Vážený bratře,
Věty týkající se hidžábu:
„Ó proroku! Řekni svým manželům, svým dcerám a věřícím ženám, aby si při vycházení z domu vzaly na sebe své šály. To je ochrání před poznáním a tím před urážkou. Bůh je Oprošťující, Milosrdný.“
(Al-Ahzáb, 33/59).
„A muslimským ženám říkáme: Ať střeží své oči před neřestí a chráni svou čest. A ať neprojevují své ozdoby, kromě toho, co je zjevné. A ať přikryjí své šály přes prsa. A ať neprojevují své ozdoby nikomu kromě svých manželů, svých otců, otců svých manželů, svých synů, synů svých manželů, svých bratrů, synů svých bratrů, synů svých sester, svých žen, svých otroků, nebo těch, kteří už nemají mužské pudy, nebo dětí, které ještě nepochopily soukromé partie žen. A ať neklepou nohama, aby se vědělo, co skrývají za ozdoby. Ó vy, kteří věříte! Všichni se k Alláhovi obratejte k pokání, abyste dosáhli toho, co jste se obávali, a co jste doufali.“
(Nûr, 24/31).
„Staré ženy, kterým už přestala menstruace a které nemají naději na sňatek, nemají hřích v tom, že si sundají vnější oděv, pokud se postarají, aby mužům neukázaly své ozdoby. Nicméně, je pro ně lepší, když se tomu vyhýbají.“
(Nûr, 24/60).
Hadísy týkající se hidžábu:
Byla přenesena od Umeysovy dcery Esmy. Řekla:
Jednoho dne vstoupil Prorok (s.a.v.) do domu Ajisy (r.a.). U ní byla její sestra Asma. Měla na sobě šaty, které jí zakrývaly celé tělo a měly široké rukávy. Prorok (s.a.v.) ji uviděl a odešel. Ajisa (r.a.) své sestře řekla: „Oddej se, Prorok (s.a.v.) na tobě spatřil něco, co se mu nelíbí.“ Asma odešla a Prorok (s.a.v.) vstoupil dovnitř. Ajisa (r.a.) se ho zeptala, proč odešel. Prorok (s.a.v.) jí odpověděl tak, že si přitáhl rukávy šatů k rukám, takže mu byly vidět jen prsty:
„Viděl jsi její sestru? Žádná muslimská žena by nemohla ukázat nic jiného než to.“
(Mecmeu’zzevâid č. 4168)
Z tohoto hadísu (proroctví) islámští učenci pochopili a také tak vyjádřili, že oděv, který nosila Asma, zakrýval její tělo, ale odhaloval její paže, a proto se Prorokovi (s.a.v.) tento oděv nelíbil a že by se měly zakrývat i horní části rukou až k prstům.
Usáma ibn Zajd (r.a.) vyprávěl:
„Posel Alláhov (s.a.v.) mi dal na sebe šat z hustě tkané egyptské látky, který mu daroval Dihja al-Kelbi, a já jsem ho pak dal své manželce. Posel Alláhov (s.a.v.) se mě pak zeptal: Co se stalo s šaty z Egypta, proč je nenosíš? Řekl jsem: Ó Posele Alláhov, dal jsem je své manželce. Posel Alláhov (s.a.v.) řekl:“
Nařídil jsem jí, aby si pod to oblékla něco jako pyžamo. Protože se bojím, že ta sukně bude odhalovat obrysy jejích kostí.“
(Ahmad ibn Hanbal)
Ibn-i Abbas (r.anhuma) řekl:
„Posel Alláhov (s.a.v.) prokázal ty, kteří se muži podobají ženám, a ty, kteří se ženám podobají mužům.“
(Buhari č. 5751, Abu Dawud č. 4098, Ahmad ibn Hanbal č. 3149, Nasaj č. 9161)
„V posledních dobách mého společenství se objeví lidé, kteří budou jezdit na zvířatech jako muži a budou sestupovat k vratům mešit. Jejich ženy budou oblečené, ale nahé, s hrbem na hlavách jako hrb na starém velbloudovi. Kácejte je, neboť jsou prokletí.“
(Ahmad ibn Hanbal – Musnad č. 6786, Ibn Hibbán – Sahih č. 5655-7347)
Podle zprávy od Aisy, dcery Abú Bakra, jednou vstoupila do přítomnosti Proroka Aláhova dceru Esmu v tenkém šatě. Prorok Aláh se od ní odvrátil a řekl:
„Ó Asmo! Žena, jakmile dosáhne dospělosti, by neměla ukazovat nic jiného než svou tvář a dlaně.“ Prorok Mohamed při těchto slovech ukázal na svou tvář a dlaně.
(Abu Dawud, Libas, 31). „Alláh neuzná modlitbu dospělé ženy bez pokrývky hlavy“ (Ibn Máďa, Tahára, 132; Tirmidhi, Salát, 160; Ahmad ibn Hanbal, IV, 151, 218, 259).
