Jsou tyto dvě historky pravdivé?
a) Abdülkadir Geylani (ks) se s komunitou modlil v mešitě a vzýval Alláha, když se zvědavý nevěřící podíval do mešity skrze okno. Přemýšlel: „Možná najdu něco, co lidem venku vyprávím.“ Ale nic jiného než modlitby neviděl. Zoufale šel domů a usnul. Ve snu byl souzen a za svůj život byl poslán do pekla. Když ho andělé pekla odnášeli, najednou spatřil Abdülkádira Geylaniho (ks). Geylani řekl: „Nechte jeho hlavu u nás, protože on vložil hlavu do našeho shromáždění.“ Probudil se ve velkém strachu a křičel. Když si uvědomil, že to byl sen, trochu se uklidnil. S hořkou radostí poběžel najít Geylaniho. Na cestě se setkali. Když mu muž chtěl něco říct, Geylani řekl: „Kdybys vložil do našeho shromáždění celé své tělo, zachránili bychom i to.“ Muž se na základě tohoto zázraku obrátil k víře. Stal se muslimem a dosáhl spásy.
b) Jednoho dne opilý muž vyšel z hospody a na cestě domů slyšel zvuky dhikr (společného vzpomínání na Boha). Nevěděl, co je dhikr, a zvedl zvědavost, odkud zvuk pochází. Šel k místu, odkud zvuk přicházel, a nakoukl do okna. Viděl, že tam se shromáždili žáci Abdulkadira Geyláního a prováděli dhikr, povídali si a mluvili o Bohu. Podíval se na ně a řekl: „Ó, Bože, jací to jsou krásní lidé!“ a šel domů, kde zemřel. Druhý den ho pohřbili. Andělé řekli: „Odvedeme ho do pekla.“ Gaus-i Zamán Abdulkadir Geylání se zeptal: „Kam ho odvedete?“ „Tento muž je hrozný, jeho místo je jen v ohni,“ řekli. Gaus-i Azam řekl: „Hlavu mu nedám, s tělem si můžete dělat, co chcete. Protože tato hlava, tato oči s láskou pohlédly na mé žáky.“ „Oči, které s láskou a náklonností pohlédly na mé žáky, ohněm nehoří. Hlavu mu nedám, ale s tělem si můžete dělat, co chcete, to mě nezajímá.“ – „Ó, Gaus, to přece nejde, hlava na jedné straně a tělo na druhé.“ – „Předložte to Bohu,“ řekl. – „Ó, Bože, co máme dělat s tímto mrtvým?“ – A Bůh řekl: „Kde je hlava, tam je i tělo. Proto je důležité, s kým jsme, ne kdo jsme. A musíme dobře vybrat, koho máme milovat a koho nemilovat. Musíme se rozhodnout už v tomto světě, kde a s kým chceme být v onom světě.“
[V posmrtném životě bude člověk s těmi, které miloval na Zemi… Podívej se na ty, které miluješ, a uvidíš, kam půjdeš v posmrtném životě!]
Vážený bratře,
a) Nepodařilo se nám najít žádné informace o tom, zda je tento příběh pravdivý.
b)
Tento příběh se podobá předchozímu. Někteří lidé ho obohatili o detaily a ozdobili, a tak nám ho předali. My jsme se s žádnou korekcí ani hodnocením tohoto příběhu nesetkali.
– Nicméně, pokud se podíváme na obecné principy islámu, jak jsou obsaženy v Koránu a Sunně, zdá se, že je obtížné tyto příběhy potvrdit.
„Je pravdou, že Alláh nesnáší, aby se mu kdokoli stavěl jako rovnoprávný.“
(ty, kteří zemřeli jako pohané a nevěřící)
Nikdy to nezapomene/Nikdy to neodpustí.
(Nisa, 4/48)
Je nesprávné uvažovat jinak, když existují jasná slova v tomto verši a podobných verších. Bůh by neporušil svá jasná slova kvůli přízně nějakého svatého. V prvním příběhu se říká, že se obrátil k víře, a s touto vírou, ať už v hrobě utrpí trest nebo ne, nakonec půjde do nebe. Ti, kteří zemřou bez víry, nikdy nebudou spaseni.
