–
Trpím neustálým zkoumáním vlastního vzhledu v zrcadle a mám neustálý pocit, že na mně je něco divného. Jak se toho zbavím?
Vážený bratře,
– Podívat se do zrcadla
Je to obřízka.
Pokud má člověk na obličeji nebo v nose nečistoty, může je tímto prostředkem vidět a odstranit, aniž by někoho obtěžoval.
– Ale jako ve všem, i v pohledu do zrcadla
Extrémy nejsou správné.
U osoby, která má přehnanou tendenci se dívat do zrcadla
dvě duševní nálady
existuje jeden z nich:
a)
Osoba si myslí, že je skvělá, a je přesvědčená, že ji všichni, kdo ji vidí, také považují za skvělou.
V takové situaci má tendenci se často dívat do zrcadla, aby se ujistila, že na ní nikdo, ani ona sama, neshledá sebemenší vadu.
b)
Jedinec vnímá svou fyzickou konstituci jako méně atraktivní než konstituci ostatních.
Aby to kompenzovala, snaží se co nejvíce zkrášlit. Proto se často dívá do zrcadla.
– Oba tyto postoje jsou špatné. Protože jsou oba extrémní. Nadměrná sebedůvěra vede k aroganci a rozmazlenosti; nadměrný pesimismus pak k beznaději a zoufalství. V této souvislosti se domníváme, že bez váhání
hledá pomoc u odborného a zbožného psychologa
Je to užitečné.
– Tyto dva duševní stavy vedou člověka k tělesné rozmařilosti/rozmazlenosti, k tělesným rozmarům. To ho pak
lenosti
hodí.
– Nezapomínejme na to, že na světě existují lidé, kteří jsou krásnější než my, ale i lidé, kteří jsou ošklivější.
Krása/hnusnost je relativní, závisí na úhlu pohledu.
Proto by měl každý člověk umět být vděčný za tělesnou stavbu, kterou mu Bůh dal.
– Je důležité také zmínit toto:
Člověk má tendenci se chlubit svými přednostmi. Nicméně, některé z těchto předností jsou výsledkem jeho vlastních snah a úsilí, zatímco jiné jsou krásy, které mu byly stvořeny Bohem.
Kvality, kterými se člověk může chlubit, platí pouze v oblasti, kde si je sám vydobyl.
Například, mít krásné mravy, plnit náboženské povinnosti, být zbožný, mít respekt k Bohu, lásku k lidem, studovat, atd. – to vše jsou ctnosti tohoto druhu. Je třeba vědět, že tyto ctnosti jsou darem, laskavostí a milostí od Boha.
Jiná část ctností je dárek, který člověk zdědí, a na němž nemá žádný podíl. Především se chlubit krásnou tváří, výškou, půvabem… znamená ukrást Boží dary, přisvojit si Boží majetek a obrátit vděčnost a spokojenost, které by se měly směřovat k Bohu, k vlastním choutkám a libovůli.
Takže,
– ať už z vlastní vůle, nebo proti vůli
– stejně jako si myslet, že si zasloužíme uznání za duchovní a tělesné dary, které nám dal Bůh, a propadat se do pýchy a vzdalovat se od pravdy, tak i naopak pohrdat a nenávidět tyto dary, které Bůh stvořil, znamená totéž.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
