Existuje nějaká zpráva, která by říkala: „Na konci časů budou jeho nohy těžší než hora Uhud.“?
Vážený bratře,
Jednoho dne, když střežil svá stáda, přišli dva hosté. Hosté mu řekli, že mají žízeň, a požádali ho o mléko. Mladý pastýř jim odpověděl takto:
Hosté pak požádali pastýře, který byl ještě dítě, o kozičku, která nikdy v životě neviděla mládě. Pastýř kozičku s těmito vlastnostmi přivedl. Jeden z hostů kozičku podržel, pomodlil se a pak začal dojít kozičku, která už nedojila. Jako by se jí náhle prsa naplnila mlékem… Přinesli talíř a naplnili ho mlékem. Hosté si pak střídavě dali dojké mléko a uspokojili tak svůj žížu. Poté, co se dojké mléko vypilo, se ten, kdo kozičku dojil, znovu pomodlil a kozička se vrátila do svého původního stavu.
Mladý pastevec, který nevěděl, že před ním stojí Posel Alláhov (s.a.v.) a vedle něj Abd Alláh ibn Abú Bakr (r.a.), se vzrušeně zeptal:
Posel Boží mu položil požehnanou ruku na hlavu a řekl mu:
odpověděl.
A tento chlapec, pastýř, který se stal muslimem a ihned po svém obrácení se stal předmětem požehnaných modliteb Božího posla, později ve znalosti Koránu předčil všechny ostatní společníky a zapsal se do historie jako jeden z nich.
Ano, tímto nevinným a citlivým pastýřem byl A (ra). Získal tak čest být jedním z prvních muslimů.
V Mekce, v době, kdy se pronásledování pohanů zintenzivnilo, se shromáždili společníci Proroka a stěžovali si, že nemohou veřejně recitovat Korán proti Kurejšům. Abdalláh řekl:
řekl. Další:
odpověděli. Řekli, že by raději, kdyby Korán četl někdo z vlivného kmeni a rodu. Abdullah:
řekl a odešel k místu, kde se shromažďovali pohané z Kurejše poblíž Káby. Začal recitovat úvod Súry Ar-Rahmán, přičemž nejprve pronesl Bismillah (V jménu Alláha).
Zmatení pohané, jejichž první zděšení se změnilo v hněv, okamžitě přiběhli k Abdulláhovi a začali ho bičovat. Ale Abdulláh stále mlčel a pokračoval ve čtení. Později se vrátil ke svým přátelům. Když k němu s obavami přiběhli, Abdulláh řekl:
Abdalláh, který byl kdysi mladým a křehkým pastýřem, dosáhl duchovní síly, která mu umožnila proniknout do tajemství víry a vyzvat celý svět. Jasně ukázal, že pohrdá takzvanými velkými vůdci Mekky, a všechny je ponížil. Cíl byl tedy dosažen. Proto se Sahábiové domnívali, že by Abdalláh neměl druhý den znovu riskovat a jít tam. [1]
(ra) patřil k těm, kteří se vyznamenali tím, že se dvakrát zúčastnili hidžry. Když se mučení pohanů stalo nesnesitelným, emigroval do Abúhistanu. Ale nedokázal snést stesk po Prorokovi. Po nějaké době se vrátil do Mekky. A když bylo vydáno povolení k hidžře, emigroval do Medíny. Prorok (s.a.w.) ho učinil svým bratrem.
Prorok ho umístil kousek od mešity, takže mu mohl kdykoli sloužit. Abdullah (r.a.) ho neustále doprovázel, obouval mu boty, nosil jeho osobní věci, jako je hůl, polštář, parfémy a misvak. Když Prorok spal, probouzel ho Ibn Mas’ud. Proto se mezi společníky Proroka proslavil jako… Abdullah (r.a.) byl s Prorokem tak často, že ti, kteří přišli do Medíny jako první, ho považovali za člena jeho rodiny… Po dobytí Chajbaru, když do Medíny přišli slavní společníci (r.a.), o tom řekli…
[2]
Když se ho zeptali, kdo je po Prorokovi (s.a.v.) nejbližší k němu jakožto vůdci, odpověděl:
Další zprávu o jeho blízkosti k Prorokovi nám přináší Abdurrahman ibn Jazíd. V této souvislosti říká:
„Jednou jsme navštívili Huzajfu al-Jamaniho (r.a.) a zeptali jsme se ho. Huzajfa odpověděl takto:“
Abdalláh uměl krásně recitovat Korán. Prorok Mohamed doporučoval společníkům, aby se Korán učili od čtyř osob. Jedním z nich byl právě Abdalláh. [3]
Podle zprávy v Buhárím, prorok Mohamed požádal Abdullaha, aby mu četl Korán. Načež Ibn Mas’úd řekl:
zeptal se. A náš Prorok odpověděl:
odpověděl.
