Vážený bratře,
V islámu,
Stejně jako lidský život, i víra, čest, svoboda, majetek, vlastnictví, ctnost a důstojnost jsou chráněny.
Protože na nich je založeno lidské štěstí a pokoj v tomto světě i v tom posmrtném.
Porušení hmotných či duchovních práv člověka je před Bohem velkým hříchem a je vyloučeno z Božího odpuštění. To znamená, že toho, kdo porušil práva člověka, může odpustit pouze ten člověk.
Kul,
Dokud se člověk nedočká spravedlnosti, nebo se jí nevzdá, Bůh mu tento hřích neodpustí.
V islámu je každý zodpovědný za to, aby respektoval práva druhých.
Člověk je bytost žijící ve společnosti. Mezi lidmi proto existuje nespočet sociálních vztahů. Tyto vztahy musí být založeny na spravedlnosti a právu. V opačném případě dochází k porušování práv druhých a k útlaku.
Koran tak důsledně chrání duchovní práva člověka, že věřícím zakazuje špatné mínění (zlovolné vykládání činů věřícího), zvědavost (zjišťování chyb druhých) a pomluvy.
„
Věřící! Vyhýbejte se pomluvám, neboť některé pomluvy jsou hříchem. Nehledejte vady jeden v druhém; ať nikdo nehaní druhého; snad by se vám líbilo jíst maso svého mrtvého bratra?
?“
(Hucurat, 49/12)
Zamysleme se teď spravedlivě:
Mohlo by náboženství, které zakazuje dokonce i pomluvy a špatné domněnky, kdykoli tolerovat anarchii, terorismus a neoprávněné zabíjení?
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
