
– Jaký je převládající názor na hudbu v každé ze čtyř škol náboženských směrů?
– Vím, že ve všech čtyřech školách teologie je hraní na hudební nástroje považováno za harám (zakázané).
– Je zpívání písní dovoleno podle všech čtyř mezhebů?
– A co def?
– Je hraní na bubny (def) vždy harám (zakázané) ve všech čtyřech mezhebech (školách islámského práva)? Nebo je to dovoleno pouze na svátky a svatbách?
– Jaký je převládající názor?
Vážený bratře,
Hudba
nebo
hudba
(sema, gına)
hlasem ženy nebo muže a
Nástroj
(hudební nástroj)
Zahrnuje všechny druhy hudebního umění, které se provádějí tímto způsobem. Z hlediska islámského práva existují rozdíly mezi těmito druhy a formami. Kromě toho má na rozhodnutí vliv i místo a účel, pro který je hudba prováděna.
Než přejdeme k důkazům, které určují náboženský rozsudek ohledně hudby, shrňme názory různých škol teologie:
1)
Podle Hanafské školy je hraní hudby a její poslech harám (zakázané).
Toto nařízení zahrnuje i rytmické údery hole nebo tyče na nějaké místo a považuje je za harám (zakázané). (1)
Existují určité výjimky z tohoto pravidla:
Kůň zraněný ve válce
s
bubín, který se hraje na svatbách.
Hudba není pro to, aby ji poslouchali ostatní.
pokud je to proto, aby se člověk zrelaxoval a překonal osamělost,
Podle Imáma Serahsího je to dovoleno;
Podle Merginaniho je to také haram (zakázané). (2)
Imáma Abú Júsufa se zeptali: Co si myslíte o hraní na bubny ženou a dětmi v jejich vlastním domě, mimo svatbu? Odpověděl: Není v tom nic zakázaného. Pokud by to ale vedlo k přehnané hře a hlučení, pak by to považoval za nežádoucí. (3)
Hanbalovská škola v tomto ohledu -g
v zásadních rysech –
Je to podobné jako v hadíské škole Hanífí.
2)
Od Imáma Šáfi’a a Malika jsou přenášeny dvě různé názory.
Podle jednoho z nich oba imámy považovali hudbu za nežádoucí, podle druhého však –
pokud se v jeho přítomnosti neprovádí žádné hříchy a není zneužíván k provádění hříchů
– považovali to za dovolené.
Následně budou uvedeny názory al-Ghazáliho ze šafiitské školy a Kettáního z malikitské školy.
3)
Zahírská škola
Obecně se řády sufistů obhajovaly, že hudba ve všech svých druzích je přípustná. (4)
Ačkoli někteří teologové, kteří se vyjadřovali pro i proti hudbě, se odvolávali na některé verše Koránu,
(viz Lukmán, 31/6; Zúmer, 36/18)
Není jisté, zda jsou tyto věci zaměřeny na hudbu.
Pokud jde o hadisy,
Je založeno na spolehlivých zprávách, že Prorok Mohamed (s.a.v.) schvaloval hudbu, která se hrála při příležitostech jako svatby, svátky a uvítání, a že ji na svatbách dokonce podporoval.
Také hudba -bi
pouze hudby s doprovodem hudebních nástrojů a zpěvu, bez jakéhokoli zneužití k haramu –
Bylo řečeno, že neexistuje žádný autentický hadís, který by to zakazoval (haram). (5)
Marocký Abdulhay el-Kettani,
Ve svém rozsáhlém dvoudílném díle, které pojednává o kultuře a civilizaci z doby Proroka Mohameda (s.a.v.).
(správní řád)
věnoval hudbě 25 stran, uvedl důkazy prokazující, že je ve všech svých formách přípustná, a jmenoval 20 děl, která na toto téma byla napsána.(6)
Podle tohoto autora se v tradici zmiňuje, že hudbu poslouchali například z řad prvních muslimů (saháby) chalífové Umar a Usmán, Abdurrahmán ibn Avf, Ubajda ibn Džarra, Sád ibn Abí Vakkás, Abú Masúd, Bilal, Abdalláh ibn Zubajr, Hassán, Ibn Amr a al-Mughira ibn Šubba.
Imám Gázálí věnoval této otázce 35 stran ve svém díle Iḥyá‘ ʿUlūm al-Dīn a po analýze všech tvrzení a porovnání důkazů dospěl k tomuto závěru:
Hudba
Není vázán jedinou metodou, ať už se jedná o hlas nebo nástroj:
Haram, mekruh, mubah a mustahab
může být.
1)
Hudba, která je pro mladé lidi plnou světských toužeb a smyslných vášní, a která tyto pocity jen podněcuje.
Je to haram.
2)
Pro toho, kdo tomu věnuje většinu svého času a kdo si z toho udělal zvyk.
Je to nepřípustné.
3)
Hudba pro toho, kdo nedokáže prožít nic jiného než estetický požitek z krásného zvuku.
je povoleno, je volné.
4)
Pro toho, kdo je naplněn láskou k Bohu a v kom krásný zvuk vyvolává pouze krásné představy.
je to vhodné.
(7)
Když Gazalí pokračoval ve svém výkladu, hudba se podle situace měnila.
buď mubah, nebo mendup
že to není ono samo, co je zakázané, ale to, co to zakazuje,
z pěti externích příčin poruch
a dodává, že se jedná o:
1)
Představte si, že zpívá žena a posluhující žena se obává, že ženský hlas vzbudí v ní chtíč.
Poslouchání je harám.
Zákaz (haram) zde neplyne z hudby samotné, ale z ženského hlasu. Ve skutečnosti ženský hlas není haram; ale
Pokud vzbuzuje smyslné touhy, je dokonce harám poslouchat i jeho čtení Koránu.
(8)
2)
Hudební nástroj je symbolem společenských setkání s alkoholem,
Používání toho je haram.
jsou povolené; ostatní zůstávají povolené.
3)
Pokud je text písně a lidové písně pochybný a odporuje islámské víře a morálce, pak je to
Je harám (zakázáno) zpívat a poslouchat písně s hudbou i bez hudby.
4)
Pokud je někdo v mládí posedlý smyslnými city a propadá se do hudby, která ho pouze podněcuje k rozkoši, pak je to jeho
Měl by se držet od hudby dál.
5)
Průměrný člověk věnuje hudbě spoustu času, přestože ji neprobouzí ani smyslné, ani božské vášně, a zanedbává tak jiné záležitosti.
Pokud ho zadrží, bude to opět harám.
(9)
Zdroje:
1) al-Merginání, al-Hidáje (část o nepřípustných věcech).
2) Ibn al-Húmám, Fath al-Qadir, 6/36.
3) el-Aynî, Umdetu’l-Kari, 3/359.
4) Pro dobrý souhrn viz Süleyman Uludağ, Hudba a Semá z pohledu islámu, Istanbul 1976, str. 168-187.
5) Ševkání, Neylü’l-evtar, 8/107.
6) Kettani, et-Terâtib, 2/120-145.
7) Gazalí, Obnova náboženských věd, 2/302.
8) Hanífský teolog a komentátor Buhárího, učenec Ajní, dospěl k podobnému závěru na základě toho, že Prorok a Abú Bakr poslouchali písně dvou otrokyní na svátek. (Umdat al-Kari, 3/360).
9) Gazali, Ihjā‘, 2/279-281. (stručný výklad).
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích