Měl náš Prorok zázrak s oživováním mrtvých? Mohli byste mi poskytnout informace o zdrojích a spolehlivosti těchto zpráv?
Vážený bratře,
Odpověď 1:
Zázraky našeho Proroka (s.a.v.) týkající se vzkříšení mrtvých:
„První věc je následující:
Hasan Basrý, významný učitel a věrný žák Imáma Alího, nejvýznamnější osobnost mezi učenci zjevného a skrytého učení v době Tábí’ínů, vypráví: Přišel k Prorokovi, míru s ním, jeden muž a plakal a stěžoval si. Řekl:
„Měl jsem malou dceru. Zemřela v téhle blízké řece, a tak jsem ji tam hodil.“
Posel Boží, ať je s ním pokoj, ho litoval. Řekl mu:
„Pojď, půjdeme tam.“
Odcházeli. Posel Alláhov, mír s ním, zavolal na mrtvou dívku,
„Ó, Fuláne!“
řekl. Najednou, ta mrtvá dívka
„Lebbejk a sa’dejk!“
řekl. Posel Alláhov, ať je s ním pokoj a požehnání, nařídil:
„Chtěl bys se vrátit zpátky k otci a matce?“
On řekl:
„Ne, já jsem našel něco lepšího.“
(Kází Íjáz, aš-Šifá, 1:320; Hafádží, Šarhu aš-Šifá, 3:106)
Za druhé:
Někteří významní imámové, jako například Imám Bajhakí a Imám Ibn Adí, vyprávějí zprávy od Anasa ibn Málika, který řekl: Stará žena měla jediného syna, který náhle zemřel. Tato zbožná žena byla velmi zarmoucená. Řekla:
„Ó, Bože! Pro tvou přízeň, pro věrnost a službu Poslu Božímu, míru a požehnání s ním, jsem sem přišel na exil. Promiň mi, pro tu Poselovu cti, mé jediné dítě, které mi v mém životě poskytuje klid.“
Enes říká:
Ten mrtvý muž vstal a s námi se najedl.
(Kadi Ijaz, as-Šifá, 1:320; Ibn Kašír, al-Bidája a an-Nihája, 6:292)
A zde je verš z Burdeové kasidy Imáma Busírího, který poukazuje na a vyjadřuje tuto úžasnou událost:
„Kdyby znamení prokazovala jeho velikost a přijetí v takové míře, jaká odpovídá jeho hodnosti, nebyly by oživeny jen ty, které nedávno zemřely, ale možná by se jím oživily i shnilé kosti.“
Třetí událost:
Mezi předními vypravěči, jako je Imám Bajhakí, se zachovala zpráva od Abdullaha ibn Ubajdullaha al-Ansářího, který řekl: „Byl jsem přítomen, když byl Sábít ibn Kájis ibn Šammás zabit v bitvě u Jemámy a my ho pohřbili. A když jsme ho vkládali do hrobu, ozvalo se z něj najednou volání…“
„Muhammad je posel Boží. Abú Bakr je spravedlivý. Umar je mučedník. A Osmán je laskavý a milosrdný.“
řekl. Pak jsme otevřeli a podívali se; byl mrtvý, bez života! Právě v té chvíli, ještě předtím, než se chalífou stal Umar, oznamuje svou mučednickou smrt. (viz Kadí Íjáz, aš-Šifá, 1:320; Alí al-Kárí, Šarhu aš-Šifá, 1:649; Ibn Kašír, al-Bidája a an-Nihája, 6:157-158)
Čtvrtý incident:
Imám Taberání a Abú Nu’ajm ve své knize Deláil-i Nubúvat vyprávějí zprávu od Númana ibn Bašíra, že Zaid ibn Háritha náhle zemřel na trhu. Přivezli jsme ho domů. Mezi večerní a noční modlitbou, když kolem něj ženy pláchly, se náhle…
„Ensıtû, ensıtû-Ztichni“
řekl. Pak, s plynulou řečí,
„Muhammad je posel Alláhov; pokoj s tebou, ó posele Alláhův.“
Řekl několik slov a pak jsme zjistili, že je bezvýchvěvný a zemřel. (Ibn Kašír, al-Bidája wan-Nihája, 8:291 (různými cestami); al-Hejsemi, Mecmu’z-Zaváid, 5:179-180, dvěma různými cestami)
