Vážený bratře,
„Pro Měsíc jsme urazili určité fáze, stanice; obíhá a obíhá, až nakonec zaschne, zežloutne a ztvrdne jako stará shnilá palmová větev. Slunce se nemůže setkat s Měsícem, ani noc nemůže předběhnout den. Každé z těchto nebeských těles pluje, stojí na své dráze…“
(Jásín, 36/39, 40)
Co se týče Měsíce, my jsme mu stanovili stanoviště po stanovištích.
Nepluje tak stabilně jako slunce. Určili jsme jí určitá stanoviště a pro každé stanoviště jsme stanovili určitý rozsah.
Je to planeta,
Každý den se nachází v jiném souhvězdí a v každém souhvězdí se projevuje jiným způsobem. Arabové spočítali měsíční souhvězdí takto:
Šertan, butajn, súrajja, deberán, hek’a, hen’a, zir’a, nesre, tarf, cebhe, zubre, sarfe, avva, simák, gáfir, zubána, iklíl, kalb, ševle, ne’ím, belde, sa’düz-zábih, sa’dúbula‘, sa’dús-súúd, sa’dúl-ahbije fer’uddelvil, muahhar, reša.
Každou noc se z nich jedna usadí v paláci a její světlo (jas) se do budoucna stále zvětšuje, pak se zmenšuje a v posledním paláci – který je před setkáním – se značně ztenčí a zakřiví.
Až se nakonec vrátí zpátky do své staré, ošuntělé podoby.
URČUN:
Znamená to křivé stvoly. Zejména spodní stvoly datlových palem, které jsou staré, tedy z minulého roku, jsou tenčí, křivější a barevnější. Toto přirovnání je překvapivě krásné. Nejenže ukazuje první a poslední tvar srpu, jak se obecně věří, ale také znázňuje linii dráhy, kterou Měsíc urazí kolem Země za měsíc, když prochází těmito znameními.
Použitím slova „starověký“ je zde také představen objem Měsíce v každém jeho znamení na této oběžné dráze, což starověcí astronomové nedokázali pochopit. Toto uspořádání je tak krásné a rozdělení úkolů tak vhodné, že (…)
ani slunci se nehodí, aby se mohl měsíci mrzet,
(…)
ani noc nepřekoná den.
(…)
Všechny se vznášejí na jedné oběžné dráze.
Žádný z nich se s druhým nekoliduje, úkoly jsou rozděleny tak krásně a systematicky.
(Yesbehune) „plavou“
Použití množného čísla ukazuje, že se tím myslí nejen slunce a měsíc, ale všechna nebeská tělesa. Vzhledem k tomu, že tento verš, který poukazuje na nové astronomické zákony, má podobu v Surě An-Nabiya (21:33), podívejte se na výklad tohoto verše.
„Co je to za sférický útvar, ve kterém se pohybuje pouze Slunce? Pokud je to oběžná dráha, nemělo by to být planeta?“
možná se zeptáte. I když se dá říci, že oběžná dráha znamená místo otáčení kolem osy, je zřejmé, že slunce, jak je popsáno výše a jak ukazuje hadís, se pohybuje směrem k jinému stabilnímu místu, k centru, pod trůnem, a proto je nutné uznat, že oběžná dráha, na které se pohybuje, je jeho oběžná dráha a místo pohybu.
(Elmalılı M. Hamdi YAZIR, Jazyk Koránu, náboženství pravdy)
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
