraz na lidskou univerzálnost, nikoli na božskou absolutnost.
Protože tedy morální soudy, které platí pro nás, platí pro nás i v naší věčnosti, zahrnují i náš věčný život.
O Bohu jako stvořiteli a udržovateli světa
naše smutek
s
jedinečnost božství v jeho vlastní podstatě
rozlišuje mezi univerzálním a absolutním.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
