„Nechci slyšet a poslouchat odhady modlitby; ale jsou ozvěňovány z minaretů. Nechci se ráno budit, cítím se nepříjemně, a to je porušení lidských práv.“
– Jak máme odpovídat nevěřícím nebo těm, jejichž víra je slabá, kteří takové věci říkají?
Vážený bratře,
Právo každé země musí být takové, aby splňovalo přání většiny tam žijících občanů. Jinak se to nemůže nazývat právo. V Turecku, kde je devadesát devět procent obyvatel muslimy, je nutné, aby se při hovorech o lidských právech a právním státu brala v úvahu přání této většiny. I otázku odříkávání adžanu je třeba posuzovat v tomto kontextu.
Pokud je v dané zemi možné uspokojit přání a požadavky jak většiny, tak menšiny, pak je nutné, aby byla tato přání obou skupin právně zaručena. Například: V naší zemi budou muslimové konat modlitby v mešitě, Židé v synagóze a křesťané v kostele. Poskytnout jim všem tuto možnost je nezbytné jak z hlediska islámského práva, tak občanského práva. Stejně jako je muslimům umožněno odříkávat adán, bude i křesťanům umožněno zvonit zvony pro bohoslužby.
Co ale dělat, když není možné splnit požadavky obou skupin současně?
Například:
Pokud si muslimové v Turecku přejí, aby se k pěti denním modlitbám ozýval azán, ale někteří lidé si přejí, aby se azán neozýval, zejména k ranní modlitbě, co se má dělat?
Kde se v univerzálních lidských právech, občanském právu a islámském právu mluví o právech,
-tam, kde dochází ke konfliktům mezi většinou a menšinou-
Vždy se vychází z toho, co je převážně přijímáno většinou společnosti.
Stejně tak je velkým útlakem obětovat práva většiny právem malé menšiny. V islámu se nehledí na to, zda je právo větší či menší. Všechna práva jsou cenná a je třeba je respektovat. Pokud však přání některých lidí odporuje přáním většiny,
„Menší ze dvou zrůdností“
Jednat podle principu, že je třeba přijmout to menší ze dvou záludností, je nařízením rozumu, práva i svědomí.
Mešita-synagoga-kostel
Stejně jako v případě otevření hranic, pokud je možné uspokojit přání všech skupin najednou, pak se tak stane bez ohledu na to, zda jsou tato práva větší či menší, a tomu se říká
„absolutní spravedlnost“
říká se.
Stejně jako v případě muezzina, pokud se střetávají přání několika stovek/tisíců lidí na jedné straně a přání sedmdesáti milionů na straně druhé, je třeba uspokojit přání většiny.
„relativní spravedlnost“ (Nisbi adalet)
říká se.
Závěrem:
což by znamenalo potlačit touhy většiny obyvatel této země a umlčet jejich hlasy
Není žádný náboženský, svědomitý, lidský ani právní důvod k potlačení zvuku odézu (islámského vyzvání k modlitbě)…
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
