– V hadžské mešitě v Místě oběti je podle hanefitské mezhebské školy povinné, aby první kámen hodili čtyři svědci, jak víte.
– Pokud jeden nebo oba z těch, kteří se dopustili smilstva, nebyli svobodní, pak s tímto rozsudkem není žádný problém. Je dokonce skvělý, protože snižuje možnost uplatnění trestu kamenování.
– Jenže pokud toto ustanovení platí pro cizoložství muže a ženy, kteří jsou v manželství, zdá se, že s sebou nese velmi velký problém… Stručně to vysvětlím:
1. Případ: Předpokládejme, že muže (muhṣan) ukamenovali. Jelikož byl první muž prohlášen za mrtvého, pravděpodobně by byl ukamenován první muž… Následovala žena (muhṣana), ale jeden ze svědků se neodhodlal hodit kamenem. V tomto případě by byl ukamenován pouze jeden z obviněných.
2. Případ: Nebo pokud by jeden ze svědků nehodil kámen na muhtanu a muhtan by byl propuštěn, byl by v tomto případě i muhtan propuštěn? Nebo by soudce, podle názoru Abu Jusufa, jelikož není nutné, aby svědci hodili první kámen, po kamenování muhtana – jako by to udělal každý člověk s dobrým svědomím – zaručil kamenování muhtany?
– Nebo možná řekli: „Pokud je jeden z nich kamenován, je kamenován i druhý, i když svědci odmítají ho kamenovat.“ Abu Jusuf nebyl potřeba, nevím. Ale co ta druhá situace, která je ještě podivnější než ta první… Nemysleli na tuto možnost sami velcí Imámové, Imám-i Azam Abu Hanifa a Imám Muhammad Šajbání?
– Nebo existuje fatwa, která říká: „Pokud muž nebude kamenován, žena bude propuštěna.“ A já jsem ji prostě nenašel?
Vážený bratře,
Hanífské madhhabu
podle toho, že při popravě kamenováním musí první kámen hodit svědci
-z pouhého zvyku-
je povinné.
Protože takový postup praktikoval Alí a i tam přítomní společníci proroka ho, byť mlčenlivě, schválili.
(viz al-Džazírí, al-Fiqh alā al-Maḏāhíb al-Arbaʿa, 5/70; V. Zuhajlý, al-Fiqh al-Islāmī, 6/57-58)
– Pokud se jeden ze svědků od stoningu odvrátí, podle Imáma Azama a Imáma Muhammada se tento trest neuloží. Podle jednoho z vyprávění se s tímto názorem ztotožňuje i Abu Jusuf.
(viz el-Džazírí, Zuhajl, měsíc)
– Malikiovská madh’hab (škola právních názorů)
–
o tom, že svědci jako první házeli kameny –
Tento názor je sporný. Podle některých lidí si myslí stejně jako hanífové.
(Zuhayli, měsíc)
Nicméně, Malíkité/zejména Imám Malík nemohli v této věci zaujmout jasný postoj, jelikož neměli žádné důkazy, které by to podpořily.
(viz Zuhayli, měsíc)
– Šafi’íská a Hanbalíská madh’hab (teologická škola)
podle svědků, kteří zahájili kamenování
Není to povinnost, ale sunna.
Podle silnějšího výkladu se s tímto názorem ztotožnil i Imám Abú Jusuf.
(viz Cezeri, měsíc; Zuhali, měsíc)
– Zde je předpokládáno, že svědci začnou s kamenováním dříve než ostatní, ať už je to povinnost, nebo sunna, což je v islámu velmi rozšířené.
„zrušení trestu“
je zaměřeno na využití příležitosti.
(Cezeri, měsíc; Zuhali, měsíc)
Jak je také uvedeno v hadíthu.
„Zastavte a zmařte tresty/potrestání pochybnostmi.“
bylo nařízeno.
– Podle Imáma Abú Júsufa,
Pokud svědci po svědectví o spáchání cizoložství odmítnou poprvé házet kameny nebo se nedostaví na místo kamenování, Imám je přesto kázně kamenováním. Je to proto, že vina byla svědectvím svědků prokázána; je nutné vykonat trest.
