Vážený bratře,
Existují dvě verze příběhu, které se týkají této záležitosti:
Svatý Džabir (ať je s ním Bůh spokojen) říká:
„Vyrazil jsem na cestu s Prorokem. On se neodděloval od ostatních, aby se oddal potřebě, dokud nedošel na místo, kde ho nikdo neuvidí. Po nějaké době na cestě jsme se usadili v poušti, kde nebyl ani strom, ani kopec.“ (Prorok)
A tak jsme (s nádobou na vodu) odešli tak daleko, že nás nikdo nemohl vidět. A co jsem tam spatřil! Stál jsem tváří v tvář dvěma stromům, mezi nimiž byla vzdálenost čtyř aršíků. A tehdy pronesl tato slova:
(A já jsem šel a řekl jsem mu to). A on se k ní (tj. k blízkému stromu) obrátil a (spojil se s ní). Poté si poslalce Alláhového – smlát a salam – sedl za ně. A poté se (těchto dva stromy) vrátily na svá místa.
Poté jsme se s Prorokem – ať je s ním pokoj – nasedli na svá zvířata a vyrazili jsme na cestu. Prorok byl mezi námi. (Proto) to bylo, jako by nad námi byly ptáky, které nám poskytovaly stín.
A v tu chvíli se před něj postavila žena s dítětem a řekla:
(Džabir) řekl: Poté (Posel Alláhov) vzal dítě a umístil ho mezi sebe a přední část sedla. Pak řekl:
(To) řekl třikrát. Pak mu (dítě) vrátil zpět (tj. jeho matce).
Když jsme dokončili cestu, zastavili jsme se (znovu) na tomto místě. Ta žena se k nám přiblížila se svým dítětem a dvěma berany, které vedla, a řekla:
Načež (Posel Alláhov) řekl:
řekl. (Džabir) řekl: Poté jsme se (znovu) vydali na cestu, přičemž mezi námi byl Posel Alláhov – smlím a pokoj s ním. Bylo to, jako by nad námi byly ptáky, které nám poskytovaly stín.
(Když šli) najednou spatřili! Uprchající velbloud. Nakonec, když se ocitl mezi oběma skupinami, sklonil se (prokložil se k zemi) a klaněl se. Na to prorok Mohamed – ať je s ním pokoj – sesedl (ze svého dopravního prostředku) a usadil se a řekl:
(nebo nařídil. A hle, přišla skupina mladých mužů z Ansáru! (A) řekli:
„To je náš, ó, posel Boží!“ řekli. „Dvacet let jsme s ním čerpali vodu. V něm se trochu nahromadila mastnota (už dobře nefunguje). Proto jsme ho chtěli rozřezat a rozdat našim služebníkům. A on se nám (unikl a) zbavil.“
nařídil.
„Ne, ne, ať je to pro tebe, Božeho posli!“ řekli.
řekl. V té době muslimové;
„Ó, posele Boží,“ řekli, „my máme větší právo k tobě se klanět než zvířata!“ (Načež) řekl:
Darimího vypravěči
Tento hadís dále zaznamenali a předávali al-Bajhakí, at-Tabarání (v knize al-Mu’džamu’l-Awsat) a al-Bazzár (v zkrácené verzi).
Z toho, co uvádí Džabir v zprávě, kterou přinesl at-Tabarání, vyplývá, že k těmto neobyčejným událostem došlo během výpravy. Podle Buhárího se tato výprava uskutečnila po bitvě u Chajbaru (7. roku po hidžře).
Po zprávě, že kmeny Sa’lebe a Anmâr, žijící ve vádí Šadáh ve vzdálenosti dvou dnů od Medíny, se připravují proti muslimům, vyrazil Prorok s oddílem 400 nebo 700 mužů z Medíny a dorazil do místa zvaného Nahl ve výše zmíněném vádí, ale k bitvě nedošlo.
Tentokrát, protože všichni byli pěšáci, jim nohy roztrhaly kameny a trny, někteří dokonce přišli o nehty. Proto si nohy obalili kousky látky (rukâ), a tak se tato výprava jmenovala.
Tato výprava je také označována jinými jmény, jako je Muhárib, Benû Sa’lebe, Necd, Zû Kared, Benû Enmâr.
Pravděpodobně tímto způsobem umožnil, aby se staly ty zázračné události, z nichž některé jsou zmíněny v předkládaném hadísu. A právě kvůli těmto událostem se tato cesta nazývá tímto jménem, jak se také uvádí.
Abdalláh ibn Abbás (ať je s ním Alláh spokojen) říká:
Přišla k Prorokovi žena s dítětem a řekla:
V důsledku toho
Viditelný vliv modlitby a čtení na lidi, s Boží pomocí, je dnes skutečností, kterou uznává i pozitivní věda, byť pod různými názvy a s různými vysvětlivkami.
Tyto metody, které bychom mohli nazvat duchovním, spirituálním léčením, se považují za léky, které Bůh stvořil pro každou nemoc, kterou stvořil.
U této metody léčby je velmi důležité, aby byl léčitel zbožný, čistý člověk s čistým srdcem. Dokonce existují některé zprávy, že se časem přešlo na materiální léčbu, protože takových lidí ubývalo.
Z tohoto důvodu by modlitby proroka Mohameda měly být považovány za mimořádné události, pokud jde o rychlé dosažení výsledků a jejich vyslyšení.
Tento hadís, ve kterém se zmiňuje o přiložení ruky na prsa (meshi) a o vylučování černé látky z úst, ukazuje, že duchovní léčba není zcela nezávislá na hmotných prostředcích a příčinách.
Slovo, které jsme přeložili jako „jako“, má v textu různé významy. Kromě významu, který jsme uvedli, může také znamenat „podobně jako“. Pravděpodobně se zde snaží vyjádřit, že z úst dítěte vyšel kus sražené černé krve nebo černý hmyz.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