„Mužské intimní partie se nacházejí mezi pupíkem a koleny.“
(Ahmad ibn Hanbal, II/187).
„Kloub kolene je součástí míst, která je třeba zakrývat.“
(Zeylai, Nasbu’r-Raye, I, 297).
V Sahih al-Bukhari a Sahih al-Muslim se v jednom z hadísů, které předal Abu Hurajra (r.a.), zmiňuje, že Prorok (s.a.v.) uvedl, že ženy, které se oblékají, ale jsou přesto odhalené, tedy ty, které chodí v tenkém a průhledném oblečení, patří do pekla a neucítí ani vůni ráje. (Muslim, Libas – 125.)
Zuhajr, syn Harbův, mi vyprávěl: Přes Džaríra Sahela, jeho otce a Abu Hurejru (r.a.) nám to bylo předáno. Abu Hurejra (r.a.) řekl: Posel Alláhov (s.a.v.) řekl:
„Dvě skupiny lidí, které jsem ještě neviděl, budou v pekle. Jedna skupina bude mít biče jako kravské ocasy, s nimiž budou bičovat lidi, a druhá skupina bude tvořena ženami, které budou oblečené, ale zároveň nahé. Budou svádět ty, kdo je uvidí, a samy se odvrátí od pravdy. Jejich hlavy budou skloněné jako hrb na velbloudovi. Tyto ženy se do ráje nedostanou. I když se vůně ráje bude cítit z takové a takové vzdálenosti, ony ji neucítí.“
(Muslim – Sahih, kapitola: Oblečení a ozdoby, hadís č. 3971)
Alkame ibn Abi Alkame vypráví, jak jeho matka řekla:
„Hafsa, dcera Abdurrahmana, vstoupila do přítomnosti Aisy s tenkým šátkem na hlavě, který odhaloval její vlasy. Aisa jí šátek vzala z hlavy, složila ho na polovinu a ztluštila tak jeho vrstvu.“
(Muvatta‘, Libas:4)
Sám chalíf Umar (r.a.) varoval věřící, aby ženy neoblékali do šatů, které, i když nebyly průhledné jako sklo, jasně odhalovaly to, co se pod nimi nacházelo. (Bajakí, Sunan, 2:235)
Imám Serahsí po tomto citátu dodává, že i když je oděv ženy velmi tenký, platí pro něj stejné pravidlo. Poté dále říká:
„Je oblečená, ale je to vidět“
zaznamenává hadís, který zní v tomto smyslu, a dodává:
„Takový oděv je jako síť, neposkytuje dostatečné zakrytí. Proto není dovoleno cizím mužům se na takto oblečenou ženu dívat.“
(al-Mabsút, 10:155)
„Žena je svatyně, kterou je třeba zakrýt. Jakmile vyjde ven, šejtan se na ni zaměří.“
(Tirmizí, Radâ, 18).
Převzaté od Aisy (ať je s ní Bůh spokojen);
„Bůh nepřijme modlitbu ženy, která dosáhla dospělosti, pokud nemá na hlavě šátek.“
(Ibn Máďa, Taháre, 132; Tirmizí, Salát, 160) tato hadíťová zpráva zahrnuje i vlasy.
Aicha (ať je s ní Bůh spokojen) popisuje první zavedení nošení hidžábu takto:
„Kéž Bůh projeví milosrdenství prvním ženám-emigrantkám, jim;
„Ať si přehodí šátek přes prsa…“ (en-Nûr, 24/31)
Když byl tento verš zjeven, rozstřihly si své sukně a z nich si udělaly čepice.“
Safiyja bint Šajba dále vypráví: „Byla jsem s Aíšou. Mluvily jsme o ženách z Kuraíše a o jejich výsadách. Aíša řekla:“
„Nepochybně mají ženy z Kurejše jisté výhody. Ale já, přísahám Alláhovi, jsem neviděl ženy z Ansáru, které by více potvrzovaly Alláhovu knihu a v ni více věřily, než ony. Jak je uvedeno v súře An-Nûr…“
„Ženy by si měly šátky nosit přes krk…“
Když byl tento verš zjeven, jejich muži se s ním vrátili domů a přečetli ho svým manželkám, dcerám, sestřenicím a příbuzným. Každá z těchto žen si z látky svých šatů připravila šátek, čímž potvrdila Boží knihu a uvěřila v ni. Druhý den ráno se s těmito šátky postavily za Proroka na ranní modlitbu. Bylo, jako by na jejich hlavách seděly vrány.“
(Buhárí, Tefsír súry, 29/12; Ibn Kašír, Muhtasar, M. Alí, es-Sábúní, 7. vydání, Bejrút 1402/1981, II/600).
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