V otázce,
„Proto záleží na tom, s kým jsme, a ne na tom, kdo jsme…“
Toto tvrzení je náchylné k zneužití a je nepřesné. Protože v hadíse se říká:
„Člověk je tam, kde je s tím, koho miluje.“
význam výše uvedeného vyjádření je následující:
„Ten, kdo miluje, se s tím, koho miluje, spojí poté, co mu dokáže svou lásku.“
Milovat se totiž nedá slovy, ale životem.
Řekni: „Jestliže milujete Alláha, pak mě poslouchejte, a Alláh vás bude milovat.“
(Al-i Imrán, 3/31)
v verši, který zní:
tvrdění o lásce, které postrádá víru a skutky
Bylo poukázáno na to, že to není pravda.
Stejně tak nám hodně napovídá i výrok následující hadíše:
Podle legendy Rabiatu’l-Eslemi řekla Prorokovi, že by s ním chtěla být v posmrtném životě přítelem a sousedem, a Prorok jí odpověděl takto:
„Pomoz mi s tím také tím, že se budeš hodně modlit/provádět pokřivování.“
(Muslim, Salat, 489).
I prorok Mohamed nemůže zaručit spásu tomu, kdo nemá víru a nekoná dobré skutky.
Abdulkadir Geylaniho skutečně miluje ten, kdo věří v jeho víru a následování jeho skutků –
v poměru k jeho silám –
snaží se stát jeho společníkem. Pokud se jeho láska k němu projevila v praxi a zemřel s vírou, která je projevující se formou té lásky, pak není nic špatného na myšlence, že ho Šáh-i Geylani bude zastupovat.
Proto by pravda o této věci měla znět takto:
„Abychom se v posmrtném životě zachránili, budeme se nejprve dívat na to, jací jsme; zda jsme žili muslimsky, zda jsme si osvojili povahu věřícího. Poté se budeme dívat na to, s kým jsme; zda jsme byli po boku věřících, nebo po boku nevěřících; zda jsme stáli po boku těch, kteří milují Alláha, proroka a islám, nebo po boku těch, kteří je nemilují.“
– Abychom tuto problematiku příliš nerozváděli, nejrozumnější bude svěřit slovo odborníkovi v oboru / Svatému Bediuzzamanovi:
„V lidské povaze je, obecně řečeno, touha po slávě a proslulosti, po sebezviditelnosti a po tom, aby se lidem zkazeně líbil a získal si pozornost veřejnosti, a tato touha je v každém jedinci světského světa, ať už v malé, či velké míře. Dokonce ho k tomu vede tak silná touha po slávě, že je ochoten za ni obětovat svůj život.“
Pro ty, kteří se zaměřují na posmrtný život, je tento pocit velmi nebezpečný, a pro ty, kteří se zaměřují na život na zemi, je velmi rušivý.
; je také zdrojem mnoha zvrácených mravů a je to nejslabší místo lidí.“
„To znamená:“
Chytit člověka a přitáhnout si ho k sobě; mazlit se s jeho citem a tak ho k sobě přivázat, a zároveň ho tím porazit. Nejvíce se obávám, že ateisté využijí tuto slabou stránku mých bratrů. Tato situace mě velmi znepokojuje. Někteří nešťastní přátelé, kteří nejsou opravdovými přáteli, byli takto přitahováni a duchovně ohrožováni.“„Ty nešťastníci,
„Naše srdce je s Mistrem.“
s tímto názorem si myslí, že jsou bezpeční. Ve skutečnosti však člověk, který posiluje proud ateismu a podléhá jeho propagandě, a který se možná nevědomky ocitá v nebezpečí, že bude využít k špionáži,
„Moje srdce je čisté. Je věrné řemeslu mého mistra.“
Je to podobné, jako když se někdo modlí a nemůže zadržet plyny v břiše, které se uvolní; stane se nečistota.
‚Modlitba je zkažená.‘
Když se mu to řekne, on odpoví: „Proč bych si měl zkazit modlitbu, když mám čisté srdce…“
(viz Mektubat, str. 412)
Kromě toho,
„Že se sny nebudou brát vážně“
Tento princip je velmi smysluplný právě v takových případech.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
