„…Na řece je most. Tamní obyvatelstvo se (brzy) rozmnoží a stane se jedním z měst imigrantů [muslimů]. V končném věku přijdou k řece Bení Kantúra s širokými tvářemi a malýma očima…“
Vážený bratře,
Abu Bakr (ať je s ním Alláh spokojen) vypráví: „Posel Alláhov (s nímž Alláh žehnej a pozdvihne) řekl:“
„Část mého společenství sestoupí k řece zvané Tigris, na rozlehlou rovinu zvanou Basra. Na řece je most. Jejich počet se (brzy) zvětší a stanou se jedním z měst imigrantů [muslimů(1)]. V posledních dobách přijdou k řece Bení Kantúra, lid s širokými tvářemi a malýma očima. Od té doby se obyvatelstvo (Basry) rozdělí na tři frakce:“
– Jedna skupina se přidá k dobytku a pouštním velbloudům a (vrátí se k životu na venkově a k zemědělství, a tak) zahyne.
– Jedna skupina si stanoví své vlastní cíle (a usiluje o vlastní spasení) a uzavře mír s Bení Kantúrou. Tím pádem upadají do nevěry.
– Jedna skupina nechává své děti doma a jde bojovat. Ti jsou mučedníky.“
[Abu Dawud, Mehalim 10, (4306)]
Vysvětlení hadísu:
1.
Tento hadís se týká města Basra, které v době Proroka Mohameda (s.a.v.) ještě neexistovalo, ale které bylo založeno v roce 27 po hidžře, za vlády chalífy Umara, Utbou ibn Gazvanem a ve kterém nikdy neprobíhala uctívání modl. Někteří učenci však zastávají jiný názor. Alí al-Kárí k tomu poznamenává:
„Al-Ašraf říká:“
Sám Alláh a mír s ním tímto městem myslel Bagdád, Medinetu’s-Salám. Důvodem je, že Tigris je řekou, o které se v hadísu zmiňuje. Most se nachází uprostřed Bagdádu. V Basře se žádný most uprostřed města nenachází. Posel Alláhův označil Bagdád jako Basru. Protože v blízkosti Bagdádu, téměř u jeho bran, se nachází místo zvané Babu’l-Basra. Sám Alláh a mír s ním tak Bagdád pojmenoval buď podle názvu jeho části, nebo vynecháním přídavného jména (2), podobně jako v koránském verši وَاسْألِ الْقَرْيََةَ. Bagdád v době Posel Alláhova (sám Alláh a mír s ním) ještě nebyl postaven v dnešní podobě. V té době to ani nebylo jedno z měst. Proto Posel Alláhův (sám Alláh a mír s ním):
‚Stane se jedním z muslimských sídel.‘
řekl a promluvil o budoucnosti. V době, kdy na něj byl pozdvižen modlitby a poklidy, tam naopak (v té oblasti) existovaly některé vesnice, které patřily k Basře a byly považovány za její okresy (nebylo tam žádné velké město), poté, co Kisra opustil město Medain.
„Existuje ale ještě jeden aspekt této záležitosti:
V naší době nikdo neslyšel o tom, že by Turci do Basry vstoupili vojenským způsobem. Význam hadísu by tedy měl být následující:
„Část mého společenství sestoupí k řece Tigris a usídlí se tam. Toto místo se stane jedním z muslimských měst.“ A toto je Bagdád.
(Od Alího al-Kárího.)
2.
Bení Kantúra
s
Turků
Předpokládá se, že to bylo míněno tak.
Al-Hatábi zaznamenává následující výrok s poznámkou „jak se říká“:
„Kantûra“
Jméno je po jménu konkubíny proroka Abrahama. Prorok Abraham s ní měl děti.
Turci
„Je to rozmnožování prostřednictvím těchto dětí.“
Podle některých vysvětlení je Kantûra jméno předka Turků. Někteří vědci tato vysvětlení odmítají a
„Tvrdí se, že Turci pocházejí od Jáfeta, syna Noema. Jelikož Noem žil dávno před Abrahamem, neměli by Turci mít s Abrahamem žádnou souvislost.“
Někteří se pokusili vyřešit tento rozpor v názorech smířlivými vysvětleními, jako například: „Je možné, že otrokyně pocházela z potomků Jáfetových“ nebo „Může se jednat o dívku, která se provdala za jednoho z potomků Jáfetových, a která je – vzhledem k tomu, že pochází z potomků Abrahama – příbuzná s Abrahamem, a je možné, že Turci pocházejí z tohoto manželství.“
Rádi bychom poznamenali:
Původ lidských ras na Zemi dosud nebyl vědecky jednoznačně objasněn. Existují pouze různé teorie. Jak je patrné z uvedených vysvětlení, i naše staré knihy, bez opory na spolehlivém a přesném zdroji, opakují některé z rozšířených zpráv, které se staly všeobecně známými, se všemi svými odlišnostmi. Ačkoli většina učenců se shoduje na tom, že Bení Kantúra označuje Turky, někteří tvrdili, že se jedná o jiné národy, například o Súdánce.
