– Četl jsem, že v islámu trestem za úmyslné zabití nevěřícího, který je pod ochranou muslimů, není pomsta. To znamená, že muslim, který chce, může libovolně zabít nevěřícího (zimmiho) a nedostane za to trest pomsty.
– V hadítech se říká, že za nevěřícího se nemůže být zabit věřící…
Vážený bratře,
Ten, kdo úmyslně zabije jiného člověka, bude sám zabit, pokud příbuzní oběti požádají o pomstu.
Podle hanefitské školy:
Svobodný muslim je zabit v rámci qisas (odvetného trestu) za svobodného muslima, stejně jako za zimmího (ne-muslimského občana) a otroka. To znamená, že
Svobodný muslim, který zabije otroka nebo zimmího, bude také zabit.
Podle toho, kdo v zemi islámu nezákonně zabije chráněného (zimmího), se mu podle povahy vraždy
odvetné tresty nebo jiné tresty
platí. Ten, kdo zabije, je muslim,
zimmí nebo cizinec s pasem (müstemen)
Ať je, jak je, rozsudek se nemění.
Imám Málik, Šáfi’í,
Podle vědců, mezi nimiž byli i Ahmed a Leys,
Svobodný muslim nesmí zabít zimmího.
Pokud by jeden zimu zabije druhého zimu, je nutné uplatnit odvetu, a to i v případě, že by ten, kdo zimu zabil, později konvertoval k islámu. V této záležitosti panuje shoda.
Podle islámu jsou všichni lidé potomky Ádama a Evy.
Pro naši problematiku je obzvláště důležité následující prohlášení proroka Mohameda (sm), které se týká daného tématu:
„Lidé! Vězte, že váš Bůh je jeden a váš otec je jeden. Vězte, že žádný Arab nemá přednost před ne-Arabem, ani ne-Arab před Arabem; žádný bílý před černým, ani černý před bílým, kromě zbožnosti a zbožnosti je přednost… Zvěstoval jsem vám to?“
(Müsned, 5/411)
„Pro člověka je nejdůležitější svoboda.“
(Merginani, el-Hidaye, Káhira; 1965, 2/173)
a
„Je zakázáno prolévat lidskou krev bez legitimního důvodu, který by byl jasně stanoven v náboženských textech.“
Proto
„bezpečnost života“
a
„svoboda“
Není třeba ho dokazovat. Je to přirozené právo.
Je naprosto jisté, že zabití člověka bez legitimního důvodu znamená ignorovat bezpečnost života všech lidí. Je nezbytné, aby takový čin byl potrestán co nejhůře, z hlediska úcty k lidskému životu. Jak je uvedeno v Koránu:
„Na vás je uloženo, abyste se pomstili těm, kteří byli zavražděni.“
a
„V odvetě je pro vás obecný život.“
(Al-Baqara, 2/187-179)
Rozsudek byl vynesěn.
Kázeň;
Je to vykonání stejného (podobného) činu, který byl spáchán na pachatelovi.
V odvetě (qisas) spočívá princip pomsty. Proto je v případě úmyslné vraždy odvetou (qisas) druhá vražda, která je identická s tou první. Jinými slovy, ten, kdo zabije, je zabit na oplátku za toho, koho zabil.
V rámci islámské správy;
„pomsta“
a
„dieta“
Nejedná se pouze o ustanovení týkající se muslimů. Pokud muslim úmyslně zabije nevěřícího (zimmího), bude mu uložena odvetná tresta.
(Merginani, 4/160)
Protože náš Prorok (s.a.v.) uložil trestu odvetného zabití tomu, kdo zabil nevěřícího z těch, kteří byli pod jeho ochranou;
„Samozřejmě, že mám největší nárok na to, abych získal zpět to, co mi bylo svěřeno do mé péče.“
(Buhari, Post, 22) tak řekl.
Alí (a.s.):
“
Placení džizje (daň za ochranu) lidmi chráněnými (ne-muslimy) je proto, aby jejich majetek byl jako náš majetek a jejich krev jako naše krev.
(Molla Hüsrev, Dürer, Istanbul, 1307, 5/91)
tímto upozornil na právní situaci.
Svatý prorok Mohamed (s.a.v.):
„Za nevěřícího se věřící nezabíjí.“
Tento hadís se týká nepřátel islámu, kteří neuzavřeli dohodu o ochraně (dhimma) a bojují proti islámu. Protože
vojenského
(nevěřícího, který bojuje proti islámu)
Jeho krev není nevinná. Dokonce i kdyby cizinec s pasem (můstemen) zabil válečného zajatce (harbî), nebyla by na něj uložena odvetná tresta (qisas).
(viz Merginani, 4/160)
Z tohoto důvodu je zimmí (neislámská osoba) žijící v islámském státě z právního hlediska na vyšší úrovni než muslim žijící v darulharbu (země války).
(Molla Hüsrev, 2/363)
Protože za zabití muslima, který žije v darulharbu, se neuloží trestu odvetného zabití. Ale pokud žije v darulislamu…
neislámský
(zimmí)
Ten, kdo zabije, bude zabit na základě pomsty!
Někteří učenci, kteří tvrdí, že i muslim, který záměrně zabije zimmího, bude usvědčen z vraždy, uvádějí následující argumenty:
a) Procesní důvody:
– Pokud zákonodárce neprohlásil, že ustanovení, která vydal pro ty před námi, jsou zrušena, platí tato ustanovení i pro ty po nás. V tomto smyslu v Koránu;
„Napsali jsme jim tam, že jim věnujeme srdce a duši.“
(Al-Maida, 5/32, 45)
říká se.
