– Říká se, že existují různá ustanovení týkající se měst, která byla dobyta mírem nebo mečem. Jaké je místo této informace v Koránu nebo hadítech?
– Nicméně, je známo, jak se k této otázce stavěli Prorok (s.a.v.) a První čtyři kalífové. Jak je tedy možné, aby bylo z náboženského hlediska povoleno přeměnit kostel na mešitu?
Vážený bratře,
V prvním verši súry Al-Anfál se říká:
„Ptají se tě na kořist. Řekni jim: Kořist patří Alláhovi a jeho poslu! Proto se, jste-li skuteční věřící, vyhýbejte neposlušnosti vůči Alláhovi, usmiřte se mezi sebou a poslouchejte Alláha a jeho posla.“
Zde je překlad 41. verše:
„Věřte-li v Alláha a v den rozlišení, v den, kdy se setkaly dvě armády, vězte, že pětina z všeho, co jste získali jako kořist, patří Alláhovi, Prorokovi, příbuzným, sirotkům, chudým a poutníkům. Alláh je všemocný.“
Podle prvního verše súry patří veškerá kořist Bohu a jeho poslu. Zde se však uvádí, že čtyři pětiny kořisti náleží bojovníkům a jedna pětina Bohu a jeho poslu… Většina výkladů tvrdí, že tento verš, který byl prý zjeven později, mění ustanovení prvního verše. Někteří učenci však toto zrušení odmítají a jako důkaz uvádějí události po bitvě u Hunajnu a po dobytí Mekky. Tvrdí, že ustanovení prvního verše zůstává v platnosti a že o tom, co se s kořistí, která náleží Bohu a jeho poslu, stane a kam se peníze vynaloží, rozhoduje Prorok a po něm státní představitelé. Tento verš pak představuje příklad jednoho z možných způsobů uplatnění této pravomoci.
„Nyní, co jste získali jako kořist, jezte z toho, co je dovolené a dobré, a bojte se Boha. Bůh je velice shovalečný a milosrdný.“
69. verš v tomto překladu jasně uvádí, že kořist je nepochybně halal (povolena).
Vše, co je získané od nepřítele ve válce, je kořist.
Válka je majetkem islámského státu; to zahrnuje i svatyně kacířů.
Pokud islámští státníci získají území jiného státu mírovou cestou, řídí se podmínkami mírové dohody a obvykle se nedotýkají svatých chrámů.
Pokud byla země získaná válkou
Vzhledem k tomu, že chrámy jsou majetkem státu, stát rozhoduje o tom, jak se s nimi bude nakládat. V islámském státě, pokud zde žijí nemuslimové, se nedotýká chrámu, které jim patří a které používají pro uctívání, ale toto pravidlo se nevztahuje na všechny chrámy; stát samozřejmě může svůj majetek přeměnit na mešitu.
Podle tohoto principu se řídili i náš Prorok (s.a.v.) a jeho společníci.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
Komentáře
Malbat
Řekli jste, že praxe proroka Mohameda (s.a.v.) a jeho společníků se řídila touto metodou. Mohli byste uvést nějaký příklad?
Redaktor
Právo je fenomén v neustálém vývoji. Proto je možné v průběhu času zavádět nové postupy a ustanovení. Důležité je, aby nebyly v rozporu se základními principy náboženství. Rozhodnutí chalífy Umara, které se lišilo od postupu proroka Mohameda při dobývání Iráku, je považováno za důležitý příklad proměny právních procesů v závislosti na čase a okolnostech. Jelikož rozhodovací pravomoc v dobývaných oblastech patřila dobývajícímu veliteli, Fatih Sultan Mehmed po dobytí Konstantinopole rozhodl o přeměně Hagie Sophii na mešitu. Kdyby chtěl, mohl ji nechat jako chrám. Předpokládá se, že přeměna na mešitu byla vnímána jako efektivnější způsob demonstrování jeho vlády. V té době se nikdo proti tomuto rozhodnutí neozýval.
