Vážený bratře,
Od Ammára ibn Jásira:
“
Můj národ je požehnaný národ, není známo, zda je jeho začátek, nebo konec lepší.
.“
(1)
Zde se poukazuje na podobnost mezi počátky a koncem ummatu (islámského společenství). Stejně jako v prvních dobách museli první muslimové čelit velkým těžkostem a pronásledování při životě podle islámu, byli první společníci v polyteistické společnosti odmítáni, ponížováni a odsuzováni, Prorok Muhammad byl označován za šíleného, a ti, kteří ho následovali, byli vystaveni různým útrapám a pronásledování. Byli vnímáni jako cizinci ve společnosti, obviňováni z bláznivosti a dokonce vyháněni ze svých domovů. Odměna a prospěch za všechna tato úsilí, utrpení a bolesti byly obrovské.
A tohle je konec národa.
Jinými slovy, situace věřících v posledních dobách bude podobná a blízká situaci jejich předchůdců. Společenství se zkazí, rozpadne se a cizí kultury a zvrácené myšlenky se všude projeví. Ti, kteří se drží islámu a slouží sunně a Koránu, budou ve společnosti považováni za podivíny, budou ponižováni, všichni je budou kritizovat, budou obviňováni z nekonformismu a dokonce se bude usilovat o jejich vyloučení ze společnosti. Za obtížných podmornosti, pod materiálním i duchovním tlakem většiny, budou skutky, které se vykonají v těžkých podmínkách, obzvláště cenné, a s rostoucí obtížností se zvětší i odměna.
V posledních dobách budou upřímní muslimové čelit podobným útrapám a pronásledování, jakým museli čelit muslimové v Mekce a Medině v prvních dobách islámu. Budou trpět pronásledováním, mučením atd. Nebudou moci vyjít na ulici. Všechna pronásledování a mučení, kterým budou vystaveni, jim přinesou požehnání a duchovní prospěch. Jejich postavení se zlepší. Tito lidé budou patřit k těm, kteří budou v posledních dobách trpět. (2) V tomto ohledu se budou podobat prvním muslimům.
Protože posel Alláhový ve svém hadísu oslovil své společníky slovy:
“
Žijete v takové době, že ten, kdo z vás opomene i jen desetinu z toho, co mu bylo přikázáno, bude ztracen; ale přijde doba, kdy ten, kdo z těch, co v ní budou žít, splní i jen desetinu z toho, co mu bude přikázáno, bude spasen.
“
nařídí.(3)
V podobném hadísu se říká:
“
Můj národ je jako déšť, u kterého není jisté, zda je lepší jeho začátek, nebo konec.
“
(4)
Zde je Prorok Mohamed.
„déšť“
Je významné, že si vybral právě toto slovo. Své společenství přirovnává k užitečnému, prospěšnému dešti, který z deštivých mraků spadne jako z kanálu. Začátek společenství je začátkem tohoto požehnaného deště, a jeho konec je koncem tohoto užitečného deště.
Také prorok Mohamed (s.a.v.) přirovnává ty, kteří budou v budoucnu, v době konce časů, prosazovat náboženské předpisy, k jeho společníkům, co se týče dobra, v době, kdy se objeví zkaženost, hříchy, velké hříchy a zlo.
Zdroje:
1. Kamûzu’l-Ehadis, str. 83, hadís č. 1151. (Přes Ibra Asakira, od Amra b. Usmana); Kandehlevi Muhammed b. Yûsuf, Hayatu’s-Sahabe I-IV, Konya 1983, II, 599; Sübülü’s-Selam IV, 127; es-Savaiku’l-Muhrika, str. 211.
2. Sunenu Ibn-i Mace, II, 1306, (č. 3956), 1309 (č. 3988); 1320 (č. 4014): náboženská zbožnost se stane stejně těžkou jako držet v ruce žhavé uhlí. Navíc, co se týče zkoušek, nejvíce jich budou čelit proroci, viz. totéž dílo II. 1334 (č. 4023): velikost odměny je úměrná velikosti zkoušky. Čím větší zkouška, tím větší odměna. Totéž dílo II, 1334 (č. 4031, 4032).
3. Ramûzu’l-Ehadis, str. 136, hadís č. 1753 (Tabarání ve velkém sběru, Ibn-i Adí, od Abú Hurejry).
4. el-Cami’li Ahkamil-Kuran, IV, 172; Druhy mraků a mračna viz II, 222 (Zde je pomocí příkladu deště vysvětlena situace věřícího a nevěřícího. Viz Súra A’raf, 57-58); Ibn Mace, Muhammad b. Yezid, Sunenü Ibn-i Mace I-II, Istanbul, ty. II, 1319, č. 3987; es-Savaiku’l-Muhrika s. 211, Sübülü’s-Selam IV, 127.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
