– Tento hadís učenci označují za smyšlený. Tento hadís jako autentický (müsned) uvádí pouze Ibn Máďa. Avšak Hafiz Chalíd ibn Sád al-Andalúsí řekl:
„Neexistuje způsobování škod ani utrpení.“
Říká, že hadís není autentický jako isnad. Abu Dawud zase říká, že je to jeden z hadísů, kolem kterých se točí fikah, a dává pocit, že není slabý, Bůh ví nejlépe. To znamená, že i hadísní znalec Abu Dawud pochybuje o autenticitě tohoto hadísu. Tento hadís se také nenachází u Buhárího a Muslima.
– Má tato hadís úplný isnád (řetězec předávající hadís)? Existují pochybnosti o jeho autenticitě? Mohli byste to vysvětlit?
Vážený bratře,
V edici knihy Musnad, kterou vydala Muessesetu’r-Risale v roce 1421/2001, a kterou zkontroloval Šuajb al-Arnavud (a jeho kolegové), jsou v komentáři k danému hadísu uvedeny následující informace:
– Podle Ibn Salaha, Darekutnî tento hadís vyprávěl v různých variantách, jejichž souhrn posiluje toto vyprávění a jeho
„hasen“
zvyšuje na tuto úroveň. Zejména u Abú Dávúda
„že toto je jeden z hadísů, kolem kterých se točí veškeré právní myšlení v islámu“
Jeho zmínění ukazuje, že to není nic slabého.
(Müsned, 5/56)
– Tento hadís byl předáván mnoha hadísovými učiteli, jako jsou Ibn Máďa, Bajhakí a Ibn Abd al-Barr. Jeho četné předávání svědčí o tom, že…
že existuje originál
ukazuje.
– I Imam Nevevídá se o této hadíse zmiňuje
„hasen“
uvádí.
(Můstek, měsíc)
– Také Hakim tento hadís předal a
„že to odpovídá podmínkám, které stanovil Muslim“
To uvedl. Zehebi to také potvrdil.
(viz Hakim, al-Mustadrak, 2/66)
– Také Heysemi o tomto znění hadísu říká:
„V řetězci předávání hadísů je Ibn Ischák. Tento člověk je spolehlivý, ale je to člověk, který se dopouští omylů.“
tím, že to alespoň tak vyprávěl
„hasen“
to naznačuje, že je to tak.
(viz Mecmau’z-Zevaid, 4/110/h. č. 6536)
Z těchto a podobných tvrzení je patrné, že tato hadíská zpráva,
je pravý/nebo je dobrý/tedy není slabý.
Stejně jako je sebevražda zakázána, je zakázáno i ubližovat druhým.
Naše náboženství nám přikazuje, abychom nikomu nečinili žádné zlo.
I když někdo toto nařízení poruší a způsobí škodu, ten, kdo škodu utrpěl, by neměl odpílat stejnou měrou, aby se pomstil.
„Škodu se škodou nevrátíš.“
Tato věta to vyjadřuje. Munáví, který tento hadís komentuje, uvádí, že ten, kdo utrpěl újbu, by neměl ubližovat, ale měl by odpustit. Vědci upozorňují na to, že slovo dırar v hadísse má význam „účast“, tedy že oba jedinci si vzájemně ubližují. Jelikož je to zakázáno, ten, kdo utrpěl újbu, by neměl ubližovat druhé straně s myšlenkou, že je oprávněno se pomstít. Jeho úkolem je odpustit, a pokud neodpustí, měl by si nechat náhradu škody vymáhat legálními prostředky. Vymáhat si svá práva formou náhrady škody se nepovažuje za ubližování druhé straně.
V islámské společnosti jsou věřící povinni žít v souladu s druhými, vzájemně si respektovat práva a plnit své povinnosti. V islámu je zakázáno bezdůvodně poškozovat majetek, život, čest a důstojnost druhých. Mezi zakázané činy patří i odvetné poškození. Mezi způsoby poškození patří…
zastavení na cestě, krádež, kapesní krádež, loupež, podvod, lži, zabíjení, zranění, pomluva, poškození a zničení majetku, utiskování a nespravedlnost
je zakázáno.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
