– Nemůže ten, kdo oběť obětoval, a jeho domácnost ji sníst?
– Můžete doložit důkaz, že to nemůže sníst?
Vážený bratře,
Neexistuje žádný verš Koránu ani hadís, který by zakazoval majiteli a jeho nejbližším konzumaci masa z obětního zvířete.
Vědci se v této věci shodují.
„Skutky se posuzují podle úmyslů…“
(Bukhárí, Bedü’l-Vahy, 1; Muslim, Imáre, 155; Abú Dávúd, Talák, 11)
Tento závěr odvodili z obecného znění hadísu.
Jelikož;
Věnování (adak) znamená obětování a darování almužny výhradně pro uspokojení Alláha. Tímto úmyslem osoba vylučuje věnovanou věc ze svého vlastnictví a předává ji výhradně do vlastnictví Alláha. Co je pro Alláha, znamená to, co přináší Alláhův potěšení. Alláhův potěšení a uspokojení je bezpochyby v tom, že věnovaná věc je darována ve jménu Alláha. To však vyžaduje, aby se z ní nemohli těšit ani její majitel, ani ti, o které se musí starat.
Dále ho srovnávali s jinými povinnostmi, protože je považují za povinné. Například, stejně jako člověk nesmí jíst z povinné almužny (zakát) a z odškodnění (kefárat), které musí zaplatit, nesmí jíst ani z povinného votivního daru.
Nicméně, podle Malikiho a některých Šafi’jských učenců, zatímco je zakázáno, aby majitel a jeho nejbližší jedli maso z obětního zvířete, které bylo obětováno chudým, není nic proti tomu, aby jedli maso z obětního zvířete, které bylo obětováno absolutně.
(viz Tuhfetu’l-Mutaç, 0/363; Hašiyetu Esne’l-Metalib, 1/545; el-Mecmu, 8/417; Hašiyetu’d-Dessuki, 2/90)
Pro více informací klikněte zde:
– Mohli byste mi poskytnout informace o obětním zvířeti; kdy je nutné ho zvířet obětovat…
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
