V 42. verši súry Zumar Bůh (Alláh) říká: „Bůh bere duše v okamžiku smrti, a také v době spánku, a bere ty, jejichž smrt je určená, a ty, jejichž smrt není určená, ponechává do stanoveného času. V tom je jistě poučení pro ty, kdo rozjímají.“
Vážený bratře,
Přepis verše k tomuto tématu zní následovně:
„Bůh bere duše lidí v okamžiku jejich smrti a ty, které ještě neumřely, bere v spánku. Duše těch, o jejichž smrti rozhodl, bere, a ostatní duše zase vrací do těla na určenou dobu. V tom je jistě poučení pro ty, kdo přemýšlejí.“
(Zümer, 39/42)
Když Bůh zabije člověka,
Je to přerušení spojení mezi duší a tělem.
Jak je uvedeno v verši, hlavní vlastností duše je být zdrojem života a vědomí. V okamžiku smrti Bůh duši zcela oddělí od těla, takže tělo zbaví jak života, tak vědomí. Ve spánku, psychofyzilogickém procesu, život v těle zůstává, ale dochází k dočasné ztrátě smyslů a vědomí. Protože tato ztráta představuje jakési částečné opuštění těla duší, je ve verši spánek přirovnáván smrti. (Zemahšerí, Keššáf, výklad příslušného verše)
Při smrti – jak je uvedeno ve verši – Bůh zadržuje duši, zatímco na konci spánku duše znovu získává svou funkci ve bdělém stavu (Kur’an Yolu, Heyet, výklad příslušného verše).
Rází vysvětluje daný verš takto:
„Vznešená bytost, která je všemocná, vševědoucí a moudrá, spravuje vztah mezi duší a tělem těmito třemi způsoby:“
a)
Je to stav, kdy světlo a vliv duše jsou patrné ve všech částech těla, uvnitř i vně… To je stav bdění.
b)
Je to stav, kdy se světlo a vliv duše v jistých ohledech odtrhnou od vnějšího těla, ale zachovají si spojení s vnitřním tělem… A to je stav spánku.
c)
Přerušení světla a vlivu duševní podstaty od celého těla… To je smrt.“
(Rází, Mefatih, výklad k danému verši)
Bůh je ten, kdo bere duše při smrti. A také ty, které ještě při spánku nezemřely, bere Bůh. Spánek je polovina smrti, poloviční smrt. Během spánku je člověk téměř polomrtvý, podle zákona, který Bůh stanovil. Během spánku jsou duše lidí do jisté míry odňaty. Tento verš tedy říká, že během spánku dochází k částečné smrti. Vafát tedy znamená toto: Vafát je událost, která se děje při smrti. A také, že člověk během spánku prožívá stav, kdy ještě nežilý člověk zemřel.
Podle toho, co je uvedeno v verši:
úmrtí
, tedy smrt, znamená přerušení vztahu mezi duší a tělem.
Mezi úmrtím ve spánku a úmrtím při smrti je tento rozdíl:
Smrtí se duch od těla odtrhne jak zevnitř, tak zvenku, zatímco ve spánku je odtrhnut pouze zvenku, ale zevnitř je s ním stále v kontaktu.
To znamená
během spánku
Náš Bůh
Odebírá člověku rozum, cit, vědomí, vnímání a schopnost rozlišovat.
Proto nezapomínejme, že smrt a život jsou nedílnou součástí celku a nikdo z nás nemá záruku, že po spánku znovu vstane. Ten, kdo dává, ten, kdo bere, ten, kdo propouští, je Alláh. Všechny duše jsou pod Jeho kontrolou. Nikdo se před Ním nemůže skrýt, nikdo se mu nemůže vyhnout.
A tak náš Pán zadrží ty, o kterých určil smrt, během jejich spánku. Ale ty, o kterých náš Pán neřekl, že mají zemřít, o kterých neřekl, že je čas jejich smrti, ty náš Pán posílá zpět. Posílá je zpět do života.
Až do kdy?
Až do stanoveného termínu, do doby, která je předurčena Bohem. To znamená, že nás Bůh každou noc zabíjí a každé ráno nás znovu oživuje, dokud nenastane den, kdy se splní náš osud. Bůh nás sice zabije v noci, ale ráno nás znovu oživí s novou příležitostí, s novými možnostmi.
Co je příčinou?
Možná si dnes uvědomí své chyby, možná se dnes obrátí k Bohu, možná dnes využije příležitost. Možná to dělá proto, abychom v den soudu neměli žádné výčitky vůči Bohu, abychom neměli žádné omluvy. V tom všem jsou verše a poučení pro společnost, která přemýšlí, rozjíma a zvažuje.
Jediným pánem a vládcem nad životy je Bůh. On je ten, kdo v noci usazuje všechny do spánku, kdo bere duše zemřelých a těch, jejichž čas je naplněn, a kdo oživuje a probouzí ty, jejichž čas ještě nepřišel. On je jediným majitelem a pánem nad životem a smrtí. On je ten, kdo vykonává svou absolutní moc a vládu nad svými služebníky, ať už ve spánku, nebo v smrti. On je ten, kdo určuje, co se s námi stane, zda budeme žít, nebo zemřít, a kdo to také uskutečňuje. Ani svému nejmilejšímu poslu na zemi, nejctěnějšímu z lidí, nedal v této věci žádnou moc. Ve všech věcech, v životě i smrti, v bludi i v moudrosti, má moc pouze On. Co On prohlásí za blud, je blud, a co On prohlásí za moudrost, je moudrost.
