Jak lze vysvětlit, že v 11. verši súry Zuhruf se v jednom řádku vyskytují zájmena „on“ a „my“?

Podrobnosti o otázce


– Jaké může být vysvětlení pro výskyt jak „on“ tak „my“ ve stejném verši? Byl bych vděčný za vysvětlení, které by nám bylo srozumitelné.

– Dále se říká, že výraz „my“ ve verši je používán kvůli oslovení Jibrílem. Je to pravda?

– Moje otázka zní: „Proč se v verši používá „my“?“ To se neptám… Proč v téže větě, když Bůh o sobě mluví „on“, pokračuje před koncem verše s „my“.

– A proč, když říká „on“, nepoužívá „já“, ale pokračuje s „my“?

Odpověď

Vážený bratře,

Význam 11. verše súry Zuhruf:



„On je ten, kdo spouští vodu z nebe podle míry. A my s ní oživujeme mrtvou zemi. A tak budete i vy vyvedeni ze svých hrobů.“

– První věta tohoto verše je:

„A On je ten, kdo z nebe spouští vodu v míře.“

výraz v překladu odkazuje na předchozí 9. a 10. verš. Tyto dva verše znějí takto:


„Řekněte jim:“

„Kdo stvořil nebesa a zemi?“

Pokud se mě na to zeptáš, tak určitě:



‚On je ten Mocný a Moudrý‘



(On, Alláh, je ten, který má absolutní moc, plnou moudrost a moudré rozhodnutí)



vytvořil.‘

říkají. A ten, kdo učinil z země kolébku pro vás a kdo na ní zřídil cesty a stezky, abyste se mohli orientovat, je



Je to on.



(Zuhruf, 43/9-10)

Používá se zde pro označení třetí osoby.

„relativní zájmeno“

který

„ten, který“

předponu/člen/číslo/závazek/předložku/souřadnici/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmínku/podmín

„A co…”

Lze to také přeložit jako:

Nicméně, co je třeba vědět v obou překladových variantách, je to, že první věta 11. verše súry odkazuje na 10. verš. Tam je třetí osoba.

„…Je to on“

protože se zde používá

-prostřednictvím odkazu

– byl použit stejný styl. To je také nutností arabského jazyka. Pokud se dvě věty vyskytnou vedle sebe, vypadají takto:


„A ten, kdo vám zemi učinil jako kolébku a kdo vám z ní udělal cesty a stezky, abyste se mohli orientovat,“

Je to on.



(10)


A ten, kdo z nebe spouští vodu v určitém množství,

Je to on.

(11). (Stejný styl je použit i v následujícím 12. verši:

„A ten, který stvořil všechny druhy, a ten, který pro vás stvořil lodě a zvířata, na kterých můžete cestovat.“



Je to on.

”)


– Pokud jde o záležitost „MY“:

Překlad druhé věty 11. verše súry zní takto:


„S ním oživíme mrtvou zemi. A tak budete i vy vyvedeni ze svých hrobů.“

Jak je vidět, i předchozí věta

„ten, který / ten, co“

v této větě je použit jakýsi ekvivalent zájmena třetí osoby jednotného čísla, zatímco ve druhé větě

„my… dáváme život“

obsahující první osobu množného čísla, tj.

„enšernâ“

byla zmíněna tato funkce.

– Zde dochází ke změně v mluvnickém stylu, kdy se z třetí osoby jednotného čísla přechází na první osobu množného čísla.

„tefennün“

bylo provedeno. Jinými slovy, předchozí styl vyjádření byl změněn. V rétorice se tomu říká

„umění lichocení“

říká se.

V arabštině je toto umění velmi rozšířené a je také často používaným literárním prostředkem v Koránu.

Například v prvních čtyřech verších súry Fatiha je použit styl, který se týká třetí osoby:

„Ve jménu Alláha, nejmilostivějšího a nejlaskavějšího. Veškerá chvála patří Alláhovi, Pánu světů, nejmilostivějšímu a nejlaskavějšímu, Králi dne soudu.“

V následujícím 5. verši se však styl mění a přechází se k druhé osobě jednotného čísla:

„Jen tobě sloužíme, jen od tebe žádáme pomoc!..

Cílem tohoto umění komplimentů je vnést do vyjádření nový život a dodávat smyslu svěží rozměr. Stejný cíl byl sledován i v daném verši.

A to tak, že:

Od 9. verše

-jako odpověď na otázku-

Je zde zmíněno stvořitelské působení Alláha. V následujících 10. a 11. verších jsou uvedeny podrobnosti a téma stvoření je zdůrazněno. Nicméně v 11. verši…

„oživení mrtvé země vodou sestupující z nebe“

Aby se v této záležitosti moc, vědomost a moudrost Boha živě vryly do myslí a srdcí, zasáhl osobně a přímo samotný Bůh.

„my…“

řekl.

– V verši

„Enšertu“


(Já… dělám život)

místo

„ENŠERNA“


(My dáváme život)

Smyslem slova je vyjádřit majestátnost, velikost a nekonečnost moci Alláha. (Používá se v Koránu pro Alláha)

„my“

Zde se vyskytuje poměrně hodně zájmen.


Obecně řečeno, v Koránu je řečeno o Alláhovi

„já“

místo

„my“

Smysl jeho použití lze vysvětlit takto:


a)

Tímto Bůh vyjádřil svou vlastní majestátnost a velikost.


b)

Bůh

„my“

tímto poukazuje i na svá vlastní jména a přídavná jména. Například v verši, který je nám předmětem,

„My, kteří jsme nositeli nekonečné moci, vědomostí, moudrosti, milosrdenství… oživujeme mrtvou zem deštěm.“

Tímto se poukazuje na to, že déšť je ztělesněním milosrdenství a že vzkříšení lidí je důsledkem těchto jmen a atributů.


Pro více informací klikněte zde:


– Nebylo by lepší, kdyby se v prvním verši Súry Al-Isrā místo „naše znamení“ použilo „jeho znamení“?


S pozdravem a modlitbami…

Islám v otázkách a odpovědích

Nejnovější Otázky

Otázka Dne