Jak vznikla ismaelitština (sekta ismaelitů)? Je u této sekty důležitější náboženský, nebo politický aspekt?

Odpověď

Vážený bratře,



Esoterici

Vznikl v Iráku.

Později se tato sekta rozšířila do Indie, Pákistánu, Íránu a některých oblastí Afriky. Stoupenci této sekty se pokusili prosadit vládu pod rouškou náboženství a nakonec pod vedením Ubajduláha, potomka Ibn-i Majmuna, založili stát, který se později rozšířil od Sýrie po Maroko a stal se říší. Po 270 letech vlády byl v roce 567 po hidžře zničen.

Tato sekta, která se šířila před příchodem islámu, se domnívala, že všichni lidé jsou si rovni a že majetek, vše, co lidé vlastní, a dokonce i ženy, by měly být společné, a tvrdila, že prosazuje rovnost a všeobecný mír.

Mezdek

Byl silně ovlivněn myšlenkami, které předložil jistý šílenec jménem.

Své imámy považují za obdařené božskou milostí, odlišné od ostatních. Podle nich jsou imámy neposkvrnění, nechybí, nehreší a nemohou být odpovědní za své činy. Imámy totiž znají věci, které ostatní neznají.

V podstatě je to Abdullah ibn Maimun, odpadlík od judaismu, který na počátku 9. století záměrně a z politických důvodů vstoupil do isma’ílskej sekty a vnesl do ní výše uvedené nepravdivé přesvědčení. Jeho volba isma’ílskej sekty nebyla bezdůvodná. Lze říci, že Abdullah ibn Maimun zasadil islámu podobnou ránu, jakou mu zasadil židovský rabín Abdullah ibn Šabá. Stejně jako ibn Šabá zneužíval Alího (r.a.) a jeho synů k rozněcování svárů, ibn Maimun zneužíval Ca’far-a as-Sádika, potomka Proroka, a jeho syna Ism’íla, a bohužel tak mohl šířit své zvrácené myšlenky pod různými rouškami. V historii je jen zřídka k nalezení takové krveprolití…

Ibn-i Meymun

, což nakonec vedlo k tomu, že mnoho muslimů opustilo víru.



Ibn-i Meymun

Tím se tato organizace stala tajnou a politickou společností a komite.

Vycházeje ze sedmi principů zoroastrismu, rozdělil sufisty vstupující do jeho řádu do sedmi stupňů. Jakožto vůdce řádu sám zaujal sedmý stupeň, který – bože chraň – představoval úřad „Imáma“, tedy postavení, odkud imám přijímal přímé rozkazy od Alláha. Imám na tomto postu měl takovou moc, že mohl prohlásit halal za haram a haram za halal. Nic mu nebylo zakázáno.

Ti, kteří v tomto řádu postupovali vpřed, se časem sami vzdálili od náboženských obřadů a vedli k tomu i ostatní, nakonec je to vedlo k odpadnutí od víry. Dokonce popírali posmrtný život a tvrdili, že ráj a peklo jsou na tomto světě a že člověk by měl žít život podle svých choutek a v pohodě.


V průběhu historie mezi frakcemi, které zastávaly šíitské přesvědčení

nejvíce ničivý

Tím se stala tato frakce.

Tito šílení krvaví anarchisté z Asie šířili zmatek v myšlení, víře, morálce a životě; po mnoho let narušovali klid a mír v islámském světě. V čele těchto anarchistů stál…

Šejch-i Cebel

takzvaný

Hasan Sabbah

a přicházejí jeho nebeská vojska.



Hasan Sabbah

Patří k islámskému šíitskému proudu Batinijja a je jedním z největších rušitelů šíitského hnutí v historii.

V Asii poprvé v pravém slova smyslu institucionalizoval anarchismus.

Hrad Alamut

V něm systematicky plánovali a realizovali veškeré teroristické akce.

