Vážený bratře,
S příchodem Koránu, největšího světelného symbolu moudrosti, nastala v celém lidstvu nová éra. Lidé se s ním seznámili jako s něčím, co jejich srdce a duše přirozeně potřebují.
„Náboženství pravdy“
Zažívali radost z nalezení pravého směřování. Přestoupili od víry v mnoho bohů k víře v jednoho Boha, z temnoty k světlu, z pověr k pravdě, z nevědomosti k poznání. Principy Koránu je neustále vedly k materiálnímu i duchovnímu vzestupu.
V době Proroka Mohameda (s.a.v.) dosáhla islám absolutní moci v Mekce, Medině, v oblasti Hidžazu a okolních oblastech. Doba nevědomosti a temnoty ustoupila době štěstí a světla.
Během krátkého období vlády Abú Bakra a Omara (ať je s nimi Bůh spokojen) bylo díky bezkonkurenčním dobytím úspěšně obsazeno území Sýrie, Egypta, Iráku a Íránu.
Tento mimořádný rozvoj vyvolal v nepřátelích islámu, zejména v Židech, závist a nenávist. Židé byli zděšeni z rychlého a velkého rozvoje islámu a jejich hlavy se zdály být na prasknutí. Navíc je zcela vyvedlo z míry, že mnoho židovských komunit konvertovalo k islámu. Tento rychlý a zářný rozmach islámu musel být zastaven.
Hra, která byla kdysi namířena proti křesťanům, se nyní musela hrát proti muslimům. Po dlouhých jednáních se nakonec usadili v Medině.
Ibn-i Sebe
Vznikla z toho velká aféra.
Abdalláh ibn-i Sebe
Byl to hlavní rabín a velký komunistický aktivista.
Ibn-i Sebe,
Své destruktivní programy postavil na dvou hlavních principech. Za prvé, měl by bránit rozvoji islámu rozdmýcháváním sporů mezi muslimy; ve druhé fázi měl do islámského vyznání a víry vnést pověry, čímž by mezi nimi vyvolal nesouhlas, který by trval až do konce světa. K dosažení těchto dvou cílů měl vytvářet komise a prostřednictvím nich intenzivně pracovat na oslabení a zničení ducha jednoty mezi muslimy, na oslabení duchovních pout, jako je láska a bratrství. Po každé fázi zvrácení měl být okamžitě proveden posudek situace, kontrolovány plánované cíle a dosažené výsledky, a na základě měnících se a rozvíjejících se podmínek měly být vytvořeny a zavedeny nové plány pro dosažení nových cílů.
Ibn Sebe,
Své hlavní ciele plně dosáhl prostřednictvím konfliktů a občanských válek, které vyvolal mezi muslimy.
Ibn-i Sebe se těmito občanskými válkami přibližoval ke svému hlavnímu cíli. Protože jeho hlavním cílem bylo,
Zaváděním pověr do islámského vyznání
šlo o to, aby ho zbavili jeho původní čistoty.
Věřící, kteří se dnes hádají, se zítra mohou usmířit a znovu se sjednotit, aby obnovili jednotu islámu. Bylo nutné mezi muslimy vyvolat rozpor, který by trval až do konce světa, a rozdělit je na frakce, aby se rozdělili v otázkách víry. Nejdůležitější věcí, kterou je nyní třeba udělat, je zavést do náboženství pověry, aby se víra odchýlila od své původní podoby.
Ibn-i Sebe se do toho pustil,
„Rodina Proroka“
Začal zneužívat jeho lásku. Objevil se jako nejhorlivější zastánce Ahl-i Beyt. Šířil myšlenku, že chalífát od počátku patřil Alímu a byl mu neoprávněně odňat. Alího a jeho potomky proměnil v „Dynastii bohů“ a snažil se odvrátit islám od principu jednoboha, podobně jako v křesťanství. Nakonec se skupina vedená Ibnem Sebe před Alího (ra.) dostala a řekla mu:
„Ty jsi náš Pán, naše Bůh.“
řekli. Alího nechal některé z těchto pohanů upálit.