Ibn Mas’úd začal číst. A když se dostal k verši, který zněl: „…“ , Prorok řekl:
řekl; v té chvíli mu z očí proudily slzy…[4]
Abdullah ibn Mas’úd (r.a.) měl u našeho Proroka zvláštní postavení. Jednou pronesl tato slova:
[5]
Jindy se Abdalláh šplhal na strom, aby něco sklidil. V té chvíli se ukázaly jeho velmi štíhlé nohy. Někteří z jeho společníků se tomu zasmáli. Prorok (s.a.v.) to však nesouhlasil a řekl:
[6]
Ibn Mas’ud (ra) se zúčastnil všech válek po boku proroka Mohameda. Projevoval velkou statečnost. V bitvě u Badr porazil a zabil Abú Džahla, jehož hlavu pak přinesl prorokovi. Po smrti proroka se zúčastnil také bitvy u Jarmúku.
Abdullah, patřící k lidem z Suffy, který byl obeznámen s soukromým životem Proroka a neopouštěl ho bez nutných důvodů, věnoval celý svůj život Koránu a mohl volně vstupovat a vycházet z přítomnosti Proroka, měl bezkonkurenční vědomosti. Zvláště v oblasti výkladu Koránu (tefsír) zaujímal výjimečné místo. V této souvislosti sám říká:
[7]
Ibn Mas’úd (ra) byl vynikající i v oblasti hadísů. Při vyprávění hadísů byl velmi opatrný. Jeho tvář bledla a rudla. Často neříkal věci s jistotou, bál se mu něco lživě připisovat. Zde je několik hadísů, které vyprávěl:
Posel Alláhov (s.a.v.) řekl: A na to jeden muž:
řekl. Posel Alláhov (s.a.v.):
nařídil.[8]
[9]
[10]
[11]
Abdullah měl výjimečné postavení i v oblasti právní teologie (fiqh). Vydával mnoho fatw (náboženských stanovisek). Dokonce i takový veliký učenec jako Abu Musa al-Ash’ari (ra) projevoval úctu k jeho znalostem v této oblasti a říkal: „…“. I Umar mu projevoval úctu slovy: „…“.
Abdullah (ra) byl nejen dobrým učencem, ale i skvělým učitelem… Své znalosti předával druhým co nejlépe. Na shromáždění, kde byl přítomen i Alí, bylo řečeno: Alí odpověděl: „Ano.“ a řekl: [12]
Protože znal jeho schopnosti, jmenoval ho chalífové Umar učitelem v Kúfe. K obyvatelům Kúfy také napsal následující dopis:
Tímto posledním výrokem Hz. Umar říkal, že i on sám velmi potřeboval Hz. Abdullaha, ale přesto dal přednost obyvatelům Kúfy před sebou a umožnil jim, aby mohli využít znalostí Hz. Ibn Mas’uda.
Ibn Mas’úd (ra), který tuto funkci plnil co nejlépe, pokračoval ve službě jako soudce a vydávající fatwy i za vlády Osmana. Zastával také funkci správce státní pokladny (Bayt al-Mál). V těch letech byly potřeby bojovníků proti Byzancům zajišťovány z Kúfy. Ibn Mas’úd (ra) i tuto funkci plnil dobře. V posledních letech Osmánova chalífátu, když se šířily spory a nepokoje, se vrátil do Hidžazu.
Abdullah se vážně roznemocněl krátce před smrtí. Když ho navštívil Osman (ra), zeptal se ho, co mu vadí.
Abdalláh ibn Masúd odpověděl: „Žádám o milost Boží,“ a když se ho pak Osman zeptal, co si přeje, řekl, že si přeje Boží milost. Osman se ho pak znovu zeptal:
zeptal se. Odpověď byla krátká:
Na to Hz. Osman odpověděl:
Načež mu byla dána tato odpověď:
[13]
Abdullah zemřel ve věku 64 let, v 32. roce po hidžře. Byl pohřben na hřbitově Baki.
Dvě poučné věty z nich:
Abdullah (ra) řekl: Zeptali se ho. Odpověděl:
Je to ten, kdo říká: „Nemám žádný osobní názor. Udělám, co udělají ostatní. Pokud se stanou muslimy, stanu se muslimem, pokud se stanou nevěřícími, stanu se nevěřícím.“ Vy,
[1] Üsdü’l-Gàbe, 3: 257.
[2] Muslim, Fezâilü’s-Sahâbe: 110; Tirmizî, Menâkıb: 38.
[3] Tirmizí, Menâkıb: 38.
[4] Buhárí, Fezâilü’l-Kur’ân: 32-33.
[5] Tirmizí, Menâkıb: 38.
[6] Tabakât, 3: 155.
[7] Muslim, Fada’il as-Sahaba: 115.
[8] Muslim, Víra: 147; Tirmizí, Dobročinnost: 60.
[9] Buhárí, Edeb: 69; Müslim, Birr: 105.
[10] Tirmizí, Zühd: 18.
[11] Buhárí, Merdâ: 3; Müslim, Birr: 45.
[12] Üsdü’l-Gàbe, 259.
[13] věk.
(viz Encyklopedie Sahábů, kolektiv autorů, nakladatelství Nesil)
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
