Vážený bratře,
„
Islám začal jako něco neznámého a k němu se i vrátí. Blahoslavení jsou ti neznámí.
!” (1)
„Garib“
vzdálený
což znamená, že Slunce se od nás vzdaluje a mizí.
„Slunce zapadlo.“
říká se.
Život v cizí zemi, emigrace
Odchází se z vlasti. Ve skupině dochází ke ztrátě, odchodu, k ústupu do koutu. Protože se nepochopí slova, která jsou vzdálena porozumění.
„chudák“
říká se.(2)
„Garib“
Je to ten, kdo není ve své komunitě, ve svém kmeni, kdo se nenachází ve svém rodném městě.
První muslimové, ačkoli se nacházeli ve své vlasti, mezi svým kmenem, byli cizinci. Křestní víra a nevěra, světlo a tma, vidění a slepota(3), vědění a nevědomost – to vše bylo tak protichůdné a vzdálené. Proto mezi nimi a ostatními existovala vzdálenost, ba dokonce protiklad, nezávislý na prostoru.
Mudrci jsou cizinci v davu nevědomých.
(4) Malý počet věřících je cizí mezi mnoha pohanů. Dobro a dobří lidé jsou cizí vedle velkého množství zla a zlých lidí. Pobožnost a dobré skutky jsou cizí uprostřed neřesti, vzpour a velkých hříchů.
V takovém zkaženém prostředí a době je význam víry a zbožných skutků obzvláště velký. Čím více je v daném prostředí neřesti, hříchů, zla a vzpoury, tím větší je hodnota věřícího, víry, zbožných skutků a zbožnosti, který se v něm dokáže udržet. Ve společnosti, kde se ztratila islám a věda o víře (5), kde je málo nebo žádných věřících, muslimů,
„chudák“
Být takovým člověkem co nejvíce zvýší odměnu za skutky. V společnosti, kde je věřící ponížen a znevažován, kde je hříšník povýšen a kde je mnoho hříchu, je kvalita víry a skutků velmi vysoká. Tam je náboženství cizí, věřící jsou cizáci.
Podle tohoto hadísu:
a)
Islám začal skromně. Jeho počátky jsou popsány v historických knihách. Ti, kdo s tímto hnutím začali, jsou v tomto smyslu také skromní.
b)
Poté se islám objevil jako mořské vlny (6), pravda, víra a božské zákony zvítězily. Přijde čas, kdy se islám vrátí do svého původního stavu a kvůli nepochopení a neplatnosti jeho ustanovení v rámci společnosti se stane cizincem ve společnosti.
Vyskytování se tohoto negativního stavu u většiny lidí, zakořenění novinek a džáhilské mentality ve společnosti povede k celkovému rozkladu společnosti. Začala éra posledních „garihů“ (osob, které se odlišují od ostatních), podobně jako v počátcích islámu. To, co se v počátcích islámu stalo s askáby (společníky proroka Mohameda) ze strany pohanů – ponížení, potrestání, znevažování, zlehčování – se projeví i v této době. Společnost se bude snažit odepřít jim právo na život, odstranit jejich víru, myšlenky a chápání života.
Stejně jako v prvním období, kdy se v komunitě žilo v chudobě, hříchy, vzpoury a neřesti byly na denním pořádku, tak i v tomto druhém období bude v komunitě, která se nazývá muslimskou, převládat myšlení hříšníků, zvrhlíků a zlých lidí.
Stejně jako v prvním období, i v tomto negativním prostředí, v zkažené komunitě, se nachází malá skupina odlišných lidí. Přestože tvoří menšinu ve srovnání s většinou, drží se své víry, jdou jinou cestou než většina, jejich myšlení, pohled na život a chápání se liší od ostatních. Jsou jako cizinci v této společnosti. S trpělivostí snášejí veškeré pronásledování, a ve skutečnosti nemají sílu se bránit. Navzdory materiální porážce a odsouzení jsou duchovně silní. Drží se pevně své víry. Neodchýlí se od svých přesvědčení a způsobu života. Právě oni jsou těmi, kteří přicházejí na konci komunity.
„ğuraba“
je.
Posledních chudáků
Prorok Mohamed (s.a.v.) ve svých hadísích, v částech týkajících se zmatku a zkázy, popsal, jaké špatné věci se stanou v rozvrácených společnostech, a tak předem varoval svůj národ. Proto, stejně jako v prvních dobách, kdy byli společníci zmateni ve své víře, i na konci národa bude zmatek hrát velkou roli.
Posledních chudáků
Tato doba bude stejně těžká, nebezpečná a plná svůdností jako doba prvních chudých. Prorok Mohamed (s.a.v.) nám v předpovědích o končném věku obecně popsal tuto dobu.
V tomto období zkaženosti, které nám prorok Mohamed čas od času různými způsoby popisoval, se věci v jistém smyslu vrátí do svého původního stavu. Pobožní lidé se kvůli utrpení, které prožívají, podobají těm, kteří se k víře obrátili na začátku.
Ale mezi těmi prvním a těmi posledním je podstatný rozdíl.
První chudáci
bojovali v pohanské společnosti. Přišli v posledních dobách
poslední chudáci,
V době zkázy národa budou bojovat v zkažené islámské společnosti. Poslední chudáci mají snazší úkol než první chudáci. Jejich úsilí je menší. Proto se nemohou vyrovnat prvním chudákům, společníkům proroka, v odměně, v dobrotě, v celkové ctnosti. Po pokroku zpětný krok není totéž jako obtížnost zahájení práce.
Zdroje:
1. el-Cami‘ li Ahkamil-Kuran IV, 172, viz také Sahihu’l-Müslim 232, 251. Hadisy, Sunenu İbn-i Mace II, 1319 (č. 3987, 3988).
2. el-Müfredat, str. 359, el-Mu’cemu’l-Vasit, str. 647; el-Kamûsu’l-Muhit I, 107-108.
Ve 3. verši se říká: „Je ten, který vidí, stejný jako ten, který nevidí?“ (Ar-Ra’d 13/16).
4. al-Džámi‘ li-aḥkám al-Kur’án IV, 172; viz také Sahíh al-Müslim 232, 251. Hadíty, Sunan Ibn Máďa II, 1319 (č. 3987, 3988).
5. el-Mufredat, str. 359; el-Kamûsu’l-Muhit I, 108. Viz také Te’vilü Muhtelifi’l-Hadis, str. 107-108; el-‚Acluni Ali b. Muhammed Kešfu’l-Hafa, I-II, Káhira, t. 887 (pro hadís týkající se neobvyklého začátku islámu viz).
6. Ramûzu’l-Ehadis s. 366; Sunenu Ibn-i Mace II, 1331 (č. 4015), 1339 (č. 4036: prázdní lidé budou proneset řeči), 1344 (č. 4047: vědomosti a Korán, tedy jeho porozumění, se sníží), 1335 (č. 4050-4052: vědomosti zmizí a nevědomost sestoupí na zem a bude vládnout. Zde se pod vědomostmi nemyslí technické a vědecké poznatky, které se neustále vyvíjejí, ale náboženské vědomosti). Viz také el-Buhari, Muğire b. Berdubeh, Sahihu’l-Buhari, I-VIII, Istanbul, sv. VIII, 89.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
