Nahrazuje almužna (zakát) daň? Je možné místo placení daně vykonávat charitu?

– Jsem státní úředník a potřebuji si přivydělat, protože bez hotovosti se nemůžu ani oženit!!! Nemám koho o půjčku požádat, a když si vezmu půjčku v bance, tak k tomu přijdou úroky. Navíc musím zajistit pohodlný život mým rodičům, otci je 57 let a stále pracuje. Když to všechno vezmu v úvahu, úřednický plat nestačí a potřebuji si přivydělat, ale stát mi to bohužel nedovoluje, ani v legálním rámci. Rozumím tomu, že zakazuje obchod, ale proč zakazuje, nebo vůbec zakazuje, aby si člověk prodával své znalosti (např. konzultacemi)?

– Vzhledem k tomu všemu zvažuji, že budu pracovat jako konzultant pod jménem mého otce (nevím, nakolik je to možné), ale teď se mi objevuje problém s daněmi. Účetní mi spočítal, že i když nic nevydělám, budu muset měsíčně vynakládat 600-700 TL, z čehož 300-400 TL půjde na sociální zabezpečení a 100 TL na účetního. Jinými slovy, daň, kterou platím státu, je 150-200 TL, tak proč neplatím jen to a musím platit i sociální zabezpečení a účetního? Proč se musím znovu registrovat do sociálního zabezpečení, když je můj otec už pojištěný? Nyní, s ohledem na vše, co jsem popsal, bych rád položil několik otázek;

1. Místo daní mohu měsíčně věnovat peníze na charitu, například 150-200 TL chudým lidem. Bude to platit jako náhrada daně?

2. Proč je neplnění daňové povinnosti hřích? Stát si může vybírat daně, jak chce, nebo je nevybírat. Může kdykoli zavést novou daň, nebo naopak udělit prominutí nebo daň zrušit. V takovém případě se zdá, že o tom, zda je něco hřích nebo ne, rozhoduje stát, což je nesmysl!

– Omlouvám se, je to trochu dlouhé, ale nevím, na koho se obrátit, a jsem velmi zmatený. Snažím se něco udělat v oddělení pro halal, ale neustále mi to někdo zkomplikuje. Byl bych vděčný za podrobné informace. Kéž vám Bůh žehná.

Vážený bratře,

V první otázce


„…místo daní mohu měsíčně věnovat peníze na charitu, bude to platit místo daní? (kdybych dal 150-200 TL chudým)“

Pro úplnost dodejme, že je to tak napsáno:

Dar, který někdo ze své vůle a z charitativních důvodů věnuje, nemůže nahradit daň, kterou je povinen státu platit.

Protože zatímco principy daní stanovuje stát, ten, kdo dobrovolně přispívá na charitu, sám určuje výši svého příspěvku. Nicméně, daně jsou jedna věc a dobročinnost je věc jiná.

Ve vaší druhé otázce


„Stát si může vybírat daně, když chce, a nemusí. Může kdykoli zavést novou daň, kdykoli vydat prominutí nebo daň zrušit. V této situaci se stát nestanovuje, zda je něco haram (zakázané) nebo halal (povoleno), což je samozřejmě nesmysl?“

Pro upřesnění, jelikož jste to tak napsali:

Daň je občanská povinnost, zatímco almužna je náboženská povinnost.

Dále zekát a daň: povinnost, základní účel, sazba, výše a místa, kam se má vyplatit.

(Al-Tawbah, 9/60)

v tomto ohledu se od sebe liší. Z tohoto důvodu daně placené státu nemohou nahradit almužnu (zakát). Je nutné ji poskytnout zvlášť.

(I. Mezinárodní kongres o aktuálních problémech islámského obchodního práva, Konya, 1997, 996; Karadavi, Fıkhu’z-Zekat, Bejrút 1393/1983, II, 1118).

Daňové úniky jsou nepřípustné.

Ten, kdo daňové úniky provádí, nese odpovědnost v rozsahu, v jakém se daňové úniky dotýkají jeho.

V islámu existují daně.

Daně, které mají charakter náboženských obřadů, jako je zekát, öşür a sadaka, se vybírají pouze od muslimů, zatímco daně jako cizye a harac se vybírají od ne-muslimů. Kromě toho stát v dobách potřeby vybíral různé druhy daní pod různými názvy. Tyto daně však byly vynakládány na různé účely. Daňové sazby se obecně pohybují mezi 2,5 % a 10 %.

Zákát je finanční akt zbožnosti, který byl v době proroka Mohameda (s.a.v.) vybírán státem a rozdělován mezi osm kategorií, jak je stanoveno v Koránu.

(Al-Tawbah, 9/60, 103)

V současnosti se almužna (zákát) nevybírá státní mocí; daně, které stát vybírá, se také neposílají osmi skupinám zmíněným v Koránu, ale se vynakládají na veřejné služby. Proto daně, které se dnes platí státu, nemohou nahradit almužnu (zákát) a nelze je ani započítat do almužny (zákát).

Finanční povinnosti uložené jednotlivým osobám za účelem zajištění veřejného prospěchu a výkonu státních úkolů.

„daň“

říká se. Státy se snaží financovat a poskytovat veřejné služby, jako je zdravotnictví, vzdělání, bezpečnost a podobně, spravedlivě rozdělením nákladů mezi občany prostřednictvím daní. Jak je z výše uvedeného patrné, ačkoli almužna a daně mají některé podobnosti, liší se v místech výdajů, proto

„Platím daně, proto nemusím platit almužnu.“

Nemůže tak říci. Platbou daní se nezbaví povinnosti platit almužnu. Platba daní je občanskou povinností.



Ti, kteří neplatí daně nebo podávají nepravdivá daňová přiznání s cílem daňové úniky, jsou zodpovědní jak z hlediska zákona, tak i z hlediska náboženských zásad.

Stejně jako je hříchem dělat věci, které jsou v naší víře zakázané, je hříchem také souhlasit s jejich prováděním a pomáhat jim. Proto, pokud má člověk alternativní možnosti, jak si legálně vydělat peníze, není dovoleno, aby si vydělával peníze prováděním věcí, které jsou v naší víře zakázané.

Zkrátka, z náboženského hlediska není pro muslima přípustné daňové úniky, ani s nimi souhlasit.

Jinými slovy, nelegální podnikání a daňové úniky, které poškozují stát, jsou porušením práv nejen jedné osoby, ale celé společnosti. Nerespektování zákonů, které stát stanovil v oblasti obchodu, nebo podvod v této oblasti, daňové úniky nebo úplné neplacení daní jsou porušením práv druhých a z náboženského hlediska jsou nepřípustné. Proto je dovoleno nahlásit osoby, které daňové úniky provádějí.

S pozdravem a modlitbami…

Islám v otázkách a odpovědích