– Říká se, že v posmrtném životě si bezrohý ovce vyrovná účty s rohatou ovcí. Můžete mi tento hadís vysvětlit?
Vážený bratře,
Zvířata mají omezenou svobodnou vůli.
Protože když se k zvířeti chováte laskavě, přiblíží se k vám bez strachu; ale když se k němu chováte špatně a bijete ho, když vás uvidí, uteče. Z toho také chápeme, že zvířata mají omezenou svobodnou vůli. Ale není dostatečná k tomu, aby přijala nebo odmítla nabídku. To znamená, že nemají takovou svobodnou vůli, jakou mají lidé.
„V záležitostech uctívání a poslušnosti Bohu může jednat, jak chce, nebo nejednat, jak chce.“
Není to otázka vůle.
Právo šaría lze rozdělit na dvě kategorie. Jednou z nich je šaríatské právo, za jehož dodržování jsou zodpovědní lidé.
Druhé jsou přírodní zákony. Například zákon gravitace, zákon hoření ohně. Ten, kdo se svěřuje do prázdného prostoru, padá dolů a předem si tak vyslouží trest.
Právě tak je pro divoká zvířata halalní potrava tlející masa. A nemohou se navzájem napadat. Tento přirozený zákon jim byl vštípen instinktem. Je jim sdělen vrozeným smyslem, tak jako se pták instinktivně učí, co potřebuje k životu. Stejně tak se i oni instinktivně učí, co je v životě nutné.
Proto nemohou ubližovat živým zvířatům ani šlapat na slabší proto, že jsou silnější. Zvíře, které takové věci dělá, si potrestání odpyká buď na tomto světě, nebo na soudu v posmrtném životě. Protože nemají rozum, nejdou do pekla.
– Jak se zvířata stávají nositeli inspirace?
Od špačků, kteří se před setměním schoulí do větví stromů, přes mravence vracející se do svých hnízd, ryby skrývající se v zákoutích skal až po gazelu hledající úkryt v odlehlém koutě lesa – každý tvor je řízen a spravován zvláštním světem. Všichni s pomocí inspirace, jakési prozřetelné vodby, určí nejlepší místo pro noc. Druhý den, s prvními paprsky slunce na obzoru, začíná rozmanitá, složitá a úžasná práce. Všichni pracovníci vyrazí na cestu, zamíří někam, létají, běhají, chodí, plavou… Ale nikdo neví, kam jde, kolik je hodin, kolik hodin bude pracovat, ani kdy se vrátí domů. Ale všichni svou práci dokonale zvládnou: s pomocí inspirace…
Zvířata poznávají svého Pána, který je inspiroval, také skrze inspiraci. Zvíře, i když neví, co je, kolik nohou má, co je žaludek a játra, si je vědomo své existence. A chce tuto existenci chránit. Pokud se pokusíte mu ji vzít, uteče před vámi. V srdci každé bytosti, která svou existenci poznává skrze inspiraci a je z ní spokojená, existuje v neznámé míře vděčnost za tento dar. Ano, ten, kdo zná sám sebe, musí znát i svého Pána. Tento význam platí pro všechna zvířata. Ale jejich poznání Pána je, podobně jako jejich sebeznalost, velmi omezené, ale přesto skutečné.
Stejně jako je jakékoli zvíře, s nímž se setkáme, vzdálené od poznání našeho duchovního světa, jsme my vzdáleni od poznání jeho vnitřního světa. My známe pouze jeho tělo a orgány. I kdybychom věděli, co se v jeho krvi děje, nemůžeme vědět, co se v něm odehrává. Jak tedy můžeme tvrdit, že zvířata, jejichž vnitřní svět je nám neznámý, neznají svého Pána?
– Jaký bude osud zvířat na konci časů?
Živé bytosti
(živý),
zîruh
(majitel duše)
a vědomí
(rozumný a vědomý si svého okolí)
Pokud to rozdělíme na tři kategorie, rostliny jsou pouze živé, patří mezi živé organismy. Zvířata jsou jak živá, tak duchovní. Lidé, andělé a dżinové jsou jak živí, tak duchovní, a navíc i vědomí.
Mezi nimi jsou lidé a dżinové zodpovědné bytosti; jsou pověřeni dodržováním Božích příkazů a zákazů a po celý svůj život podléhají zkoušce. Po smrti vstoupí buď do ráje, nebo do pekla.
Zvířata, jelikož postrádají rozum a vědomí, tedy emoce, které by jim mohly vtisknout pocit odpovědnosti, nemají žádné pojmy jako hřích a odměna, dobro a zlo, nebe a peklo.
Všechna zvířata, od jednobuněčných organismů jako je améba až po velryby, mají duši. Duše sama o sobě je v zásadě věčná, nesmrtelná, nezničitelná a neporušitelná. Tělo, ve kterém duše dočasně přebývá, však umírá, rozpadá se a zaniká.
Jak je jasně uvedeno v Koránu, duše je pod Boží mocí, v Boží moci a pod Boží kontrolou. Žádná jiná bytost než Bůh nemůže s duší nakládat. Stejně jako Bůh stvořil duši, tak jí i Bůh chrání.
Pokud jde o situaci na soudu posledního soudu, v podstatě budou na něm vzkříšeny dvě kategorie stvoření, po kterých bude následovat zúčtování a určení jejich věčného příbytku. Jsou to lidé a dżinové.
Situace zvířat je však zcela odlišná. I ony budou vzkříšeny a přivedeny na shromaždiště. V této souvislosti uvádíme dva verše:
„Když se divoká zvířata shromáždí“
(1)
„To je den, kdy člověk spatří to, co svými rukama stvořil. A nevěřící…“
‚Co by se stalo‘
říká,
‚Kdybych byl zemí.‘
”
(2)
Podle výkladů těchto veršů, jak je zaznamenali Abdalláh ibn Umar, Abú Hurajra a Imám Mužáhid, Bůh na den soudu vzkřísí i zvířata a přivede je před sebe, aby si vzájemně vyrovnali dluhy, a pak jim řekne:
„Staňte se zemí!“
Až na ně přijde rozkaz, stanou se všichni prachem. Nevěřící, kteří závidí zvířatům tento osud, budou Boha prosit, aby i je proměnil v prach. (3) Ale lidé nebudou potrestáni jako zvířata.
I když zvířata nejsou zpoplatněná bytost, budou v určité míře zdaněna. V jednom hadísu totiž Prorok Mohamed (s.a.v.) říká:
„Každému, kdo má nárok, musíte dát, co mu náleží. Dokonce i bezocasé ovci bude od té s ocasem odňata ona část, která jí náleží, jako odplata.“
tímto výrokem oznamují, že v posmrtném životě žádná nespravedlnost nezůstane bez odplaty. Podle výroků učenců hadísů si i mravenec vymůže své právo od mravence. (4)
Bediüzzaman tuto záležitost vysvětluje následovně:
„Ačkoli jejich těla zahynou, jejich duše (duše) přetrvávají a mezi zvířaty je pro ně v posmrtném životě připravena odměna a trest, odpovídající jejich povaze.“
(5)
Ano, duše zvířat bude trvat věčně, Bůh ji ochrání. Ale jelikož duše podléhají Boží vůli a příkazům, pouze On ví, jak ji ochrání.
Poznámky pod čarou:
1. Súra At-Takwir, 5.
2. Nebe, 40. verš.
3. viz výklad 40. verše Nebe v Taberího komentáři)
4. Tirmizí, Kijáma, 2; Elmalılı Hamdi Yazır. Jazyk Koránu, náboženství pravdy, 8:5599.
5. Lem’alar, (Osm.) s. 887.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