– Právo na odvetu (qisas) za vraždu se vztahuje na osoby z knihy (ahl al-kitab) a na ostatní stejně jako na muslimy. Jelikož osoby chráněné (zimmí) svým smluvním postavením (dhimma) přijaly islamské právní normy, pokud muslim úmyslně zabije zimmího, je nutné uplatnit qisas.
(Šajbání, Kitabu’l-hucce, Bejrút, 1983, 4//322)
b) Důvody pro přeložení:
–
„Na těch, kteří byli zavražděni, je na vás uložena povinnost pomsty.“
(Al-Baqara, 2/178)
Výraz obsažený v tomto verši je obecný a zahrnuje všechny zabité.
– „Za nevěřícího se nemůže zabít muslim.“
(Ibn Máďa, Diéta, 21)
zmíněný v hadísu
kacíř
Toto slovo označuje ty, s nimiž je v konfliktu. Protože v náboženském právu,
„kacíř“
zejména když se tak řekne
“
nepřítel víry
neislámská menšina, s níž je ve stavu války
rozumím.
(Mevsili, starý muž, 5/27)
– „Zimmi, který je pod ochranou, nemůže být v rámci této ochrany potrestán odvetou.“
Pokud je tato věta přičítána věřícímu, pak by to znamenalo: Věřícímu, který zabil nevěřícího, a zimmímu, který zabil (vojenského) nevěřícího, se neaplikuje odvetné potrestání.
(Kásaní, Bedájí, 7/237)
– Podle vyprávění Imáma Muhammada muslim zabil jednoho z chráněnců. Když byla tato zpráva předložena Prorokovi (s.a.v.), řekl:
„Já jsem ten, kdo ho nejvíce chrání.“
Poté nařídil, aby byl muslimovi vykonán odvetný trest.
(Kniha o důkazech, 4/329-345)
c) Rozumné důvody:
– Vražedné potrestání muslima, který zabil zimmího, je spravedlivější než vražedné potrestání muslima, který zabil muslima. Vzhledem k tomu, že mezi lidmi existují náboženské rozdíly, může k vraždě dojít i v běžném hněvu. Proto je v případě zabití zimmího, který je považován za nepřítele, vražedné potrestání nezbytné. Jinak by nebyla plně zajištěna bezpečnost zimmího.
Zásady úschovy
Je třeba uznat, že je srovnává s muslimy v ochraně života, majetku, náboženství, cti a dalších práv.
– Jelikož je s dhimmí uzavřena smlouva o ochraně, jeho život je chráněn zákonem, stejně jako život muslima. Navíc pro vykonání qisásu (odvetného trestu) není nutné, aby obě strany sdílely stejnou víru.
(Kasani, 7/237)
– Pokud by se na muslima, který zabil zimmího, neaplikovala odvetná tresta, vedlo by to k tomu, že by zimmí odmítali přijmout dohodu o zimmě, což by pro islámští stát znamenalo velmi velké škody.
(Mevsili, 27. 5.)
Dlouhé diskuse, které se v tomto směru objevily a rozvíjely mezi islámští právníky, a zejména názor hanafistů, ukazují na důraz, který muslimové od svých počátků kladli na práva menšin. I když to znepokojilo a znepokojuje veřejnost muslimského světa, hanafisté na svém názoru trvali, protože respekt k lidským právům považovali za nezbytný pro zachování náboženského života a společenského pořádku.
(viz Bardakoğlu, Ali. Metodologické spory a jejich důsledky v islámském právu, skripta, Kayseri 1987, s. 64)
Islámské rady
„Deklarace lidských práv v islámu“
v prohlášení, které vydal pod tímto jménem,
„Právo na život a právo na rovnost“
je důležitý pro zobrazení názoru hanefitské školy na dané téma v současnosti,
„Mezinárodní právo soukromé“
Je také důležité, že zavádí zásady, které by měly být základem v dané oblasti.
(Pro prohlášení viz Diyanet Dergisi, číslo 1, Ankara 1992)
Závěr
Ohledně trestu, který má být uložen muslimovi, který zavraždil cizince žijícího mezi muslimy na základě smlouvy o ochraně (dhimma), existují mezi muslimskými právníky různé názory.
K těmto názorům se různí lidé dostali na základě chápání svých společností, vztahů s cizími státy a náboženských textů, které jsou zdrojem pro dané téma.
(Texty Koránu a Hadísu)
a odlišné interpretace těchto prvků ovlivnily vnímání a chápání zdrojů určitých období.
Mezi právníky v rámci islámu patří právníci hanefitské školy.
„stanovení trestu odvetného zabití pro muslima, který zabil zímmího“
I když je pravděpodobné, že s tímto názorem budou v menšině, je pozoruhodné, že tento názor je v souladu s praxí a že zohledňuje rovnost lidí, stejná práva a práva a svobody menšin žijících ve státě, který tvoří muslimové, v souladu s islámským náboženstvím.
V dnešní době, kdy mezinárodní vztahy dosáhly velmi vysoké úrovně, se v některých odvětvích práva rozšířil koncept mezinárodního práva a převládá myšlenka, že všichni lidé mají základní práva a svobody bez ohledu na základní rozdíly, jako je náboženství, rasa a jazyk, lze předpokládat, že názory hanebické školy mohou přispět k takovým myšlenkám.
(Pro více informací viz Dr. Menderes Gürkan, Aplikace odvetného trestu na muslima, který zabil zimu, Časopis pro sociální vědy, Institut pro sociální vědy, Univerzita Erciyes, č. 8, rok 1999, str. 315-324)
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