Ibn Sebe
Rozhodl se ale, že ho nechá popravit, protože se obával, že by kvůli jeho mnoha stoupencům v armádě to mohlo vést k rozporům a oslabení. Proto ho místo toho poslal do Medajinu, bývalého iránského hlavního města.
Bohužel,
Medajín byl velmi vhodným prostředím pro vznik kacířských myšlenek Ibn Sa’ba.
Ibn-i Sebe se zde setkal s Cháridžity, kteří dříve uprchli před Alím, a našel jejich vůdce, Evfaova syna. Když pochopil, že Evfaův syn chce podniknout akci proti Alímu, řekl mu:
„Takovým krokem Aliho neporazíte, ale poraženi budete vy,“ řekl. Když se Evfaův syn zeptal Ibn Sa’ba na jeho názor, ten odpověděl: „Tři sebevraždící teroristé to zvládnou.“
řekl.
Po tomto projevu,
Alí, Muávija
a
Shodli se na tom, že je třeba zabít Amr ibn al-As.
Za tímto účelem vyslali tři vrahy. Tři společníci proroka měli být zabiti během ranní modlitby 17. dne Ramadánu. Díky božské prozřetelnosti se Muávija a Amr ibn al-As z tohoto atentátu zachránili. Ibn Muldžam však dokázal zranit Alího jedovatým mečem, který mu způsobil smrt.
Ibn Sebe,
Poté, co vyslal Ibn-i Mülcema, aby zavraždil Alího, poslal Meymun svého syna s několika muži do Kúfy. Tam Meymunův syn:
„Ali nezemřel, ale odešel, vznesl se do nebe. Nyní je nad oblaky. Brzy se vrátí a svým mečem rozdělí spravedlnost celému světu…“
rozšířil by takové pověry.
Ibn-i Sebe spolu se svými blízkými spolupracovníky připravili plány na zrádné aktivity, které měli v Íránu uskutečnit, a pustili se do práce. Tehdejší společenská situace byla pro realizaci těchto plánů velmi příznivá.
A to tak, že:
Islám se v krátké době rozšířil na rozsáhlé území. Přenesení všech významů a nuancí islámu, jeho moudrosti a pravdy, na národy, které přijaly islám, na takto rozsáhlém a rozmanitém území, a jejich smíření v islámském společenství s odlišnými povahami, bylo pro teprve vznikající islámský stát mimořádně obtížným úkolem. Všude, kam se islám rozšířil, docházelo k hromadným konverze. Ačkoliv to muslimy těšilo, duchovní těsto se nedalo dostatečně propracovat, ideální muslimové se příliš nevyvíjeli a proto se muslimové v ideálním smyslu nedosáhli kýžené jednoty v myšlení a životě. Vrstvy obyvatelstva byly jako nepracované surové hlíny. Tento stav se zvláště zřetelně projevoval v Íránu.
Nově obrácení k islámu,
Úplně se nezbavili svých starých mylných představ.
Tito lidé, jejichž duše, mysl a srdce byly po staletí ovlivněny pověrami a falešnými přesvědčeními, měli značné potíže s přijetím jasných, čistých a pravdivých skutečností islámu, které jsou vzdálené od iluzí, fantazií, výmyslů a pověr. Islám nemohl být těmito fanatickými lidmi plně pochopen a pravá víra se nemohla plně usídlit v jejich srdcích a emocích. Psychologicky si přáli, aby mohli své staré víry, zvyky a tradice zachovat vedle islámu.
Na druhou stranu, ani úřad chalífy nebyl schopen v této zemi plnit funkci varování a poučení na potřebné úrovni.
