Vážený bratře,
Podle hanefitské školy.
Rozvod je platný, pokud jej vysloví každý muž, který dosáhl pubertálního věku a je při smyslech.
Nezáleží na tom, zda je svobodný, nebo otrok, zda se rozvádí z vlastní vůle, nebo je k rozvodu donucen. Nicméně v Malikiově madhhabu rozvod, k němuž byl někdo donucen, není platný.
(Al-Džauharatun Narija)
Islám vždy chránil instituci manželství.
Nejenže nepovažoval za vhodné rozvádět se s ženou bezdůvodně, ale ani nepovolil, aby se s ní někdo rozváděl v žertu nebo jen tak pro legrc, a tím poškodil její čest. V tomto ohledu se rozvádět s manželkou jen pro legrc…
„Ty jsi pro mě prázdný/á“
muž, který to řekl, se tím vzdal práva na rozvod a rozvod se stal platným.
Protože posel Alláhov (s.a.v.) řekl:
„Tři věci jsou vážné, ať už se s nimi žertuje, nebo ne: sňatek, rozvod a pohledávka.“
(Abu Dawud, Talak 9)
Stejně tak je považováno za platné rozvedení, k němuž dojde, když někdo omylem vypustí slova, která rozvedou jeho manželku. V tomto ohledu musí věřící člověk vždy dávat pozor na svá slova i činy a mít se pod kontrolou.
Rozvod s plným rozporu
, rozvod provedený jasnými a smysl plně vyjadřujícími slovy.
Protože je výslovný, není závislý na úmyslu. Jakmile z úst muže vyjde, má platnost, bez ohledu na jeho úmysl, úmyslu se nevěří.
„Jsi svobodná, rozvádím se s tebou.“
taková slova jsou jasná.
Rozvod pomocí metaforických výrazů vyžaduje záměr.
Protože existuje možnost, že použitá slova mohou být použita jak pro rozvod, tak i v jiných významech. Proto všichni právníci shodně říkají, že rozvod vyslovený pomocí metaforického vyjádření nastává pouze s úmyslem. Protože není jasné, v jakém smyslu byla slova použita.
(viz Celal YILDIRIM, Islámské právo)
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