Hasan Sabbah byl bezbožným nepřítelem Seldžucké říše. Jeho cílem bylo zničit Seldžuckou říši a odstranit tento mocný stát, který bránil rozvoji šíitského myšlení. Aby tohoto cíle dosáhl, nechal postavit zahradu „v souladu s představením ráje“. V této zahradě nechal vybudovat okázalé paláce. V zahradě a palácích se nacházely speciálně vyškolené zpěvačky a mladé dívky, které připomínaly hůry z ráje.

Hasan Sabbahovi muži shromažďovali z různých oblastí odvážné a čilé mladíky a přiváděli je do pevnosti Alamut. Těmto mladíkům se nejprve vyprávělo o ráji a jeho rozkoších a zábavách. Poté byli mladíci uspáni pomocí drog a přeneseni do „rájské zahrady“. Když se probudili, spatřili nádherné paláce, dívky podobné hurím, pestrobarevné květiny a ovocné sady a skutečně uvěřili, že vstoupili do ráje, o kterém jim Hasan Sabbah pověděl. Dny trávili v rozkoši a radosti. Po nějaké době je znovu uspali drogami a odvedli z rájské zahrady. Největší touhou těchto mladíků se pak stalo opětové vstoupení do této rájské zahrady. Šejch al-Džabal Hasan Sabbah tímto lstivým plánem k sobě přilákal skupinu mladíků a učinil je svými…

„samovražedné komanda“

proměnil ho v to.

Když chtěl šíitský vůdce Hasan Sabbah nechat někoho zavraždit, zavolal si jednoho z těchto mladíků.


„Jdi a zabij toho a toho, a pokud to dokážeš a vrátíš se, pošlu tě do nebe. A pokud zemřeš, pošlu tam své anděly, aby tě tam dostali.“

říkal. A tak tito mladíci, kteří hořeli láskou k ráji, bezvýhradně poslechli příkaz šejka a zabili požadovaného muže za každou cenu.



Hasan Sabbáh

V pevnosti Alamut pokračoval v těchto krvavých aktivitách celých 33 let.

Tato anarchistická síť íránských šíitů se dopustila krutostí na stovkách, tisících muslimů. Zničili sociální mír a šířili teror.

Bylo to prozíravé státníctví, světoznámý vezír seldžuků,

Nizámu’l-Mulk

Byli zavražděni.

Vědci a právníci, kteří bránili šíření šíismu, byli zavražděni Hasanem Sabbáhem a jeho oddílem.

Po šíitském vůdci Hasanu Sabbáhu následovali jeho nástupci stejnou cestou. Selžúcký vezír Abú Náṣir byl těmito lidmi zavražděn. I chalíf Müsteršid byl těmito anarchistami zavražděn. Zničení, které Bátiníové po celou historii způsobili, se neomezovalo pouze na zabíjení nevinných a bezbranných lidí; zároveň plenili města, rabovali karavany a neváhali ani v posvátných městech prolévat krev a páchat masakry. Například Abú Táhir, syn Cennábiho, příslušník šíitské větve Bátiní, s několika tisíci lupičů, které shromáždil, v roce 311 po hidžře přepadl poutníky na cestě k hadždž a většinu z nich pobil, jejich majetek oloupil.

V roce 317 po hidžře stejná banda v období hadžské pouťi napadla poutníky vracející se z Arafátu do Mekky a všechny je pobila. Někteří poutníci, kteří přežili tento masakr, se uchýlili do Kaaby, ale tito anarchisté vnikli do Kaaby a zavraždili je i uvnitř Božího domu. Dokonce některé mrtvoly hodili do studny Zamzam. Zloupili Kaabu.

Abu Tahir odnesl dveře Kaaby a Černý kámen (Hajar al-Aswad).

Hacer-ul-Esved zůstal v jejich rukou celých 22 let, až do roku 339 po hidžře. Tehdejší vláda v Bagdádu nabídla těmto fanatikům 50 000 zlatých kusů za zpětné získání Hacer-ul-Esvedu. Tuto nabídku odmítli. Nakonec, po silném pohrozování ze strany „Mehdího“ Fatimidů v Africe, Hacer-ul-Esved vrátili.


S pozdravem a modlitbami…

Islám v otázkách a odpovědích

Nejnovější Otázky

Otázka Dne