Poslání šířit islám ve všech jeho institucích a odstraňovat pochybnosti a váhání lidí v těchto oblastech bylo do značné míry narušeno. Islám se totiž rozšířil na velmi rozsáhlé území, velká část prvních muslimů (sahabů) zemřela vnitřními konflikty, jiní se uchýlili k samotě a další zestárli natolik, že se nemohli angažovat ve společenském životě.
V důsledku zanedbání tohoto důležitého úkolu zůstala tato nová města po dlouhou dobu bez dozoru. Nebylo jim umožněno plně pochopit pravdy Koránu a víry, které se dozvěděli při prvním setkání s nimi během dobývání. Proto nedosáhli stavu, kdy by byli schopni rozlišovat mezi pravdou a nepravdou, mýtem a skutečností.
Právě takové spřádání intrik se podařilo kmeni, jako jsou Židé, který dokázal využít této sociální situace.
Důležitým faktorem, který umožnil Ibn Sebeovi v Iránu šířit své negativní myšlenky, byla psychologie tamního obyvatelstva. V jejich vnitřním světě vládly emoce spíše než rozum. Jejich srdce byla otevřená legendám a pověstem spíše než pravdě. Nebyli schopni analyzovat události s logikou a rozvahou a řádně je zfiltrovat.
Na druhou stranu se nemohli smířit s tím, že jejich staletí trvající vláda a národní hrdost byly zlikvidovány Araby, které kdysi považovali za otroky, a projevovali vůči islámu, i když ne na rozumové úrovni, tak alespoň na citové úrovni, určitou nelibost.
Ibn Sebe,
dokázal zvážit všechny tyto faktory. Shromáždil své přátele a řekl jim,
„Právě teď jsme zahájili skutečnou válku. Vězte, že toto je začátek války, která bude mezi muslimy trvat až do konce světa. Nyní budeme Alího zbožňovat a budeme ho nechat zbožňovat. Podle potřeby mu budeme připisovat „božství“, jindy budeme říkat, že je „prorokem“, a jindy zase budeme tvrdit, že „kalifát patřil Alímu, ale Abu Bakr, Umar a Osman mu tento právo ukradli.“
Ibn Sebe
a po přijetí tohoto rozhodnutí pověřili své lidi v okolí šířením těchto myšlenek. Ti,
„Chalífát patřil Alímu.“
Ali a jeho potomci jsou hodni chalífátu. Toto právo jim bylo ukradeno. Tři chalífové, obzvláště Umar, se proti vůli Alláha postavili tím, že toto právo ukradli… Abychom se podřídili vůli Alláha, musíme se postavit na stranu Aliho…”
začali šířit náboženské nauky. Jakmile tyto nauky získaly oblibu mezi lidmi, šli ještě dál a lidem přisuzovali božské vlastnosti.
„Teologii inkarnace“
Snažili se je obrátit na islám. Odchýlili se od pravého směřování islámu a začali šířit víru, která je v přímém rozporu s učením o jedinnosti Boha (tawhid). „Doktrína Hulul“ existovala i v starých náboženstvích Peršanů. Z tohoto důvodu tato falešná víra snadno našla u nich příznivce.
Nejdříve přisoudili Alímu (r.a.) božství.
Později tvrdili, že toto božství bylo dědičné a přecházelo na jeho potomky, a v důsledku toho se v Íránu zrodila dynastie bohů.
Po smrti Alího (a.s.)
Ibn Sebe,
„Nezemřel Ali, ale démon, který se do něj zhmotnil. Ali nyní vzestoupil do nebes a usedl na trůn na oblacích.“
Tímto vyjádřil svůj názor na jeho smrt v souladu s naukou o inkarnaci.
A tak v Egyptě
„Škola Sebeiyye“
který byl založen a jehož základy byly položeny
Šíismus, Írán
začalo vzkvétat a rozvíjet se. A z toho vzešlo více než dvacet frakcí (větví).
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
Komentáře
Orzabey
Jedním slovem jste to popsali skvěle. Moc děkuji.
