Vážený bratře,
Ano, tyto hadíty se vyskytují v hadítských zdrojích.
– Šuajb al-Arnavut, který zrevidoval a vydal al-Musnad od Ahmada ibn Hanbala, posoudil toto vyprávění jako takové a uvedl, že mezi vypravěči je ‚in‘.
– Informace z otázky jsou v zdrojích uvedeny pod různými názvy.
– Všechny uvedené zdroje neobsahují všechny informace z otázky. Například v Buhariho sbírce, která je považována za nejautentičtější, se příběh o tetě Adíja ibn Hátima nenachází.
V souladu s tím, zde uvádíme hadisy, které v plném znění přeložíme:
Šu’ba říká: Simak ibn Harb mi vyprávěl toto:
Slyšel jsem Abbáda ibn Hubajše, jak vyprávěl, jak Adí ibn Hatem řekl:
Když jsem byl v místě zvaném Akrab, přišli jezci proroka Mohameda. Chytili mou tetu a několik dalších lidí a odvedli je k prorokovi, kde se postavili do řady. Moje teta řekla: „Ó, proroku Boží! Ztratil jsem svého zástupce, otec zemřel a já jsem stará a nemohoucí. Buď ke mně štědrý, ať je k tobě štědrý i Bůh!“
Když se ho posel Alláhov (s.a.v.) zeptal: „Co se stalo?“, odpověděl:
Prorok (s.a.v.): řekl.
Žena ho znovu prosila. Vedle Proroka (s.a.v.) stál ještě jeden muž a moje teta si myslí, že to byl Alí. A on jí nařídil, aby splnil její přání.
Adí ibn Hátim říká: „Moje teta za mnou později přišla a řekla: ‚Udělal jsi něco takového, co by tvůj otec neudělal. Jdi k němu, ať už s láskou, nebo se strachem, jdi k němu. Takový a takový k němu šel a uspěl, takový a takový k němu šel a uspěl.‘“
Adiy říká: „Šel jsem za ním. A co jsem uviděl? Vedle něj byla žena s jedním nebo dvěma dětmi. Adiy zmínil, jak blízko byli Prorokovi (s.a.v.), a řekl: „V tu chvíli jsem pochopil, že jeho Proroctví není královstvím Kisry nebo Cizího krále.“
Řekl mi:
I já jsem se stal muslimem. Na jeho tváři jsem viděl záblesky radosti.
Prorok (s.a.v.): řekl.
Šu’ba předal zbytek hadísu (tak, jak je uvedeno v následující zprávě).
Hammad ibn Zaid, prostřednictvím Ajjúba Sahtijáního, vypráví slova Muhammada ibn Sirína: Abu Ubaid ibn Huzajfa říká: Jeden muž vyprávěl: Ptával jsem se učenců hadísů na hadís Adíje ibn Hatéma, aniž jsem si uvědomil, že je přede mnou, a tak jsem se ho nezeptal. Nakonec jsem k němu přišel a zeptal se ho, a on mi vyprávěl toto:
Bůh poslal Mohameda (s.a.v.) jako proroka. Nikdy předtím jsem se tak silně nepohyboval proti něčemu, jako jsem se nepohyboval proti němu. Ihned jsem odtamtud uprchl a dostal se k hranicím Říma, do nejodlehlejších míst Arabů od Medíny.
Poté jsem se rozhodl, že se mi na tom místě nelíbí, a odcestoval jsem do Medíny. Lidé mě vítali a radovali se: „Přišel Adí ibn Hátim, přišel Adí ibn Hátim!“
Prorok (s.a.v.) mi řekl: Řekni. Já jsem řekl:
Prorok (s.a.v.): řekl.
Řekl jsem „Ano“.
řekl.
Řekl jsem „Ano“.
řekl.
A když řekl: „Ano!“, řekl mu:
Uvědomil jsem si, že se moje údajná hodnota snížila.
Adiy dále říká: Prorok (s.a.v.) řekl:
Řekl jsem, že jsem tam nebyl, ale vím, kde to je.
I Prorok (s.a.v.):
(až se rozšíří islám a bezpečnost). Nařídil.
A když se mě zeptal, odpověděl jsem:
nařídil.
Adí (ra) říká:
Adí ibn Hátim (ať je s ním Bůh spokojen) řekl:
Když jsem byl u Proroka, přišel k němu jeden muž a stěžoval si na chudobu. Pak k Prorokovi přišel jiný člověk a stěžoval si na to, že mu někdo zablokoval cestu. Prorok (s.a.w.) řekl:
Já: Řekl jsem, že jsem ho neviděl, ale že mi o tom bylo řečeno.
