– Jsou hříchy v naší knize skutků vymazány naším pokáním?
Vážený bratře,
V súře Al-Imrán se nachází verš, který lze přeložit takto:
„A ti, kteří, když spáchají nějaký hřích nebo se k sobě sami proviní, vzpomínají na Boha a prosí o odpuštění svých hříchů, a kteří se neopatrně neopírají o to, co udělali. Odměnou jim bude odpuštění od jejich Pána a zahrady, pod nimiž tečou řeky, kde budou věčně. Jak krásná je odměna pro ty, kteří konají dobro!“
1
Znamená to, že pro přijetí pokání a pro to, aby hřích získal právo na odpuštění, je nutnou podmínkou, aby se v tomto hříchu neopatrilo, pokud pro to neexistuje žádná omluva. Co se stane, když člověk pokračuje v hříchu s tím, že se nemůže překonat, a jako výmluvu používá to, jak by na to jeho okolí reagovalo? V tomto ohledu zní význam jednoho hadísu takto:
„Když věřící spáchá hřích, objeví se v jeho srdci černá skvrna. Pokud se od hříchu odvrátí a požádá Alláha o odpuštění, jeho srdce se od této skvrny očistí. Pokud však v hříchu pokračuje, tato skvrna se zvětší. To je ono, co je zmíněno v Koránu…“
‚hřích, který zahaluje srdce‘
v tomto smyslu.“
2
Ano,
“
V každém hříchu se skrývá cesta k nevěřícnství.
Tato slova vyjadřují důležitou pravdu.
Jelikož;
Člověk, který se dopouští hříchu, si na něj časem zvykne a stane se pro něj nemožné ho opustit. Tento návyk ho den za dnem vtáčí do stále větších duchovních nebezpečí. Dostane se až k víře, že hřích nemá žádný posmrtný trest, ba dokonce, že peklo by nemělo existovat. Jinými slovy, to semínko hříchu, které se usídlilo v srdci, se může časem – Bůh ochraňuj – rozrůst v zakumový strom.3
Aby se člověk vyhnul takovému nebezpečí a nenechal se zlákat ďáblovými hříčkami, musí se co nejdříve korigovat a opustit hřích, který vyžaduje pokání.
Poznámky pod čarou:
1. Al-Imrán, 3/135-136.
2. Ibn Mace, Zühd 29.
3. Lem’alar, str. 7; Mesnevî-i Nuriye, str. 115.
Pro více informací klikněte zde:
–
ISTIGFAR…
– Smýšlení o hříchu a pokání
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
