Vážený bratře,
Islám,
přisoudil právo na rozvod mužům.
Vždyť pravomoc okamžitě zničit rodinu, jako je rozvod, nemohla být svěřena ženě, která často jedná pod vlivem emocí. Kdyby toto právo, které patřilo muži, bylo uděleno i ženě, docházelo by k častému ničení rodin, žena, která by v každém hněvu a vzteku použila slovo rozvod, by nemohla rodinu udržet pohromadě, ale zničila by ji.
Právě proto je žena tak citlivá,
Strana, která projevuje přílišné citové reakce, neměla zpočátku právo na rozvod.
Nicméně žena nebyla o toto právo zcela zbavena.
Během obřadu svatby může žena souhlasit s uzavřením manželství za podmínky, že jí bude rovněž přiznáno právo na rozvod.
Toto právo může být trvalé, nebo na určitou dobu. Během této doby může žena, která je si svého manžela jistá, od práva na rozvod upustit i před uplynutím stanovené doby.
Také, pokud manžel dá manželce právo na rozvod,
Může se to stát během uzavírání manželství, ale i v pozdějším období, kdy manželství již trvá.
(viz el-Bedai‘, III/91-96; ed-Durru’l-Muhtar, II/574-578; V. Zuyahlî, el-Fıkhu’l-İslamî, VII/423).
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
