Vážený bratře,
Podle zprávy od Abú Hurajry (r.a.) pronesl prorok Mohamed (s.a.w.):
„Nechte mě být, dokud vám neřeknu, co mám, a co nemám dělat. Zkázu předchozích národů způsobilo to, že se příliš ptali a sváděli spory s proroky. Když vám něco zakážu, vyhýbejte se tomu, a když vám něco přikážu, plňte to, jak nejlépe umíte.“
(Buhárí, I’tisám 2; Muslim, Hajj 412, Fadâil 130-131)
Stejně jako existují důvody pro zjevení některých súr a veršů Koránu, existují i důvody pro znění (vůd) některých hadísů našeho Proroka (s.a.v.). Důvod pro to můžeme pochopit z následujícího vyprávění Abú Hurajry:
Náš prorok (s.a.v.) k nám promluvil a řekl:
„O vy, muslimové! Byla vám nařízena poutť do Mekky, proto ji vykonejte.“
Jeden muž:
„Každý rok, Božeho posli?“
řekl.Prorok mlčel a neodpověděl. Muž otázku zopakoval třikrát. Poté Prorok (sm) řekl:
„Kdybych řekl ‚Ano‘, stalo by se to povinností, a vy byste s tím samozřejmě nic nemohli dělat.“
nařídili
(Muslim, Hajj 412).
Poté citovali hadís, který jsme uvedli výše.
Otázku, kterou položil Prorokovi Mohamedu (s.a.v.), položil Sahábí Akra ibn Hábis. Protože věděl, že modlitby, almužny a půst se opakují, přirovnal k nim i poutnictví a položil tuto otázku. Nedokázal si představit obtížnost, ba dokonce nemožnost, aby všichni, kdo jsou k tomu povinni, toto poutnictví opakovali každý rok.
Prorok Mohamed (s.a.v.) mlčel jen v případě, kdy se jednalo o záležitost, která neměla být sdělena společenství, nebo která nebyla pro lidi nezbytná. Pokud však otázka vycházela z takové potřeby, vždy na ni jasně odpovídal. My však vidíme, že otázku od Akry tak neposuzoval a naopak, i když ji opakovaně kladl, neodpověděl na ni. Nicméně,
Když zjistil, že jeho mlčení není odpovědí, položil tuto otázku otevřeně.
odpověděl. Z způsobu, jakým odpověděl Posel Boží, je patrné, že dotazujícího příliš neoceňoval. Akrá ibn Hábis totiž mohl položit otázku ještě předtím, než Prorok (s.a.v.) dokončil svá slova a vysvětlil vše podrobně. Nicméně, Bůh (S.b.) věřícím předložil pravidla slušného chování v této záležitosti takto:
„O vy, kteří věříte! Ne předbíhejte před Alláha a jeho Posla. Nezasahujte do jejich záležitostí, aniž byste jim předcházeli, a nepromlouvejte ani nerozhodujte o věcech, než byste jim předcházeli.“
(Al-Hujrát, 49/1)
Prorok Mohamed doporučoval, aby se lidé, zejména v otázkách víry, povinností v náboženských obřadech, halal a haram (povoleno a zakázáno), které jsou stanoveny v Koránu, spokojili s tím, co jim bylo sděleno, a nezkoumali věci příliš podrobně a nekládli zbytečné otázky. Proto:
„Nechte mě být v těch věcech, které jsem svěřil vašemu porozumění a pochopení.“
Takto nařídili. Důvod, proč je třeba tak učinit, vysvětlili na příkladu zkázy minulých národů, Židů a křesťanů. Protože se svými prorokům kladli příliš mnoho a nevhodných otázek.
Navíc někteří z předchozích národů, místo aby přijali odpověď svých proroků, ji mezi sebou diskutovali, dostávali se do sporů a neposlouchali jejich příkazy a zákazy. To vedlo k jejich zkáze.
Tyto vlastnosti, tedy kladení mnoha a nevhodných otázek a následné zpochybňování obdržených odpovědí, které vedly k mnoha sporům, způsobily jejich zkázu. Spor totiž vede k rozporům a frakcionismu, a v důsledku toho k zániku jednoty a soudržnosti společnosti. Národy a společenství, které nedokážou zajistit jednotu a soudržnost, jsou pak odsouzeny k zániku.
To vše ukazuje, že bez nutné potřeby klást otázky a rozpory v otázkách, jejichž rozsudky stanovili Bůh a jeho posel, je harám (zakázáno). Protože je zřejmé, že pokud je konec věci zkáza, pak je ta věc harám nebo velký hřích. Rozdíly názorů zejména vedou k rozdělení srdcí a oslabení víry. Jelikož jsou tyto věci harám, pak jsou harám i příčiny, které k nim vedou.
Ibn Abdi’l-Berr říká: Kdo…
Pokud se někdo ze zvědavosti a touhy po poznání zeptá na něco, co by měl z náboženského hlediska znát, aby tomu lépe porozuměl, není v tom žádný problém.
