– Například, chci jít určitou cestou a objevují se mi dobré důvody, je to signál, že bych měl jít touto cestou?
– Měli bychom žít vděčně za požehnání a milosti, které nám byly dány? Například, pokud byl člověk obdařen velkým bohatstvím srdce a krásnou morálkou, měl by to lidem ukazovat jako příklad?
– Existuje bezdůvodná laskavost, nebo ji můžeme pochopit tím, že přemýšlíme o jejím důvodu? Spravíme chybu, když tak učiníme, tedy když si řekneme, že Bůh mi dal tohle a ono, a zároveň se staly takové události, takže to může znamenat tohle, a s důvěrou v Boha si tak sami určíme cestu? Je v tom nějaké nebezpečí?
– Jaké verše Koránu a hadisy se týkají milostí a jaké názory na ně existují? Mohli byste mi napsat podrobnou odpověď s přihlédnutím k tomu, co jsem zmínil?
Vážený bratře,
Nejprve proto, že je Velkorysy, rozdává dary. Dary, které dává i nevěřícím, kteří mu za nic netěží, jsou toho jasným důkazem. Vždyť,
„Moje milost zahrnuje vše.“
(7:156)
zmíněný ve verši, který zní:
Rahmán
To dokazuje i božské prohlášení, které oznamuje nekonečné milosrdenství jeho jména.
Jedním z důležitých důvodů, proč nám jsou dány milosti, je bezpochyby zkouška lidí. Tato zkouška je velmi důležitá pro rozlišení mezi těmi, kteří jsou vděční, a těmi, kteří jsou nevděční. V súře Ar-Rahmán se po každém zmínění o některých milostech Alláhových, následuje…
„A jakou z milostí vašeho Pána můžete popřít?“
zahrnutí výše uvedeného vyjádření a jeho
třicetkrát se opakuje
Je velmi významné, že se to stalo, protože to ukazuje na důležitost zkoušky v souvislosti s vděčností.
Nic, co Bůh stvořil, není bezúčelné, bezdůvodné ani bez moudrých důvodů. To zahrnuje i dávání darů. Jedním z Božích jmen je Al-Hakím (Moudrý). Toto jméno, které je v Koránu zmíněno mnohokrát, ukazuje, že Bůh nic nedělá zbytečně, bezdůvodně, bez moudrých důvodů. Proto, kdybychom si představovali bezdůvodný dar, řekli bychom, že Bůh – nedej Bůh – se zabývá nesmyslnými věcmi.
Z tohoto důvodu,
„A když Sulejman uviděl, že stojí u trůnu královny, řekl: „To je z milosti mého Pána. Zkouší mě, abych poznal, zda budu vděčný, nebo zda budu z těch nevděčných.““
(Al-Naml, 27/40)
Stejně jako je popsáno v verši, který se týká výše uvedeného významu, můžeme i my, podobně jako prorok Šalamoun (a.s.), předpokládat, že každé požehnání je dáno jako zkouška.
Nemůžeme však s jistotou říci, zda je důvod, který nás napadne, skutečným důvodem daného požehnání. Proto je při zvažování požehnání vhodnější, než se zaměřovat na absolutně správný důvod, přijmout perspektivu zaměřenou na Korán a Sunnu a dosáhnout takového chápání, které nám umožní vzdávat díky Alláhovi.
Ještě jedna důležitá věc:
Chybou je považovat požehnání, kterých se nám dostává od Boha, za odměnu za naše skutky, neboť to může vést k samolibosti. Pokud je souvislost mezi oběma jevy zřejmá, je třeba to chápat spíše jako povzbuzení k dalšímu konání dobrých skutků, tedy jako motivaci pro budoucí činy.
Nejlepší je, když se na dary, které nám byly dány, pohlížíme jako na milost a laskavost pocházející z nekonečného milosrdenství Alláha, a zároveň si uvědomíme, že jsou to i otázky zkoušky, na které je třeba odpovědět dokonalým vděčností.
děkování se obecně projevuje dodržováním Božích přikázání a zákazů.
je to nejvhodnější metoda.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
