Vážený bratře,
Protože ruka a tvář ženy nejsou součástí těla, které je zakázané pohledům, není pohled na ně haram (zakázaný). Stává se haramem pouze tehdy, je-li pohled veden libozřestí. V takovém případě se ten, kdo se dívá, dopouští hříchu. Pohled na tvář ženy z pracovních důvodů nebo při návštěvě není haram.
„Koran z milosrdenství nařizuje, aby ženy nosily závoj na ochranu své cti. Aby tyto prameny laskavosti netrpěly pod nohami zvrácených vášní. Aby se nestaly pouhými nástroji vášní, bezvýznamným zbožím. Civilizace však ženy vytrhla z jejich domovů, roztrhala jejich závoje a zkazila i muže.“
1
Jedním z důvodů, které vedou k rozkladu společnosti, je, jak je uvedeno v těchto slovech, to, že ženy opouštějí své domovy a bez měřítka se mísí do společnosti, čímž se z bytostí hodných úcty stávají nevýznamné předměty. Tímto způsobem ženy nejen ztratily úctu k sobě samým, ale také přispěly k rozkladu členů společnosti.
V době, kdy se svoboda projevu a bezostyšnost staly normou a záclona skromnosti je šlapána na nohy, se povinnost muslima stává ještě těžší a musí být obezřetnější, aby si zachoval víru. V naší společnosti totiž už téměř není místo, kam by žena nevkročila. Najdeme ji na trzích, v autobusech, na lodích, v úředních budovách – všude. V této situaci si muslim nemůže dovolit izolovat se od společnosti a stáhnout se do ústraní. Nicméně, v souladu se svou vírou, musí dodržovat určité principy.
Vztah muže s cizí ženou a ženy s cizím mužem je omezený a podléhá určitým pravidlům. Náš Bůh říká věřícím mužům a ženám:
„Řekněte věřícím mužům, aby sklopili své pohledy a chránili svou soukromí. To je pro ně čistší. Bůh jistě ví, co děláte. A řekněte věřícím ženám, aby sklopily své pohledy a chránily svou čest…“
3
Tyto verše jasně uvádějí, že věřící muži by neměli dívat na cizí ženy, které nejsou jejich manželkami, a ženy by neměly dívat na cizí muže.
Jaká je povaha a rozsah tohoto zakázaného pohledu, jaký bude?
Vzpomínka na verš
„zavřením očí“
Nejde o to, aby se člověk procházel s zavřenýma očima a skloněnou hlavou. To ostatně ani není možné. Člověk přirozeně vidí a dívá se na muže a ženy, které potká. Nicméně, co se zde chce zdůraznit, je pohled plný chtíče, pohled s erotickým podtónem. Mírou takového pohledu je opakované, několikrát po sobě opakované, zírání.
Tento mír se učíme od Poselce Alláhového (s.a.v.). V této souvislosti řekl Alímu (r.a.):
„Jā Ali, nekoukej se zpět! První pohled je v pořádku, ale druhý pohled už není.“
4
Když se pohled muže a ženy setká, neměl by se na ni bez přestávky dívat, ale měl by odvrátit pohled. Tím se také nepřiblíží hranici pohledu plného chtíče.
Protože obecně řečeno, dveře k nemravnosti se nejprve otevírají pohledem. Poté se otevírají další dveře. Z tohoto důvodu se první dveře k nemravnosti považují za zavřené.
Fahr al-Din al-Razi ve svém výkladu cituje z Tóry tuto větu:
„Pohled na to, co je zakázané, zasévá do srdce semena chtíče. A každý chtíč v člověku vzbuzuje hluboký smutek.“
Každé semínko hříchu, které padne do srdce, ohrozí duchovní život člověka, pokud najde příznivou půdu a začne růst. Jak řekl Zunnun Miskri, duchovní velikán:
„Zavřít oči před hříchem je nejlepší způsob, jak se před ním ochránit.“
Situaci muslima, který se snaží chránit se před hříchem, popisuje prorok Mohamed (s.a.w.) takto:
„Když se pohled muslima zastaví na kráse ženy a on odvrátí svůj zrak, Bůh tomuto muslimovi daruje modlitbu, jejíž potěšení bude cítit ve svém srdci.“
4
Jak je známo, podle názoru většiny teologů je oblast mezi koleny a pupíkem považována za část těla, kterou je pro muže hřích ukazovat jiným mužům a cizím ženám. U žen je pak oblast, kterou je hřích ukazovat mužům, kteří nejsou jejich blízkými, celá část těla kromě rukou a obličeje.
Podle toho je pro ženu dovoleno bez chtíče a bez opakování se dívat na části mužského těla, které se nacházejí mimo oblast mezi pupíkem a koleny. Muž se také může dívat na ruce a tvář ženy, pokud necítí žádný chtíč. Nicméně, pokud muž nebo žena na sebe navzájem pohlédnou s ctnostným potěšením, pak se jedná o porušení zákazu.
Člověk může v práci nebo v některých nouzových situacích pohlédnout na ženu, která mu není blízká. V komentáři k výše uvedenému verši, jehož výklad jsme uvedli, autor knihy Tefsir-i Kebir, Fahruddin Razi, tyto nouzové situace klasifikuje následovně:
* Muž se může podívat na tvář a ruce ženy, s níž se chce oženit. Jednou, když byl Abu Hurajra u Proroka (s.a.v.), přišel muž a řekl, že se chce oženit s jednou z žen z Ansáru. Prorok (s.a.v.)…
„Podíval ses na tu ženu?“
když se ho na to zeptal, ten zatracenec,
„Ne!“
říká. Náš prorok (s.a.v.) opakuje,
„Tak jdi a podívej se na něj, protože v očích Ensára je něco.“
5, prosím.
V této souvislosti se zmiňuje, že je možné se na to podívat i s určitou mírou chtíče.
* V soudní síni,
Je dovoleno, aby soudce nebo svědci ženu prohlédli, aby ji poznali. Protože zde se jedná o nápravu nespravedlnosti a uplatnění práva.6
V knize Fetevâ-yi Hindiye lze nalézt tuto větu:
„Pokud se neobáváme svůdcích myšlenek a chtíče, je dovoleno dívat se ženě na ruce a tvář.“7
Stejně tak v díle s názvem al-Muhażżab,
„V případě nutnosti se obchodník může podívat na ženu s odhalenou tváří. Pokud nemíní nic špatného, nebude před Bohem zodpovědný.“
Říká se, že je to 8.
Poznámky pod čarou:
1. Slova, str. 381.
2. Súra An-Nûr, verše 30-31.
3. Abu Dawud, Nikah: 43; Tirmidhi, Adab: 28.
4. Musnad, 5: 264.
5. Muslim, Manželství: 74.
6. et-Tefsîrü’l-Kebîr, 23: 203.
7. Fetevâ-yı Hindiyye, 5: 329.
8. al-Muhażz, II/34.
(Mehmed Paksu, Halál – Haram)
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
