Vážený bratře,
Abu Hurajra (nechť je s ním Alláh spokojen) vypráví: „Posel Alláhov (s nímž buď Alláh požehnán a pozdvižen) řekl:“
„Je lepší, aby se v někoho z vás dostala hnisavá infekce, která ho zničí, než aby se do něj dostala poezie.“
[Buhárí, Edeb, 92; Muslim, Šiír 7, (2257); Abú Dávúd, Edeb 95, (5009); Tirmizí, Edeb 71, (2855).]
V jiné zprávě, kterou zaznamenal Muslim od Al-Hudrího, se říká: „Když se Prorok (s.a.v.) procházel, potkal básníka, který recitoval své básně. Prorok (s.a.v.) řekl:“
„Chytněte toho ďábla!..“
nebo
„Chytněte ďábla!..“
nařídil.
Vysvětlení hadísu:
1.
Tento hadís odsuzuje zapamatování si básní nazpaměť.
Vyjadřuje to srovnáním s hnisem v břiše. V jednom z přenosů Muslimova hadísu je zmíněn i důvod, proč byl tento hadís předán:
„Společně s Poslancem Božího“
Oblouk
Když jsme šli po vesnici, potkali jsme básníka, který recitoval své básně. Aleyhissalâtu vesselâm:
„Chytněte toho ďábla – nebo toho ďábla zadržte – je lepší, když se břicho člověka naplní hnisem, než když se naplní poezií.“
nařídil.“
Zde je kritika poezie absolutní.
Jinými slovy, bez ohledu na to, zda je básní málo nebo hodně, zda je její obsah dobrý nebo špatný, je všeobecně odsuzována. Takový přístup k poezii je v rozporu s jinými zprávami. V této záležitosti se učenci neshodují.
Prezident,
rozděluje dobré a špatné básně,
Zemm vysvětluje jako „to, že báseň ovládla osobu, nebo že báseň je zavrženíhodná (špatná), nebo že dotyčný je nevěřící“.
I tato báseň, kterou právě čteme, byla interpretována a bylo poukázáno na to, že její význam není absolutní, ale podmíněný. Jinými slovy,
„Kritika nastává, když člověk naplní své nitro úplně poezí a nedává prostor ničemu jinému.“
bylo řečeno.
Pro ty, kteří zastávají tento názor, pomáhá název kapitoly, ve které al-Buhárí tuto hadís zaznamenal, pochopit význam slova „záznam“ v hadísu: „Kapitola o tom, že je nežádoucí, když poezie ovládne člověka a brání mu v památce na Boha a v poznání.“ Nezdvořilost vyjádřená vůči poezii se tedy týká extremismu, do kterého se v této věci může člověk dopustit. Pokud tedy v srdci převládá památka na Boha a poznání, pak přítomnost neodsouzeníhodné poezie neznamená, že je srdce poezíí naplněno.
Ibn Abí Džamra,
„uspokojení hladu“
nesprávně chápe pojem a domnívá se, že se jedná pouze o poezii, která je tak poutavá, že odvádí pozornost od povinností, které by měly být pro srdce nejdůležitější; například přidává veškeré informace a kulturu, která vede k zatvrzelosti srdce a jeho vzdálení od Boha, k pochybnostem a pochybnostem v jeho víře, k chladu, hněvu, nenávisti a zášti mezi lidmi, jako jsou například rituální slova, magie atd.
Toto rozšíření významu hadísu, které mu vdechl Ibn Abí Džamra, slouží k odtržení člověka dnešní doby od jakéhokoli náboženského vlivu a k jeho odloučení od spirituality.
-neviditelnými mocnostmi prostřednictvím komitetů-
Vzpovídá to na mysl vědomé a systematické činnosti, která se někdy týká umění, někdy sportu, někdy folklóru, někdy politiky, někdy pomluv, věštění, horoskopů, futurismu, bulváru, hádanek a podobně. Protože ačkoliv tyto činnosti pro malé množství jedinců mají smysl, pro drtivou většinu představují pouhé zabývání se nesmysly, „démonickou pastí“ mezi nimi a Bohem. Podobně jako Ibn Abí Džamra říká: „Je lepší, aby srdce bylo naplněno hnisem, než těmito věcmi.“ To odpovídá duchu hadísu.
2.
Je pozoruhodné, že v tomto hadísu prorok Mohamed (s.a.v.) používá při odsuzování poezie silný a přehnaný styl.
„Přehnané“
říkáme to proto, že jak je patrné z následujících zpráv, postoj našeho Proroka k poezii nebyl vždy tak tvrdý, jak je zde uvedeno, ale naopak, poezii se věnoval.
Ibn Hajar
Tuto tvrdost vysvětluje nadměrnou zálibou v poezii, kterou projevovali ti, s nimiž se Prorok setkával, a říká:
„Protože ti, k nimž promlouval, velmi cenili poezii, věnovali jí velkou pozornost a byli jí velmi oddáni. Proto je od poezie odradil, aby se obrátili k Koránu, k pamatování na Boha a k uctívání.“
říká.
Dále dodává, že po věnování jim tolik pozornosti, jak je nařízeno, se zabývat jinými věcmi (pokud nejsou zkažené) neškodí.
3. Oblouk,
Jak je uvedeno v Mu’cemu’l-Büldân, jedná se o jednu z vesnic patřících k Tâifu a nachází se 78 mil od Medíny.
(viz Prof. Dr. İbrahim Canan, Kütüb-ü Sitte Tercüme ve Şerhi)
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
