– Podle našeho náboženství má vše svá pravidla, existují tedy nějaká pravidla a zásady, které je třeba dodržovat při odvodu almužny (zákátu)?
Vážený bratře,
Pravidla a zásady, které je třeba dodržovat při odvodu almužny (zakátu), lze shrnout následovně:
1.
Muslimský věřící odvádí almužnu (zakát) pouze pro uspokojení Alláha a plní tuto povinnost bez projevování pýchy a bez obtěžování druhých.
(Al-Baqara 2/261-265)
2.
Muslimský poplatník platí almužnu z čistého a legálního příjmu a z nejlepšího druhu svého majetku.
(Al-Baqara 2/267)
3.
Podle hanefitské školy
Je lepší, aby byla almužna (zakat) rozdávána tajně, aby nedošlo k poškození cti příjemce a aby se zabránilo podezření z projevování se.
(Al-Baqara 2/271)
Podle šafiitské a hanbalitské školy
opak je tomu v případě, že je třeba veřejně vyjadřovat almužnu, aby se i ostatní lidé inspirovali k tomuto aktovi zbožnosti.
4.
Je nejlepší, když se náboženské povinnosti plní včas, a pokud neexistuje žádný důvod, nemělo by se s platbou almužny (zákátu) otálet.
5.
Ten, kdo je povinen platit almužnu (zakat), by měl zjistit, kdo je nejvíce způsobilý a má na ni nárok.
(Al-Baqara 2:273)
6.
Za nejlepší se považuje, když je almužna (zakat) nejprve rozdána příbuzným, kterým ji lze dát, a poté ostatním blízkým, sousedům a lidem v okolí.
7.
Při rozdělování almužny (zákátu) mají přednost chudí v místě, kde se majetek nachází/byl získán.
8.
Je lepší, aby dárce almužny neprohlásil, že dává almužnu jako zekát. Není nutné, aby zekát osobně poskytoval ten, kdo ho dává, ale lze jej platit prostřednictvím zástupce nebo instituce.
A z toho, čím jsme je obdařili, dávají almužnu.
(Al-Baqara 2/3)
Z výše uvedeného verše Bediuzzaman vyslovil následující závěry ohledně podmínek, které je třeba dodržovat v souvislosti se zekátem, almužnou a dalšími darovnými příspěvky:
„Život této věty poukazuje na pět podmínek přijetí almužny.“
První podmínka:
Dávat almužnu v takové míře, aby se člověk nestal závislým na almužně,
A z toho
v podobě slova
od
i teb’îz vyjadřuje tuto podmínku.
Druhá podmínka:
Nejde o to, vzít od Aliho a dát Veliemu, ale možná dát z vlastního majetku. Podle této podmínky.
Poskytli jsme jim obživu.
vyjadřuje slovo. Znamená to „Dávejte z toho, co vám dává Bůh k obživě“.
Třetí podmínka:
Je to, když se neděkuje. Za tuto podmínku.
Rozdělil nám (dary)
v
NÁ
slovo poukazuje na to, že „Já vám dávám obživu. Nemáte mi za vděk, že dávám z mého majetku mému služebníkovi.“
Čtvrtá podmínka:
Dejte to takovému člověku, aby to utratil za své potřeby. Darování těm, kdo to utratí za hýčkaní a rozmařilost, není přijatelné. Podle této podmínky.
VYDÁVAJÍ
načítá slovo.
Pátá podmínka:
Je to dar ve jménu Alláha,
Poskytli jsme jim obživu.
to znamená. Jinými slovy,
„Věc je moje; musíte mi ji dát pod mým jménem.“
Spolu s těmito podmínkami existuje i rozšíření. To znamená,
Charitu lze vykonávat nejen majetkem, ale i vědomostmi, slovy, činy a radou.
Právě tento večer
z čehož
v podstatě
Co
obecně na to poukazuje. A tato věta sama o sobě také poukazuje, protože je absolutní a vyjadřuje obecnost.V této krátké větě, která vyjadřuje almužnu, nám rozum obdařuje a vnímá rozsáhlý okruh s pěti podmínkami.
(viz Slova, Dvacetpátá slovo, První šule)
Pro více informací klikněte zde:
– Komu se má dávat almužna (zakát) a kam se má dávat? Na podporu sdružení…
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
