Vážený bratře,
„Kdo je na správné cestě, ten, kdo se plíží po zemi, nebo ten, kdo jde rovně po správné cestě?“
(Al-Mulk, 67/22).
V tomto verši je symbolicky srovnán popírač a nevděčník, který se vydává na falešné cesty pod vlivem své nižší já a ďábla, s věřícím, který kráčí po cestě pravdy. Je zde vysvětleno, kdo z nich dosáhne svého cíle bezpečněji a bez odchylek. Je zde také poukázáno na psychický stav, do kterého se popírači dostanou na tomto světě, a na formu trestu, které budou v posmrtném životě podrobeni.
Ti, kteří popírají posmrtný život, jsou přesvědčeni psychologickým důkazem:
Člověk ze své podstaty upřednostňuje bezpečí před nebezpečím. Ani kdyby šance na nebezpečí byla jen jedna z deseti, nebo jedna z dvaceti, nechtěl by se touto cestou vydat. Chce si zajistit prospěch a výhodu. Bůh mu to připomíná:
Věříš-li v posmrtný život, jdeš po rovné cestě, bezpečně a s klidem. Ale ten, kdo popírá posmrtný život, má velmi těžkou cestu; je to, jako by se snažil plazit po zemi. Chce přece jen někdo takhle žít? Chce být ve stavu úzkosti a strachu z každého okamžiku, kdy by mohl být chycen?
Ačkoli je jejich psychologie v tomto světě taková, v posmrtném životě je Bůh shromáždí na konci časů tak, že neřeklé je shromáždí vlečením tváří dolů, zatímco věřící shromáždí v přímém postavení.
Podle pověsti, b
Jeden muž řekl:
„Ó, Boží proroku, je pravda, že nevěřící budou v den zmrtvýchvstání shromážděni tváří dolů, plazící se po zemi?“
A Prorok Mohamed řekl:
„Copak ten, kdo ho na světě dokázal udržet na dvou nohách, by ho nemohl na konci časů donutit plazit se po zemi?“
nařídil.
(Buhárí, Výklad Koránu, Súra 25, kapitola 1)
Na druhou stranu, v tomto verši se nachází výborné přirovnání:
Zvířata byla stvořena, aby lidem prospívala, a byla jim svěřena do moci. Lidstvo, jakožto nejcennější stvoření, je na Zemi Boží zástupcem; proto mu byl darován dar stát vzpřímeně na dvou nohách.
Zvířata však,
Většina zvířat byla stvořena, aby sloužila lidstvu, a proto jsou většinou stvořena jako čtyřnohá, plazící se nebo se pohybující na břiše. Jaký je rozdíl mezi člověkem a zvířetem, takový je rozdíl mezi nevěřícím a věřícím. Jeden má srdce zkřivené, druhý má srdce rovné a uspořádané.
Tento verš je vysvětlen veršem 179. súry Al-A’raf, který zní:
„Při mé slávě, mnoho z jinnů a lidí jsme stvořili pro peklo; mají srdce, ale nerozumějí jimi (pravdě), mají oči, ale nevidí jimi (pravdu), mají uši, ale neslyší jimi (pravdu). Tito (tito nevědomci) jsou jako zvířata, ba možná ještě zvrácenější a bláznivější. Tito jsou ti, kdož jsou v nevědomosti!“
A tak se kacíři, kteří se drží ďáblovy cesty a falešných myšlenek a přesvědčení, plazí po zemi tváří dolů, slepí k ní a nevidí nic jiného než sami sebe. A tak se budou plazit i v pekle. Kdo je tedy lepší: oni, nebo ti, kteří věří a jsou obeznámeni s pravdou, a drží se přímé cesty k Bohu, bez ohýbání, a jsou spravedlivými věřícími, kteří uznávají jednoho Boha?
Na které straně by měl stát? Kterému by měl jít naproti?
Člověk by měl přemýšlet.
Nepochybně lidstvo, na rozdíl od zvířat, neplazí se po zemi a nehledá obživu pouze na zemi, ale směřuje rovně k Bohu po správné cestě a s jasným směřováním.
Proto lidé, kteří jsou lidmi, by měli nejprve věřit v jednoboha a v jeho ustanovení a následovat důkazy, které nám dal, aby mohli kráčet po zemi, žít z Božího stvoření a dosáhnout Jeho přítomnosti. Toho dosáhnou tím, že si materiálně i duchovně otevřou správné a široké cesty a budou kráčet přímě k pravdě.
To je přímá cesta a pravá víra, cesta jedinečnosti (tawhid). Jít touto cestou rovně znamená postupovat poctivě a v souladu s morálkou a náboženským zákonem.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