(viz el-Džazírí, měsíc)
– V pramenech hanefitské školy existují různé názory:
Podle některých názorů, pokud by někteří svědci odmítli poprvé házet kameny, zemřeli by nebo by tam nebyli přítomni,
trest kamenování se ruší,
není použitelný.
(viz Ibn Abidin, ar-Raddu’l-muhtar, 4/11)
Podle jiného názoru se svědci poprvé zúčastnili hodu kameny během popravy kamenováním.
-z pouhého uvážení-
I když je to podmínkou, trest kamenováním se vykoná i v případě, že svědci při jeho vykonávání poprvé odmítnou házet kameny, nebo pokud se tam nenacházejí.
(viz al-Baḥr ar-Rā’ik, 5/57; Ibn Abidin, 4/90)
– Stručně řečeno,
U učenců z hanefitské školy existují různé interpretace a v pramenných materiálech jsou uvedeny různé informace.
Podle informací, které uvádí Kásání, musí při vykonávání trestu za smilstvo, které je prokázáno svědectvím a které vyžaduje kamenování, nejprve kamenovat svědci. Pokud svědci odmítnou kamenovat, zemřou všichni nebo někteří z nich, nebo zmizí, trest kamenování se nevykoná. Tento názor zastávali Imám-i Azam, Muhammad a v jedné z interpretací i Abú Jusuf.
Podle jiného vyprávění se Imám Abú Jusuf v této záležitosti shodoval s Imámem Šáfijím a uvedl, že i když svědci nehodí kameny poprvé nebo nejsou přítomni, tresty se přesto uloží. Kásání uvedl, že názor Abú Jusufa a Imáma Šáfijího je v souladu s analogií a je přesvědčivější.
(viz Bedaiu’s-Sanayi, 7/58; el-Mebsut, 9/51)
– I když jsme nenašli žádné výslovné tvrzení, rozumíme tomu takto: Pokud svědčí proti muži a poté nesvědčí proti ženě (nebo naopak, nejprve proti ženě a poté proti muži), pak je první osoba, která byla kamenována, již kamenována a věc je uzavřena. Druhá osoba se pak na základě toho již nekamenuje.
Tato záležitost by neměla být vnímána jako právní skandál. Naopak,
„Odstraňte pochybnosti a překážky.“
Na základě hadísu byla alespoň jednomu člověku odňata tresta. Zatímco první osoba byla kamenována v souladu se zákonnými podmínkami, druhá osoba byla z trestu osvobozena v souladu se zákonnými podmínkami.
„Pokud muž nebude kamenován, bude žena propuštěna.“
Toto stanovisko považujeme za správné. Protože pokud muž nebyl kamenován,
(jako například, když svědci poprvé odmítli házet kameny)
to znamená, že nebyly splněny podmínky pro vykonání trestu. Tyto podmínky se skládají spíše ze dvou prvků, jako jsou muž a žena, než z
„pohlavní styk s osobou jinou než manželským partnerem“
jako by se jednalo o stejný trestný čin. Jednotnost trestného činu vyžaduje jednotnost trestu, a proto je spravedlností, aby se jeden z pachatelů trestného činu zbavil trestu, pokud se zbaví trestu i druhý společník, který se na stejném trestném činu podílel.
– Nicméně, můžeme závěrem říci, že jak Kásaní uvedl, nejrozumnější názor v této záležitosti je názor Imáma Šafíího, Imáma Ahmeda a Imáma Abú Júsufa.
Svědci nemusí házet kameny poprvé.
– Ano, tvoří většinu vědců
(kromě hanefitů)
Podle tří madhhabů (škol právních názorů v islámu) není nutné, aby svědci byli přítomni na místě, kde se provádí kamenování, ale je to doporučené (mustahab). Podle malikitů to není ani doporučené.
(viz al-Mausu’atu’l-Fikhiatu’l-Kuwaitiya, 4/147)
V dnešní době lze tedy při řešení otázek islámského práva vycházet z názoru většiny.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