Protože lék na nevědomost je klást otázky. Kdo by
bez záměru zkomplikovat věc nebo rozšířit si znalosti, aniž by k tomu byl důvod nebo bez cíle se něco naučit
Pokud se zeptá, pak je to právě to, co je zakázáno, ať už se zeptá málo, nebo hodně. Také,
„Neptívejte se na věci, které by vám nebyly po chuti, kdyby se vám o nich řeklo. A pokud se na ně budete ptát, když se Křesťanská bible (Kurán) bude zjevovat, bude vám to vysvětleno…“
(Al-Ma’ida, 5/101)
Jak je vysvětleno v tomto verši, pokud by se v době, kdy byl Korán zjevován, tedy v době zjevení, na takové věci kladly otázky a byly by vysvětleny a zodpovězeny, pak by to mohlo vést k zármutku.
Zdá se, že některé z těchto otázek vyžadují informování a vysvětlení.
zhanbí své majitele
tajemství, která jsou skrytá, nebo se na ně neptá
nezdvořilost a hrubost
který
nesouvisející, nepoužitelný nebo nesmyslný
, otázky týkající se zpráv, jako například:
jeho prohloubení by vyžadovalo nepředstavitelná, neslýchaná a obtížně realizovatelná opatření
jsou to otázky týkající se věcí.
(Výklad verše 101 z Koránu, Súra Al-Ma’ida, podle Elmalılıho)
Je nutné se naprosto vyhýbat a držet se stranou od věcí, které náboženství zakazuje. V této věci není prostor pro toleranci.
„Nemám na to sílu.“
nebo
„Nemůžu to přestat, protože jsem si na to zvykl.“
Takové výmluvy nejsou platné. Samozřejmě, nutné situace, takzvané stavy nouze, jsou vždy výjimkou. To je však téma, které se liší v závislosti na čase, místě a osobách a vyžaduje rozsáhlé vysvětlení. Náboženská zbožnost a zbožnost člověka se posuzují spíše podle toho, jak se vyhýbá zakázkám, než podle toho, jaké bohoslužby vykonává. Protože vyhýbání se zakázkám nemůže být předstírané, projevování se a snažení se líbit se druhým. V bohoslužbách se však tyto věci mohou vyskytovat v tomto nebo onom rozsahu.
Na rozdíl od přísného dodržování zákazů, příkazy v náboženství představují něco, co by měl každý dodržovat v míře, v jaké je to pro něj možné. Protože existují různé podmínky a důvody, proč je možné, či nemožné něco udělat. Tyto podmínky a důvody nemusí být u všech lidí přítomny ve stejné míře, nebo dokonce vůbec.
Každý je tedy zodpovědný za to, co je v jeho silách. Neboť Bůh, Alláh,
nikomu nepředkládejte břemeno, které je nad jeho síly
Nenahrál/a.
(Al-Baqara, 2:286)
Někteří lidé jsou schopni vykonat určitou práci, zatímco jiní ne. Odpovědnost je úměrná schopnostem. A tak i Bůh…
„Plňte své povinnosti vůči Alláhovi, jak nejlépe umíte. Poslouchejte, buďte poslušní a vynakládejte (své majetky) na cesty Alláha pro své vlastní dobro.“
(Al-Ma’adín, 64/16)
nařídí.
Všechny osoby nesou stejnou povinnost plnit povinné rituály. Dobrovolné rituály jsou však omezeny schopnostmi a možnostmi každého jedince a jsou dobrovolné. Toto pravidlo platí nejen pro rituály, ale pro všechna náboženská nařízení.
V příslušné zprávě o hadísu
„Měli bychom na pouť do Mekky jezdit každý rok?“
To, že Pán Bůh neodpověděl na otázku, která byla položena třikrát, potvrdilo, že pouť do Mekky (hajj) se má provádět pouze jednou za život.
Teologové diskutovali o tom, zda tato hadíská zpráva vyžaduje opakování absolutního příkazu, a nakonec se většina shodla na tom, že opakování není nutné. Podle hanafistů, jelikož Kába, která je důvodem poutě, se neopakuje, splní se absolutní příkaz týkající se poutě jednorázovou návštěvou Káby za život.
V souladu s tím;
– Je harám (zakázáno) klást otázky, které by mohly vyvolat problémy, pochybnosti nebo vést k nárůstu sporů a konfliktů v důsledku diskusí.
– Některé vážné spory a konflikty vedou k zkáze jednotlivců i celých společností.
– Od věcí, které náboženství striktně zakazuje, je nutné se držet stranou, a to je povinnost, které je třeba se držet.
– V náboženských zákázkách není přípustná tolerance ani laxnost.
– Náboženské příkazy se plní v míře, v jaké je to možné.
– Není správné se pouštět do diskuse o sunně proroka Mohameda.
(viz Riyâzü’s-Sâlihîn, Imám Nevevî, „Životní měřítka našeho Proroka“ č. 158, 1275)
Pro více informací klikněte zde:
– V 101. a 102. verši súry Al-Ma’idah se uvádí, že se nemají klást některé otázky, a že ti, kdo je kladou, jsou nevěřící. Jaké jsou tyto otázky?
– Mohli byste vysvětlit hadís: „Bůh mnoho věcí nevysvětlil, abychom je nezapomněli. Nehledejte je.“?
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
