Vážený bratře,
Prosím, napište o tom něco, jsem úplně zmatený!!!!!
Místo náboženství ve vesmíru
Otázka jednoho z našich návštěvníků začíná takto a pokračuje na 7 stranách. Souhrn sedmístranné otázky je následující:
Vesmír má nekonečně rozsáhlou strukturu. Galaxie jsou od sebe vzdáleny v jednotkách světelných let. Stejně tak jsou na sebe vzdáleny i hvězdy uvnitř galaxií.
Dotazující se proto nedokáže smířit s myšlenkou, že stvořitel, který spravuje tak rozsáhlý vesmír, by se měl zabývat lidmi a jejich společenskou strukturou, a že by lidem měl přikládat jakoukoli hodnotu. Podle něj je vesmír příliš rozsáhlý a stvořitel je s ním dostatečně zaneprázdněn. Neměl by se podle něj zabývat lidmi, protože na to by mu nezbyl čas.
Ptá se, proč bylo v minulosti dovoleno, aby se posvátné knihy zfalšovaly.
Základem těchto a podobných otázek je obecně to, co se děje v budoucnu.
Existují dvě cesty. Budeme se muset podívat, jak se nám Bůh sám představuje. Nebo si člověk vytvoří model božstva podobného sobě, srovnáváním sebe sama s dokonalým stvořitelem.
Nefis používá takové přirovnání: provádí nesprávné srovnání.
Na to vrhá světlo vzpomínka z Erzurumu z 50. let 20. století. V té době nebyly silnice ani dopravní prostředky, doprava nebyla dostatečně zajištěna. Jeden z mladých mužů jel do Trabzonu navštívit příbuzné. Po návratu se kolem něj shromáždili jeho přátelé a ptali se ho, jak velké je Černé moře. On pak velikost Černého moře popsal takto:
Protože se snaží pochopit atributy a jména Stvořitele ve světě skrze to, co je schopen sám dokázat, nemůže se z toho dostat, jelikož je takového druhu.
Prohlašuje, že nevznikl z otce ani matky, že nemá podobného ani protikladného, že vše je na něm závislé, zatímco on není na ničem závislý, že vše stvořil, zatímco on sám nebyl stvořen, že nic stvořeného nemůže být bohem, že málo a mnoho, velké a malé je pro něj jedno, že minulost, budoucnost a přítomnost jsou pro něj současné.
Dílo odhaluje svého tvůrce. Čím je dílo větší, úžasnější a ohromující, tím více ukazuje velikost tvůrce a poukazuje na jeho nekonečnou moudrost, vůli a moc.
Obrovská rozloha vesmíru a zároveň jeho dokonalý řád a pořádek, uspokojování potřeb všech bytostí a absence chaosu a nepořádku jsou dílem nekonečné moudrosti, vůle a moci Alláha.
Bůh dal najevo své úžasné umění, moudré vzory a skryté poklady stvořením tohoto nádherného vesmíru. Tyto bytosti sám pozoruje a zároveň je předkládá pozornosti a zkoumání těch, kteří jsou schopni to pochopit.
Stejně jako nekonečná velikost a rozsah vesmíru vzbuzují úžas, je živá buňka stejně úžasná, nádherná a úchvatná.
Člověk je jako malý obraz vesmíru, a vesmír zase jako obrovský člověk.
Jelikož Alláhovo jednání a vládnutí ve vesmíru probíhají na základě příkazů a vůle, je pro Něj malé i velké, málo i mnoho totéž, nic to pro Něj nemění. Stejně jako velitel může rozkazem k pochodu přimět k pohybu jednoho vojáka, tak může stejným rozkazem přimět k pohybu i milion vojáků.
Stejně jako Bůh stvořil atom svým rozkazem, stvořil nekonečný vesmír stejným rozkazem. Není žádný rozdíl v Bohově moci, vůli a vědě, co se týče počtu nebo velikosti stvořených věcí. Velké a malé, mnoho a málo je pro Něj totéž.
V materiálním světě nemá lidská velikost žádnou hodnotu. Avšak to, že člověk disponuje životem, rozumem, vědomostmi a vědomím, ho povyšuje nad ostatní stvoření a co je ještě důležitější, Bůh ho považuje za svého adresáta.
Celý tento vesmír lze přirovnat ke stromu. Jeho kmen, kořeny a větve představují prvky, listy rostliny, květy zvířata a ovoce člověka. Strom slouží svému ovoci svými kořeny, kmenem, větvemi, listy a květy. Hodnota a cennost toho stromu se měří hodnotou jeho ovoce.
Tento vesmírný strom se svými galaxiemi, hvězdami, deštěm, vodou, půdou, vzduchem, rostlinami a zvířaty slouží člověku a přináší mu ovoce. A toto ovoce, které člověk přináší, by mělo být cennější a vzácnější než vše, co se ve vesmíru nachází. A tím ovocem je poznání Boha a jeho uctívání a služba. Vždyť sám Bůh prohlásil, že stvořil člověka proto, aby mu sloužil a uctíval ho.
V modlitbě člověk v jistém smyslu bere za svá záda celý vesmír a předkládá nevědomé uctívání, které oni vykonávají, vědomě Bohu. Člověk, který se tak stává Božím přítelem a s ním hovoří, se duchovně povyšuje nad veškeré stvoření, přestože je hmotně zanedbatelný.
Bůh prohlašuje, že všechny skutky a činy člověka, nejcennější ze všech stvoření, jsou zaznamenávány a že po smrti bude vzkříšen a bude muset skládat účty. V závislosti na tom, zda dodržuje Boží příkazy a zákazy, bude žít věčně v ráji nebo v pekle.
Lidé se od prvního člověka, Adama, ptají na tyto otázky už od nepaměti:
Kdo jsem? Odkud jsem přišel? Kam půjdu? Kdo mě sem poslal? Proč mě sem poslal? Jaké je mé poslání v tomto vesmíru?
Aby lidstvo dokázalo správně odpovědět na tyto otázky, bylo jim vysláno 124 tisíc proroků. V minulosti lidé žili v různých městech a kmeních, a proto k jednotlivým skupinám přicházeli různí proroci. Někteří proroci obdrželi knihy.
Poté, co lidstvo dosáhlo materiálního i duchovního pokroku a celý svět se stal jednou vesnicí, byl k celému lidstvu poslán jediný prorok, Mohamed (sallallahu aleyhi vesellem), a jediná kniha, Korán.
Všech 124 tisíc proroků oznámilo svým společenstvím existenci a jednotnost Boha, že pozemský život je místem zkoušky, že po smrti nastane vzkříšení, že lhaní a porušování práv druhých je zakázáno, že každý bude muset odpovědět za své činy a za to, co měl udělat a neudělal, a že v závislosti na tom bude věčně pobývat v nebi nebo v pekle.
Knihy, které byly zjevovány prorokům, se lišily v délce a obsahu podle porozumění a způsobu života lidstva. Například prorok Adam obdržel knihu o 8–10 stranách, zatímco poslední prorok Mohamed (s.a.v.) obdržel knihu o šesti stech stranách. Obsahově však byly shodné.
To, že Bůh dovolil, aby se posvátné knihy z minulosti zkazily, je také součástí zkoušky. Ale jasně prohlašuje, že Korán se nezmění.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
