– Mohli byste mi vysvětlit tento verš?
„A když se mě moji služebníci budou ptát, ať vědí, že jsem blízko. Odpovídám na modlitby těch, kteří ke mně volají. Ať tedy oni také vyslechnou mé volání a věří mi a potvrzují mi, aby šli po správné cestě a dosáhli spásy.“
(Al-Baqara, 2/186)
Vážený bratře,
„A když se mě moji služebníci budou ptát, ať vědí, že jsem blízko. Odpovídám na modlitby těch, kteří ke mně volají. Ať tedy oni také vyslechnou mé volání a věří mi a potvrzují mi, aby šli po správné cestě a dosáhli spásy.“
(Al-Baqara, 2/186)
Výkladové teology uvádějí různé názory na příčiny, které vedly k zjevení tohoto verše:
Podle Hasana Basrího důvodem, proč byl tento verš zjevněn, bylo chování některých Sahábů (spolupracovníků) Proroka Mohameda (s.a.w.).
„Kde je náš Bůh?“
jsou to ti, kteří kladou otázky ve formě: Podle jiných názorů je to osoba, která:
„Ó, Muhammadě, je náš Pán blízko nám, abychom se k němu mohli tajně modlit? Nebo je daleko, abychom se k němu měli modlit nahlas?“
byla zjevena poté, co se na to zeptal.
Podle Ataye:
„Váš Pán řekl: Modlete se ke Mně, a Já vám vyhovím…“
Když byl zjeven verš (1), část lidí
: „Kdy bychom měli projevovat modlitby našemu Bohu?“
řekli a na základě toho byl zjeven verš Koránu. To znamená
„Kdykoli mě můj služebník vyhledá modlitbou, jsem mu blízko, vyslyším jeho modlitbu a vždycky vyhovím jeho prosbě.“
znamená to.
Podle Mudžáhide je důvodem, proč byl tento verš zjevněn:
„Modlete se ke mně, abych vaši modlitbu vyslyšel.“
když byl tento verš zjevněn, část lidí
„Kde se máme modlit?“
Na to prý řekli:
„Kdekoliv se obrátíte, je tvář vašeho Pána.“
(souhlas)
je tam.“
(2) verš byl zjeven a příčinou zjevení tohoto verše byly právě tyto otázky lidí.
Podle Katáda důvodem, proč byl tento verš z Koránu zjeven, bylo chování některých lidí, kteří…
„Modlete se ke mně, abych vaši modlitbu vyslyšel.“
po zjevení tohoto verše:
„Ó, Boží posli, jak máme prosit našeho Pána?“
Tento verš byl zjeven poté, co se na to zeptali.
Bůh je svým služebníkům blíže než jejich vlastní žíla. Slyší jejich prosby a modlitby. Pokud se k němu modlí s upřímností, je silná naděje, že Bůh jejich modlitby vyslyší. Není nutné při modlitbě křičet. On totiž slyší i ty nejutajenější modlitby.
Abu Musa al-Asjari říká:
„Během jedné cesty jsme byli s Poslancem Božím (s.a.v.). Pokaždé, když jsme přišli do údolí, křičeli jsme a prohlašovali jsme, že Bůh je jeden a jediný. Poslanec Boží (s.a.v.) nás viděl a řekl:“
„Lidé, mějte slitování sami se sebou! Vždyť vy nevoláte slepého a hluchého, nýbrž toho, kdo je s vámi. On je ten, kdo slyší a je blízko.“
(3)
V této souvislosti prorok Mohamed (s.a.v.) v jiné hadíse říká:
„Pokud muslim projevuje modlitbu k Alláhovi, která neobsahuje hřích a neporušuje rodinné pouto, Alláh mu za tuto modlitbu jistě dá jednu ze tří odměn. Buď mu dá to, co si přeje, okamžitě, nebo to pro něj odloží na posmrtný život, nebo od něj odvrátí nějaké zlo.“
(4)
Tábíi říká:
„Pokud by se mělo říci: „V tomto verši Alláh Teâlâ říká:
„Modlitbu toho, kdo se ke mně modlí, přijímám, když se modlí.“
Nicméně, je vidět, že modlitby mnoha lidí, kteří se modlí, nejsou vyslyšeny.“
V reakci na to se říká: „Existují dvě vysvětlení pro toto:“
a.
V tomto verši se „modlitbou služebníka“ rozumí jeho konání v souladu s Božími příkazy. Pokud služebník koná v souladu s Boží vůlí, Bůh jeho skutky přijímá a dává mu slíbenou odměnu. Jak o tom svědčí hadís proroka Mohameda (s.a.v.):
„Modlitba je uctívání.“
nařídil a od té doby
„Váš Pán říká: Modlete se ke Mně, a Já vám vyhovím. Ti, kteří se pyšní a odmítají mi sloužit, vstoupí do pekla ponížení a zahanbení.“
(5)
Je zaznamenáno, že pronesl verš (6).
Vždyť i Hasan Basrí se modlil modlitbou z tohoto verše.
„Modlitba a skutky“
Je zaznamenáno, že to interpretoval jako tento význam.
b.
Další odpověď na tuto otázku zní: Bůh v tomto verši říká:
„Já přijímám modlitbu toho, kdo se ke mně modlí, pokud se mi to líbí, když se modlí.“
což znamená. Podle tohoto výkladu, ačkoliv verš obsahuje obecné tvrzení, je podmíněn Boží vůlí. (7)
Poznámky pod čarou:
1. Súra Gâfir, 40/60.
2. Al-Baqara, 2/115.
3. Buhárí, K. al-Džihád, kapitola 131, K. ad-Da’vál, kapitola 51/Ihu Dávúd, K. al-Vilr, kapitola 26, Hadís č. 1526.
4. Ahmad ibn Hanbal, III/18.
5. Gafir (Věřící), 40/60.
6. Tirmidhi, K. Tefsir el-Kur’ân, súra 2, kapitola 16, hadís č. 2969.
7. Abu Džafar Muhammad ibn Džarír at-Tabarí, Tabarího výklad Koránu, Hisar Yayınevi: 1/438-440.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