3. Ohledně tří skupin, na které se Basranci rozdělí, komentátoři zaznamenávají následující vysvětlení:
a.
Skupina, která sbírá trus divokých krav.
„Chytají krávy a pouštní velbloudy za ocas“
až do konce měsíce
„Útěk před válkou je jejich snem, snaží se zachránit životy a majetek a pronásledují svá stáda do polí a pouští. Tam ale zahynou.“
nebo
„Aby se vyhýbali válce, věnují se zemědělství. Aby mohli set a sklidit úrodu, následují dobytek a rozptýlí se po různých místech, kde pak zahynou.“
b.
Skupina, která si bere ‚vlastní cestu‘
„Ti, kteří se potýkají s těžkými životními problémy“
Tím se myslí skupina, která si stanovila za princip uzavření míru s Bení Kantúra. Tito lidé míru dosáhnou, ale jen obětováním víry, sunnety, osobnosti a s ponížením. To je jiná forma zkázy, smrt duše před smrtí těla. Prorok Mohamed (s.a.v.) to také nepotvrzuje.
c.
Třetí skupinu tvoří ti, kteří opustili své ženy a děti a statečně bojovali proti Bení Kantura. Ti mají požehnání a schválení od Proroka. Vždyť jim prorokoval, že ti, kteří z nich zemřou, budou mučedníky.
Alí al-Kárí říká:
„Tento příběh patří k zázrakům Proroka (s.a.v.). Vždyť se udál přesně tak, jak Prorok (s.a.v.) předpověděl, v roce 656 v měsíci Safaru.“
Tato událost, o které Alí al-Kárí pojednává,
Hulagu
je to obsazení Bagdádu.
Zánik Bagdádu, kterým vrcholil islámští rozvrat, je událostí plnou poučení. Hulagu ve svém dopise, který po obsazení Bagdádu napsal chalífovi v Halépě, al-Meliku’n-Nasir, shrnul příčiny této porážky a ponížení muslimů takto:
„Vy jste jedli harám a nebyli jste věrní své víře. Zavedli jste mnoho novinek. Zvykli jste si využívat nevinné děti, a teď se s tím vypořádejte s ponížením a hanbou! Dnes uvidíte trest za to, co jste udělali.“
„Ti, kdo páchají nespravedlnost, brzy uvidí a poznají, kam půjdou a do jaké díry se schovají.“
(26:227) Vy nám říkáte nevěřící, ale my vám říkáme zvrhlíci a ničemníci.“
Za nezbytné považujeme přímé přebírání zmíněného dopisu od Ahmeda Hilmiho, který jej přetiskl s poznámkami pod čarou a některými komentáři, a to proto, aby bylo možné pochopit hadís Proroka a poučit se z historie:
„Mezitím (v roce 657 AH) Hulagu vyslal poselství s dopisem k vlá dni v Halebě, al-Meliku’n-Nasir. Tento dopis je velmi poučný, jelikož ukazuje Hulaguovo chování a myšlení. Proto jej přebíráme doslova od Abú al-Faradž:“
„Al-Melik al-Nasir ví, že jsme (v roce 656 po hidžře) vpadli do Bagdádu a dobyli jej Božím mečem, a že jsme přivolali jeho vládce a položili mu dvě otázky. Na naše otázky nám neodpověděl. Proto je ve vašem Koránu…“
„Bůh nezničí žádný národ, dokud se ten národ sám nezničí.“
Jak je napsáno (Rad, 13/2), zasloužil si náš trest svými činy. Protože záviděl majetek druhých, zničil svůj vlastní majetek a své životy vyměnil za prázdné kovy. A výsledkem bylo to, co Bůh řekl.
„Cokoliv udělali, tam to už bylo připravené.“
(Kehf, 18/49) se stalo skutečností. Neboť jsme povstali s Boží mocí a s Boží mocí jsme uspěli a uspalujeme. Není pochyb o tom, že jsme Boží vojsko na zemi. (3) Posílá nás proti těm, které chce potrestat svým hněvem.
„Ať vám události, které se staly, poslouží jako poučení a varování. Před námi se žádné hradby neosvědčí, armády, které se nám postaví, nic neznamenají a vaše prokletí se nás nedotknou. Poučte se z toho, co se stalo jiným, a předtím, než se odhalí skryté a přijdou na vás potíže, svěřte nám své záležitosti; nebudeme litovat těch, kteří budou plakat a vzývat na nás pomstu. Spálili jsme mnoho měst, zničili mnoho lidí, zanechali mnoho dětí bez otců a znesvětili jsme zemi. Pokud vy chcete prchnout, my zase chytíme ty, kteří prchají. Od našeho meče se vám nepodaří uniknout. Naše šípy vás dostihnou, ať jste kdekoli. Naši koně běží rychleji než jakýkoli jiný kůň a naše šípy proťiží vše, naše meče padají jako blesk. Naše mysl je pevná jako hory. Naše početnost je jako písek.“
„Kdo nás prosí o milost, bude zachráněn. Ti, kdo se nás pokusí bojovat, nakonec toho budou litovat. Pokud budete poslušně přijímat naše podmínky, vaše životy a majetek budou jako naše. Pokud se však budete vzpírat a budete v opozici, nevinte nás, ale sami sebe, když vás potkají potíže, ó, tyranové! Bůh je proti vám. Připravte se na nadcházející neštěstí a zkázu! Není pochyb o tom, že ten, kdo předpověděl špatný konec, se nemýlil a žádná chyba nezůstala.“
„Vy jste jedli harám a nebyli jste věrní své víře. Zavedli jste mnoho novinek. Zvykli jste si využívat nevinné děti, a teď si užijte ponížení a hanbu! Dnes se vám dostane trestu za to, co jste udělali!“
„Ti, kdo páchají nespravedlnost, brzy uvidí a poznají, kam půjdou a do jaké díry se schovají.“
(Šu’ará, 26/227).