Kdyby totiž nehybné mrtvoly potvrdily jeho poselství a ti žijící ho nepotvrdili, pak by ti žijící byli jistě nehybnější než nehybné a mrtvější než mrtví! (viz Said Nursi, Mektubat, Devatenáctý dopis)
Odpověď 2:
První událost:
V této souvislosti je názor Alíja al-Kárího následující:
„Původní vypravěč tohoto vyprávění od Hasana Basrího není znám. Já (Kari) jsem však v Beyhakího Delailu nalezl podobný příběh. Prorok Mohamed pozval jednoho muže k islámu. Muž odpověděl: „Neuvěřím ti, dokud mi neoživitš mou dceru.“ Prorok Mohamed mu řekl: „Ukáž mi její hrob.“ Muž mu ho ukázal. Prorok Mohamed (přišel k hrobu dcery a) zavolal: „Ó Fulane/Ó Fulan!“ (její jménem). Mrtvá dcera odpověděla: „Lebbejk a sa’dejk!“ Prorok Mohamed se jí zeptal: „Chceš se vrátit zpět na svět?“ Dcera odpověděla: „Ó poslu Boží! Věřím, že nechci. Protože jsem zjistila, že sousedství/blízkost/ochrana Alláha je lepší než ta mých rodičů. A zjistila jsem, že posmrtný život je pro mě lepší než svět.“ (viz Aliyyu’l-Kari, Šerhu’ş-Šifa, Bejrút, 1421, 1/650-651)“
– O stejném zázraku se zmiňují i jiné zdroje. (viz al-Kastaláni, al-Meváhibu’l-Ledunijja, Káhira, bez data, 2/296)
Alí al-Kárí v této souvislosti zmiňuje, že Prorok Mohamed shromáždil kosti berana, které snědl se svými společníky v domě Džabira, a s Boží pomocí je oživil. (viz agy)
Druhá událost
– Ibn Kašír uvádí tři různé verze tohoto příběhu. (al-Bidája a an-Nihája, 6/171, 291, 323)
– V díle Ibn Abiddunyá „Men Aše Bade’l-Mevt/Ti, kteří žili po smrti“ (Bejrút, 1413, 1/12), které je považováno za první zdroj tohoto vyprávění, je tato událost uvedena s úplným řetězcem předávajících – jedno z vyprávění je od Anasa ibn Málik a druhé od jiného vypravěče. Výše uvedení učenci mu důvěřovali a zařadili ho do svých děl.
– Bayhaqi uvádí tři zprávy, všechny zprostředkované přes Anasa ibn Máliga, s různými řetězci předávání. (viz Bayhaqi, Delailu’n-Nübüvve, 6/50, 51,52)
Stejně jako jsme nenašli nikoho, kdo by tuto zprávu opravil, nenašli jsme ani nikoho, kdo by ji kritizoval.
Třetí událost:
Ibn Kašír, citujece Bajhakího (Deláil, 6/58), uvádí, že existují autentické zprávy o lidech, kteří mluvili i po smrti. (viz Ibn Kašír, Ibn Kašír, al-Bidája a an-Nihája, 6/174-175)
V některých z těchto zdrojů je uvedeno, že k tomuto incidentu došlo během bitvy u Jemámy, v jiných pak během bitvy u Camel nebo Siffin. Ba’hájí dokonce uvádí dvě různé zprávy, které se na obě místa vztahují. (agy)
Čtvrtý případ:
Bajakí uvedl, že jeho vyprávění k tomuto tématu je „spolehlivé“. A uvedl i další vyprávění, která to potvrzují. (viz Delail, 6/55-56)
– Buchárí tuto událost stručně potvrdil a zaznamenal ve své historii slovy: „Zejd ibn Harivce patřil k těm, kteří zemřeli za vlády Osmána a po smrti promlouvali.“ (et-Tarihu’l-Kebir, 3/383)
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
