Vážený bratře,
Rozsudek o cizoložství je v islámu jasně stanoven. Rozhodnutí se vydává v případě, kdy se pachatel před soudcem čtyřikrát samostatně přizná ke svému činu a sám žádá o potrestání, nebo pokud existují čtyři svědci. Pokud je tato osoba vdaná/ženatá, …
recm
pokud se jedná o trest, pak pro svobodnou osobu není rozsudek kamenování.
sto prutů, sto holí
bude zasažen.
Pokud se však k provinění nepřizná nebo ho nikdo neuvidí a neoznámí, jediné, co může tato osoba udělat, je projevovat lítost nad svým hříchem a slíbit, že se to už neopakuje.
pokání
je to to, co je potřeba udělat.
Navíc, i kdyby se někdo, kdo takový zločin spáchal, k němu přiznal, v současné době neexistuje žádný orgán, který by mohl uložit trest. Zbývají dvě možnosti:
jeden
Je to právo druhého člověka, je třeba se s ním smířit.
A ten druhý
Upřímné odproštění od hříchu, pokání a prosba o odpuštění Bohu spočívá v tom, že se člověk zaváže, že se už nikdy do tohoto hříchu neopakovaně nevrátí.
Člověk je stvořen tak, aby mohl konat jak dobro, tak zlo. Proto se může čas od času, vědomě či nevědomě, dopustit hříchů. V této souvislosti se v Koránu říká:
„Alláh nikdy neodpustí, že by mu byl kladen na rovinu jiný, ale odpustí, komu chce, jiné hříchy. Kdo Alláhovi klade na rovinu jiného, ten se zcela zbloudil.“
(Al-Nisá, 4/48, 116)
tímto prohlašuje, že je schopen odpustit jakýkoli hřích.
V našich knihách se uvádí, že upřímné pokání bude Alláhem přijato. Vždyť Alláh,
„O vy, kteří věříte, kajíte se kajáním opravdovým, aby vám Bůh odpustil vaše hříchy a vtiskl vás do zahrad, pod nimiž tečou řeky.“
(At-Tahrim, 66/8)
tímto prohlašuje, že vyznané pokání bude přijato.
Pokud se v tomto verši jedná o pokání (tövhě) v plném smyslu slova, pak je to takto:
1.
Uvědomit si, že jsme spáchali hřích proti Bohu, a uprosit Boha o odpuštění a litovat toho.
2.
Smutek z toho, že spáchal tento zločin, a svědomí, které ho trápí kvůli takovému hříchu proti Stvořiteli.
3.
Být pevně rozhodnutý, že se k takovému zločinu už nikdy nevrátí.
4.
Pokud se jedná o porušení práv druhých, je třeba se s dotyčnou osobou usmířit.
V jednom hadísu (proroctví) prorok Mohamed (s.a.v.) řekl:
„Pravé pokání je toto:“
– Smutek nad hříchy.
– Plnit povinné náboženské rituály.
– Nepřipouštět útlak a nepřátelství.
– Promlouvat si s těmi, s nimiž jste se roztrželi, a usmířit se s nimi.
– Rozhodnout se, že se k tomuto hříchu už nikdy nevrátím.
(viz Kenzü’l-Ummal, 2/3808)
Doufáme, že pokud splníme tyto podmínky, Bůh naše pokání přijme.
Ale člověk se vždycky
strach a naděje
Musíme v něm být. Nemůžeme se chlubit svými modlitbami, ani se nemůžeme propadat zoufalství kvůli svým hříchům.
„Jsem v pořádku, už jsem to vyřídil.“
protože to je tak nesprávné;
„Jsem ztracený, Bůh mě nepřijme.“
Říkat to je stejně špatné. Navíc, uvědomit si svou vinu, pokání a uchýlit se k Bohu je velká forma uctívání.
Pro více informací klikněte zde:
– Odpouštění za hříchy…
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