Prorok (s.a.v.) řekl:
Když jsem se nad tím zamyslel, velmi mě to překvapilo a řekl jsem si: Kde jsou ti loupežníci z kmene Tayy, kteří rozdmýchali oheň sporu a zla ve městech? (A žena má cestovat sama!)
Prorok (s.a.v.) pokračoval a řekl:
Já: řekl jsem.
Prorok řekl:
Adí řekl: Slyšel jsem proroka (s.a.v.), jak říkal:
Adiy řekl:
Abu Tarif Adiy ibn Hátim ibn Abdalláh at-Tají (zemřel 67/686) byl slavný společník proroka Mohameda a náčelník kmene Tají.
Před konverzí k islámu byl fanatickým křesťanem a neúprosným nepřítelem islámu. Když prorok Mohamed (s.a.v.) vyslal proti kmeni Tayj expediční oddíly pod velením Alího, nemohl čelit silám islámu a s rodinou uprchl na syrské hranice, kde žili křesťanští Arabové.
Muzlimové zajali mnoho lidí, mezi nimiž byla i jeho sestra Safáná, a přivedli je do Medíny. Safáná se dostala k prorokovi Muhammadovi a prohlásila, že se stala muslimkou; prorok ji nejen osvobodil, ale také jí dal oblečení, jídlo, koně a peníze a poslal ji k jejímu bratrovi Adímu do Sýrie.
Adí, potěšený z jednání s Seffanou, přijel do Medíny s delegací, v níž byla i jeho sestra. Po setkání s Prorokem Mohamedem přijal islám v sedmém nebo devátém roce po hidžře (628, 630). V době svého obrácení k islámu mu bylo přes padesát let.
A. Schaade, který napsal heslo v starém i novém vydání Islámské encyklopedie, to tvrdí.
Abychom pochopili, jak nespravedlivé je toto tvrzení, stačí prozkoumat, jak Adiy přijal islám.
Podle zpráv, které jsme částečně uvedli v předchozích zdrojích a které jsou přebírány z jiných zdrojů a které jsou samotným Adiym sděleny, se při každé návštěvě v přítomnosti proroka Mohameda odmítal stát muslimem.
Když prorok Mohamed řekl, že je to náboženství smíšené z křesťanství a sabijství, Adí ibn Hátim byl ohromen. Prorok Mohamed mu dále připomněl, že bere čtvrtinu kořisti, což je podle Rekúsílije harám (zakázané), a pokračoval ve svém výkladu, takže se Adí ibn Hátim styděl a zároveň…
Jeho postavení kmenového vůdce pokračovalo i za dob Proroka Mohameda. Díky svým úspěšným aktivitám zajistil, aby se jeho kmen zcela obrátil k islámu a plnil své povinnosti vůči státu. Získal tak pověst spolehlivého společníka Proroka, proslulého tím, že plně odváděl daně ze svého kmene státu.
Během chalífátu Abú Bakra, kdy se mnoho arabských kmenů obrátilo od islámu a vzbouřilo se proti státu, dokázal udržet svůj kmen pod kontrolou a nedal mu šanci k nejmenšímu povstání, a dokonce zajistil, aby i nadále řádně platili daně.
Za vlády Abú Bakra se zúčastnil syrské výpravy pod velením Chalida ibn al-Valída a za vlády Umara se zúčastnil dobytí Iráku a bitvy u Kadísíje.
V bitvách u Kamele a Siffin se postavil na stranu Alího. K Alímu choval zvláštní úctu a oddanost, protože mu pomohl přijmout islám.
V bitvě u Camel ztratil jedno oko a svého syna Muhammada. Druhého syna mu zabili Cháridžité. Po dobytí Iráku se usadil v Kúfe a tam zemřel.
Adiy, jeden z dlouhověkých Sahabů, byl stejně štědrý člověk. Zkušenosti, které získal během dlouhého období, kdy byl kmenovým vůdcem, v něm vytvořily charakter silného a zkušeného státníka.
Sedm z nich, které Hz. Ömer popsal jako věrné a zbožné lidi, je zaznamenáno v Sahîh-i Buhârî a dalších padesát sedm v Müsnedovi Ahmeda b. Hanbala.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