Bůh
On je ten, kdo bere duše živých v okamžiku smrti, a také duše těch, kteří ještě nežijí, bere během spánku. Duše těch, jejichž čas smrti nastal, drží zpět a nevrací je do těla. Duše těch, jejichž čas smrti ještě nenastal, pak vrací do těla do určitého termínu. V tom je jistě důkaz pro ty, kdo přemýšlejí.
V tomto verši Alláh Nejvyšší prohlašuje, že božství patří pouze jemu a důkazem toho je, že jen on může zabíjet a nechat zabíjet:
„Když přijde čas na smrt živých bytostí, Bůh je zabije. Ti, kteří jsou naživu, se zdají být mrtví, jako by spali. Pokud je čas na smrt některých z těch, kteří spí, Bůh nevrací duše, které jim byly odebrány během spánku, zpět do jejich těel. A tak zemřou, aniž by se probudili ze spánku. Pokud ale čas na smrt těch, kteří spí, ještě nepřišel, Bůh jim vrátí duše zpět do jejich těel. A oni se probudí a budou žít dál, dokud nepřijde jejich čas na smrt.“
Suddí říká:
„Bůh shromažďuje duše mrtvých s dušemi živých, když ti žijící spí. Vzájemně se poznávají, setkávají a kladou si otázky, jak dlouho Bůh dovolí. Duše živých jsou pak vráceny zpět do těla. Duše ostatních se také chtějí vrátit. Bůh však nevrací duše těch, jejichž smrt je předurčena. Duše těch, jejichž smrt není předurčena, Bůh vrací do těla až do doby jejich úmrtí.“
Prorok Mohamed (s.a.v.) v jednom ze svých hadísů (řekl):
„Když se jeden z vás uloží ke spánku, ať si zamete pod postel okraj svého oděvu.“
„V jménu Alláha“
ať tak udělá. Protože po tom, co z postele vstane a odejde, neví, co se v posteli místo něj nachází. Ať se do postele položí na pravý bok, když se chce do postele položit, a
„Ó, Bože, chválím Tě. V Tvé jméno sem přicházím a v Tvé jméno odcházím. Pokud má být můj duch odebrán (pokud zemřu), odpust mu. A pokud má být vrácen zpět, ochraňuj ho tím, čím chráníš své spravedlivé služebníky.“
„Spánek je malá smrt.“
Máme takové přísloví.
„Věřící i nevěřící v Alláha a posmrtný život spí, já se do svých záležitostí nevměšuji.“
Ti, kteří to říkají, žijí pod dohledem a v řízení Alláha čtyřiadvacet hodin denně. Alláh, který pohání jejich srdce a rozproudí jim krev, je také usazuje ke spánku.
Když člověk spí, není sám sobě pánem, ale patří Bohu. Dočasně mu bere duši. Stejně jako je slunce daleko od země, ale přesto je blízko svým světlem, tak i naše duše se od spícího oddaluje, ale světlem svým udržuje život těla. Po probuzení se duše vrací.
Bůh
Pokud duši nevrátí, pak teprve člověk zemře. Duše je přijata do posmrtného světa. Tělo se stává prachem, spálí se a změní se v dým, ale spojení s duší přetrvává. V den konce světa se duše a tělo znovu spojí a začíná vzkříšení v posmrtném životě. Ti, kteří popírají vzkříšení v posmrtném životě, by měli pro své prospěch přečíst nějaké knihy o spánku.
Všemohoucí Bůh
Až přijde jejich hodina, odeberou jim duše z těla. To je smrt velká. A Bůh také duše, které ještě nezemřely, zabíjí ve spánku. To je smrt malá.
Ibn Cüzeyy říká:
Tento verš je poučením. To znamená, že Bůh bere duše dvěma způsoby. Jeden je skutečné, úplné odloučení, které se nazývá „smrt“. Druhý je spánková smrt. Protože člověk ve spánku je podobný mrtvému, co se týče neschopnosti vidět a slyšet. Vznešený Bůh,
„To je ten, kdo vás v noci zabíjí (nebo spíše vás usazuje tak, že máte pocit, že vás zabíjí)“
“ a verš s významem „…“. Poslední část verše je odvozena od předchozí části. Jeho správné znění je:
„Zabírá i duše těch, kteří ještě nezemřeli, a to ve spánku.“
Ibn Kathír také říká:
Vznešený Bůh oznámil, že je ten, kdo v říši bytostí jedná, jak chce, a že bere duše z těl posíláním andělů, kteří berou duše při velké smrti, a také při spánku, kdy bere duše při malé smrti.
Duše, které odebral od svého majitele, zabije a nevrací je zpět do těla. Duše spících lidí však vrací do jejich těl, když se probudí, a to na určitou dobu. Ta určitá doba je čas skutečné smrti. Ibn Abbas říká: Duše živých a mrtvých se setkávají ve spánku. Setkávají se a mluví si, jak dlouho jim Bůh dovolí. Když se duše chtějí vrátit do svých těl, Bůh si duše mrtvých ponechává u sebe. Duše živých posílá zpět do jejich těl.
Kurtubí říká:
Tento verš poukazuje na velikost moci Nejvyššího Boha, na to, že je jediným bohem, že On je ten, kdo zabíjí a oživuje, že dělá, co chce, a že nikdo jiný než On to nemůže udělat. Proto Nejvyšší Bůh říká:
V těchto úžasných dílech jsou pro lidstvo, které přemýšlí a poučí se z nich, jasné a zřejmé znaky, které ukazují na nekonečnost Boží moudrosti a moci.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
