– Slyšel jsem hadísy, ve kterých prorok říká: „U věřícího nenajdete dvě věci: skromnost a lhaní,“ a v jiném hadís: „Věřící může být skromný, věřící může být zbabělý, ale věřící nelže.“ Zaujmalo mě to.
– A ještě mám posedlost, ty hadíty mi byly v hlavě celý den, pořád myslím na špatné věci a zdá se mi, že mi do hlavy přicházejí špatné věci, jako by – nedej Bůh – jsem ztratil víru, moc se bojím.
– BOJELÁ, když přemýšlím o islámu, vybaví se mi spousta špatných věcí. Dokonce i když se modlím v mešitě, zdá se mi, jako by mi uvnitř hlásalo, že jsem bez víry. Jsem velmi sklíčená a trápí mě to. Poškodila se mi víra?
– A je hřích vůbec klást si takové otázky?
Vážený bratře,
Původní znění zmíněného hadísu zní takto:
„Existují dvě vlastnosti, které se u věřícího člověka nespojují: skoupota a špatné chování.“
(Tirmidhi, Birr, 41; Buchari, Edebü’l Müfred, 282)
V knize Camiu’s-Sağir od Suyutiho se nachází i tato verze zprávy:
„Jsou dvě vlastnosti, které se v muslimovi nespojují: skromnost a lhaní.“
(Kenzü’l-ummal, 7391)
Zpravidla se jedná o muže,
první verze hadísu je spolehlivá
při přijímání,
V druhém vyprávění je pravdivé obsažení, ale forma vyprávění je slabá.
přijímají.
V obou hadítech
šetrnost
Je to odsuzováno.
„Tyto dvě vlastnosti se u věřícího člověka nenacházejí.“
tím se myslí skutečný věřící, tedy
U člověka s dokonalou vírou se to nevyskytuje.
což znamená. Protože tyto dvě vlastnosti má mnoho věřících, zvláště v dnešní době.
Koran a Prorok Mohamed (s.a.w.) neustále varují věřící před škodami, které způsobují veškeré skryté nedostatky, špatné vlastnosti a negativní charakterové rysy, jako je skříbnost, špatné chování a lhaní, které ničí život jednotlivce i společnosti, a chválí naopak vlastnosti jako štědrost, mírnost a pravdomluvnost a věřící povzbuzují k tomu, aby se těmito vlastnostmi vyznačovali.
Pokud jde o posedlost,
Především musíme vědět, že šeptání (vesvese) pochází od šejtána. (V súře An-Nás)
„A on (satan) vnáší do srdcí lidí šeptání…“
říká se.
Ďábel je jako lovec, který neustále číhá na svou kořist.
Využije první příležitost.
Proto je nutné znát ďáblovy klamy a lest a jednat podle toho.
Především je útočištěm před šeptem šejtána Bůh, a to je Boží příkaz. Tento příkaz je obsažen v súře An-Nás. A dále Korán říká, že…
„Lsti ďábla jsou slabé.“
(Nisa, 4/76)
První věc, kterou je třeba v takové situaci udělat, je nebrat na vědomost tyto šeptání ďábla a neprodloužovat je a nerozšiřovat je. Prorok Mohamed (s.a.w.),
„Když se vám stane, že zakopnete a spadnete, neprokládejte ďábla, protože ďábel si myslí, že ho berete vážně, a raduje se. V takovém případě řekněte Bismillah, aby se ďábel zmenšil a zmizel.“
(Müsned, 5/59)
říká.
Bediuzzaman ve v knize Mesnevi-i Nuriye o tomto píše:
ukazuje způsoby, jak se zbavit rušivých myšlenek:
„Když se člověk srdcem i myslí zamýšlí nad božskými pravdami, zvláště během modlitby a uctívání, pak ho, ať už z vlivu ďábla, nebo jeho vlastního já, napadají velmi špatné, ošklivé a nechutné myšlenky, vzpomínky, jako mouchy, které útočí na srdce a rozum. Člověk, který se zabývá odstraňováním takových věcí, které jsou chtivosti, iluzi a ošklivosti, těmto myšlenkám podléhá.“
Řešením je vzdát se obhajoby a přestat se s nimi zabývat.
Ano, čím více se s včelami bojujete, tím více útoků podniknou. Pokud se do nich nepletete, člověka opustí a odejdou.“„A takové myšlenky nemají žádný škodlivý vliv ani na božské pravdy, ani na tvé srdce. Ano, i když se z ošklivých oken špinavého domu díváme na slunce a hvězdy na obloze, na růže a květiny v ráji, špína v těch oknech se nedotkne ani toho, kdo se dívá, ani toho, na co se dívá. A nevyvolá žádný špatný vliv.“
„Ty ošklivé slova nejsou slova tvého srdce. Protože tvé srdce je jimi zarmoucené a znechucené. Možná pocházejí od šejtána, který je srdci blízký. Například: Ty jsi v modlitbě, před Kábou, v božské přítomnosti, přemýšlíš o verších Koránu, a najednou tě tyto myšlenky strhají k nejodlehlejším a nejhnusnějším věcem. Například:“
Symbol hada v zrcadle nekouše. Symbol ohně nespaluje. A viditelnost nečistoty zrcadlo neznečišťuje.
“
(viz Mesnevi-i Nuriye, Hubab)
Položit takové otázky
: Bůh říká:
„…A pokud nevíte, zeptejte se učenců (těch, kteří vědí).“
(Nahl, 16/43)
Proto se může zeptat kohokoli, kdo ví všechno, co ho napadne, zvláště pokud se jedná o náboženství. Osoba, na kterou je otázka položena, je povinna na ni odpovědět.
Je však důležité, aby se otázka kladla odborníkovi. Pokud se totiž zeptáte někoho, kdo není odborník, můžete se sami zmýlit a navíc můžete zbloudit i někoho jiného.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