„Vy nám říkáte nevěřící, my vám říkáme zkažení a ničemní. Byli jsme vám svěřeni tím, kdo všechno řídí a spravuje. Vaši šlechtici jsou u nás ponížení a znevážení. Vaši bohatí jsou u nás chudí. Západ a východ země jsou v našich rukou. Všechny majetky na zemi a ti, kdo je vlastní, jsou naše. Můžeme si je kdykoli vzít a zabavit každou loď.“ (4)
„Než nevěřící rozdmýchají svůj oheň, než rozmetají jeho jiskry a než vás všechny vyhladí a na zemi nezůstane z vás nikdo, vzpamatujte se; rozlišujte mezi pravdou a nepravdou. Tímto dopisem jsme vás probudili ze spánku. Pokud nechcete, aby se na vás náhle svalil oheň, okamžitě nám na tento dopis odpovězte. Co bude dál, víte sami.“
“
Hulagu v tomto dopise tvrdí, že oni sami jsou obdařeni Božím potvrzením, že se jim zjevila Boží moc a že jsou Božími vykonavateli, poslanými proti tyranům a zločincům. Od Čingischána se takto vždycky vyjadřovali. To ukazuje, že skutečně věřili ve své poslání.
„Vaši svatí jsou u nás znevážení a ponížení…“
a přitom mluví, jako by promlouval z božského místa. Starověcí tureckí chánové jsou (sluhové Boží), tedy (Zillullahi fil-arz), jsou Boží zástupci na zemi, na což poukazuje i tento výraz. Na druhou stranu potvrzuje svou existenci a zjevení i Koránem, což lze vysvětlit snahou zaujmout srdce lidí.
Když chalífskej král v Aleppu obdržel tento dopis, projednal to se svými úředníky a místo sebe poslal svého syna. Hulagu to sice odmítl, ale oznámil příchod jeho otce slovy:
„Jestliže je jeho srdce nám nakloněno, přijde sám; jinak my půjdeme k němu.“
Po těchto slovech se Melik chtěl vydat k Hulagovi, ale jeho vládci ho od toho odradili.
Poznámky pod čarou:
(1) V znění, které přinesl Abu Ma’mer, se říká „muslimů…“.
(2) Vynechání adjektiva: V obratu Bâbu’l-Basra, když se Bâb vynechá, zůstane Basra.
(3) Hulagu zde odkazuje na hadís, který je přisuzován proroku Mohamedovi. Tento hadís zní:
„Mám armádu, kterou jsem umístil na východ a dal jsem jí jméno Turk. Vytvořil jsem je v hněvu a zuřivosti. Pokud se mi jakýkoli člověk, jakýkoli národ, neposadí na kolena, pošlu na ně tuto armádu a pomstím se jim skrze ni…“
Tato typu hadísů jsou mudžtahidy uznávány jako falšované a nepravdivé jak z hlediska vědy o předávání hadísů (ilm-i rivajet-ül hadís), tak z hlediska jejich interpretace (dirajet-ül hadís). Nicméně, i když jsou tyto hadísy falšované, odhalují nám vnímání jejich doby a v jistém smyslu slouží jako zrcadlo jejich času a prostředí. V Hulaguově dopise se velmi dobře ukazuje, jak Mongolové vypadali a jak byli muslimy vnímáni, a Hulagu sám opírá svůj existenciální důvod na tomto názoru. Genghisův projev v Buháře, Hulaguův dopis a názory papežů a křesťanů se shodují v jednom bodu: Mongolové jsou Bohem poslaný trest za hříchy lidstva. Mongolové si to sami uvědomovali a vnímali a prezentovali se jako národ Bohem poslaný k nápravě jiných národů, jako nástroj Boží pomsty. To nejen zlomilo odpor proti nim, ale také je to posílilo a povzbudilo.
(4) Jak je uvedeno v Koránu, když Mojžíš (a.s.) cestoval s Chidirem, Chidir propíchal loď, na které pluli, a Mojžíš (a.s.) mu to vytkl, Chidir
„Před lodí byl sultán, který plenil každou loď, co mu přišla do cesty.“
řekl. Toto slovo na to poukazuje a dokonce jde dál, než že říká, že jednáme s božskou mocí a pomocí a dokážeme všechno.
(viz Prof. Dr. İbrahim Canan, Kütüb-ü Sitte Tercüme ve Şerhi)
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
