Vážený bratře,
Abu al-Jakzán Ammár ibn Jásir ibn Ámir al-Ansí (zemřel 37/657)
Slavný společník Proroka, jeden z prvních muslimů, jehož matka a otec byli prvními mučedníky islámu.
Jeho otec, příslušník kmene Ans, větve Jam, přišel do Mekky z Jemenu, aby hledal svého zmizelého bratra. Dostal se pod ochranu Abú Huzajfy z kmene Baní Mahzúm a usadil se tam, kde se oženil s jeho otrokyní. Yásir se narodil z tohoto manželství. Byl jedním z prvních sedmi lidí, kteří se stali muslimy a veřejně prohlásili svou víru, a to v době, kdy se Prorok nacházel v Dár al-Arkam. Jeho matka Sumajjá a otec Yásir patřili také mezi první muslimy.
S těmito útrapami, které je potkaly kvůli jejich víře, však trpělivě zápasili. Jeho otec Jásir byl téhož dne mučen a zabit. Jednoho dne, kdy už nedokázal snést neúnosný tlak pohanů, musel, aby se zbavil mučení, podle jejich přání promluvit ve prospěch Látu a Uzzá a proti Prorokovi (sm).
Jakmile se mu podařilo uniknout z rukou pohanů, okamžitě šel k Poslanci Božímu a vyprávěl mu, co se mu přihodilo. Prorok (s.a.v.) se ho zeptal, co cítil ve svém srdci, když mu tyto slova říkali. Ammár mu odpověděl, že v jeho srdci, naplněném vírou, nedošlo k nejmenší změně, a Prorok (s.a.v.) mu řekl, že pokud by byl znovu mučen, nemělo by nic špatného na tom, kdyby řekl stejná slova.
Po hidžře (emigraci) mezi ním a Huzajfou ibn Jamánem navázal Prorok Muhammad pouto bratrství (mu’áhat*). Během stavby mešity Nebevské vynaložil velké úsilí. Když Prorok Muhammad viděl, že zatímco ostatní nesli jeden cihelný blok, on nesl dva, otřepal prach z jeho oděvu a…
Zúčastnil se všech bitev, v nichž se zúčastnil samotný Prorok. Za vlády Abú Bakra statečně bojoval v bitvě u Jemámy proti Musajlimovi al-Kazdábovi, přestože ztratil ucho, a dokázal znovu sjednotit rozpadající se armádu islámu. Za vlády Umara byl jmenován guvernérem Kúfy (21/641-42) a zúčastnil se bitvy u Nihávandu a dobytí Chúzistánu. Proti postupu Umara se postavil, když prohlásil, že Umara povyšuje rodinu Ummajádů a poslal Abú Zarra al-Gifárího do Rabazy. Přesto ho chalíf poslal do Egypta, aby vyšetřil určité aktivity proti němu. Protože ho pohřbil Abdalláh ibn Masúd bez jeho vědomí, Umara zvažoval vyhnání Ammára z Medíny, ale Alího zásah tomu zabránil. Po zavraždění Umara se zavázal Alímu. Bojoval na jeho straně v bitvách u Kamele a Siffin. V Siffin, ve věku devadesáti tří let, byl zabit jako velitel Alího pěchoty a byl pohřben na místě, kde Alí za něj sloužil pohřební modlitbu.
Po zabití Ammára vypukl v armádě Muávije ibn Abú Sufjána velký zmatek. Mezi těmi, kteří se obávali, že budou zabiti po něm, patřil i Amr ibn Ás, který si vzpomněl na hadís, podle kterého měl být zabit po něm. S velkým zármutkem prohlásil, že by raději zemřel před dvaceti lety, než aby takové události musel zažít. Muávije se ho pak pokusil utěšit slovy:
Amár předával šedesát dva hadísů. Šest z nich se nachází v Sahíh al-Buhárího a Sahíh al-Musslima. Hadísy od něj předávali také Alí, Abdalláh ibn Abbás, Abú Músá al-Aš’árí, Džabír ibn Abdalláh, Muhammad ibn Hanáfíja a další. Byl vysoký, tmavý, s tmavýma očima a širokými rameny. Žil prostým a ctnostným životem.
Povídá se, že nikdy neopomněl žádnou modlitbu. Jednou, když byl s Usmánem na výpravě, Ammár měl noční erekci, ale nemohl najít vodu k umytí, a tak se po zemi kutálel a poté se modlil. Když se vrátili do Medíny, vyprávěl to Prorokovi, a ten mu vysvětlil, co je to tayammum, a řekl, že v takovém případě je tayammum dostačující.
Je to on, kdo jako první v dějinách islámu vyčlenil část svého domu jako mešitu. Al-Buhárí zaznamenal jeho slova ve svém Sahîhu:
Meč, o kterém se říká, že patřil Ammaru ibn Jásirovi, je uchováván v oddělení posvátných relikvií v muzeu Topkapi Palace.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
