Vážený bratře,
Alevismus a Bektášismus
existuje mnoho článků a knih o obřadech Alevitů, které se dnes konají. V těchto výzkumech
bohoslužby
Existují různé názory na počátky tohoto fenoménu.
Někteří tvrdí, že slovo „cem“ je arabského původu a znamená shromáždění, a proto má stejný význam jako „mešita“. Jiní zase tvrdí, že pochází z Íránu a souvisí s pitnými shromážděními. Ať už je to tak, nebo onak, v rámci obřadů „cem“ se vedle mnoha rituálů v souladu s islámem objevují i některé scény, které jsou v rozporu s duchem islámu.
Jelikož je pojetí uctívání v islámu definováno v Koránu a autentické Sunně, lze snadno rozlišit, co je uctíváním a co nikoliv v rámci obřadů Alevitů.
Nicméně, jak často vidíme v našem každodenním životě, nemusí být ve Sunně zmínka o každém druhu našeho chování. To jsou věci týkající se zvyků a obyčejů.
Je velmi nebezpečné považovat je za důležitější než povinnosti a sunnu a vnímat je jako formu uctívání.
Pokud se jedná o posílení a udržení jednoty a soudržnosti, nikoliv o náboženský rituál, a za předpokladu, že se nejedná o činy, které Bůh a jeho posel (s.a.w.) výslovně zakázali, nemusí být s jeho prováděním žádný problém.
Pokud jde o oběť,
Obětní zvíře se poráží, aby se člověk přiblížil k Bohu a dosáhl Jeho milosti. O obětním porážení zvířat Bůh říká:
„Nám ti jsme dal Kevser. Proto slouž svému Pánu a obětuj! Opravdu ten, kdo je nejvíce zničený, je ten, kdo tě pomlouvá.“
(Súra Kevser)
Posel Alláhov, ať je s ním pokoj a požehnání, řekl:
„Kdo má možnost obětovat zvíře, ale neudělá tak, ať se k nám, do naší modlitebny, ani nepřibližuje.“
(Ibn Mace)
Někdo může obětovat zvíře na svátek za zemřelého příbuzného. Podle pověsti po smrti proroka Mohameda (s.a.v.) kupoval Alí (r.a.) na každé svátky Kurban dva berany, jednoho obětoval za proroka Mohameda (s.a.v.) a druhého za sebe. Vycházeje z tohoto příkladu, i bohatí muslimové mohou obětovat zvíře za proroka Mohameda (s.a.v.), stejně jako za své blízké. Vždyť prorokovi Mohamedu (s.a.v.) přivezli dva berany s pruhovaným zbarvením. A jednoho z nich obětoval…
„Tohle je ve jménu Mohameda a jeho rodiny.“
zatímco seřízíte ten druhý
„Tohle je pro ty z mého společenství, kteří nemají možnost obětovat zvíře.“
řekl. (Ahmed Cemül fevaid)
Je nezbytné, aby obětní zvíře bylo poraženo s úmyslem uctění Boha. Při oběti je důležitá zbožnost porážícího, a to jak z hlediska masa a kostí obětního zvířete, tak i z hlediska jeho samotného. Bůh, Alláh, říká:
„Ani jejich těla, ani jejich krev nedosáhnou k Alláhovi, ale k Němu dosáhne pouze vaše zbožnost.“
(Al-Hajj, 22/37) se v tom říká.
Vycházeje z výše uvedených obecných pravidel týkajících se obětních zvířat, obětní zvíře obětované za zemřelého nepředstavuje žádný problém. Obětní zvíře je totiž obětováno Bohu a jeho odměna je věnována zemřelé osobě. Maso obětního zvířete je pak rozdáno přátelům a rodině a také chudým.
Zde je vhodné uvést následující:
Jak je uvedeno v předchozím verši, obecně zdůrazňuje nutnost dobrých úmyslů a upřímnosti ve všech formách uctívání. V jednom hadísu, který pronesl prorok Mohamed, ať je s ním pokoj a požehnání, se říká:
že hodnota skutků závisí na úmyslech a že každý obdrží to, co si zaslouží, podle svých úmyslů,
vyjadřuje.
Stejným způsobem je vhodné chápání polibků rukou starších mužů a sklonění se před nimi v modlitbě během ceremonií Cema.
Jinými slovy, obecná ustanovení islámu, a zejména posuzování skutků podle úmyslů, jsou důležitá. V islámu je stanoveno, kdo může koho políbit na ruku. Jsou to rodiče a učitelé. V naší společnosti je tento rámec poněkud širší. Blízká příbuzenství, jako jsou strýcové, tety, strýcové z otcovy strany, tety z otcovy strany, jsou také zařazeny do této kategorie. Starší lidé jsou také zahrnuti mezi ty, u kterých se nepovažuje za nevhodné políbit je na ruku. Ať tak či onak, polibek na ruku není povinný. Lidé by se však měli v otázce polibku na ruku řídit obecnými ustanoveními, zvážit je a poradit se se svým svědomím. Stejným způsobem je možné uvažovat o polibku na ruku dědečků.
Pokud jde o sklánění se před prarodiči:
Tento problém je možné posoudit z hlediska zvyklostí. V našich zvyklostech sklon před některými staršími lidmi je pouze projevem úcty. Pokud však existuje záměr zbožnit, zbožňovat druhou osobu, nikdo to nemůže považovat za legitimní. Člověk musí ve všech svých činech jednat s mírou. Měl by projevovat úctu a respekt, ale neměl by to přehánět.
Milovat pro Alláha, nenávidět pro Alláha,
Mezi požadavky na služebnictví k Bohu patří, aby nikdo z Božích služebníků nebyl považován za nadřazeného, jako by se mu mělo uctívat.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
