– Někteří učitelé říkají, že šál (nebo plášť) nemusí sahát až ke kotníkům, je to pravda?..
Vážený bratře,
Popis oblečení, který jste uvedli, je sice správný, ale je třeba vysvětlit některé detaily.
Hlavním bodem, co se týče oblékání muslimské ženy, je dodržování zásad skromného oblékání (tesettür).
Zahrnuje zakrytí celého těla kromě rukou a obličeje, aby nic nebylo vidět. Aby šaty splňovaly požadavky na hidžáb, musí být dostatečně silné, aby neprosvítaly, a dostatečně dlouhé, aby zakryly intimní partie. Proto zakrytí těla tenkými a průhlednými šaty, které prosvítají, není považováno za splnění požadavků na hidžáb.
Zde je výklad hadísů, které jsou základem této otázky:
Podle vyprávění Aisy, manželky proroka Mohameda, jednou navštívila proroka jeho sestra Asma. Měla na sobě tenké šaty, které propouštěly pohled na její zlaté šperky. Prorok (s.a.v.) se na ni podíval a odvrátil se od ní s tím, že řekl:
„A Esma, když žena dosáhne dospělosti“
– ukazuje tvář a ruce –
je nepravděpodobné, že by se objevila nějaká jiná strana věci.“
1
V Sahih al-Bukhari a Sahih al-Muslim se v jednom z hadísů, který předal Abu Hurajra (r.a.), Prorok (s.a.v.) zmiňuje, že ženy, které se oblékají, ale jsou přesto odhalené, tedy ty, které chodí v tenkém a průhledném oblečení, patří do pekla a neucítí ani vůně ráje.2
Alkame ibn Abi Alkame vypráví, jak jeho matka řekla:
„Hafsa, dcera Abdurrahmana, vstoupila do přítomnosti Aisy s tenkým šátkem na hlavě, který odhaloval její vlasy. Aisa jí šátek vzala z hlavy, složila ho na polovinu a ztluštila tak jeho vrstvu.“
3
Svatý Umar (ať je s ním Bůh spokojen) varoval věřící, aby ženy neoblékaly do šatů, které, i když nebyly průhledné jako sklo, jasně odhalovaly to, co se pod nimi nacházelo.4
Imám Serahsí po tomto citátu dodává, že i když je oděv ženy velmi tenký, platí pro něj stejné pravidlo. Poté dále říká:
„Je oblečená, ale je to vidět.“
záznam hadísu, který zní v tomto smyslu, a dodává:
„Takový oděv je jako síť, neposkytuje dostatečné zakrytí. Proto není dovoleno cizím mužům se na takto oblečenou ženu dívat.“
5
Mírou pro průhlednost oděvu je viditelnost barvy kůže. Pokud je zvenku vidět kůže pod oděvem, ať už je oděv tenký nebo silný, pak se takovým oděvem člověk nepokrývá. Tato otázka je v Halebî-i Sağir popsána takto:
„Pokud je oděv tak tenký, že je skrze něj vidět barva kůže, pak to neznamená, že je tělo dostatečně zakryto. Pokud je však oděv silnější, ale přiléhá k tělu a kopíruje jeho tvar (tvar těla je viditelný), pak je v tomto případě zakrytí splněno a modlitba je přípustná.“
6
Tento problém je formulován stejně i v jiných denominacích.
Podle názoru malikitské školy je to takto:
Pokud je oděv průhledný a jasně ukazuje barvu kůže, pak to není považováno za dostatečné zakrytí. Modlitba vykonaná v takovém oděvu musí být nutně opakována. Je také nežádoucí nosit tenké a těsné oblečení, které ukazuje tvar těla, protože to je považováno za projev nedostatku skromnosti a je to v rozporu s oděvními zvyklostmi předků.7
Názor hanbalské školy je následující:
Povinné zakrytí těla,
jedná se o zakrytí, které neprosvítí barvu kůže. Pokud je oděv, který se nosí, tak tenký, že prosvítá barva kůže a je vidět bílá a červená barva těla, modlitba není přípustná. Protože tím není dosaženo zakrytí. Pokud však zakryje barvu, ale ukáže objem, modlitba je přípustná. Protože i když je oděv silný, je nemožné se tomu vyhnout.8
Názor šafiitské školy je následující:
Co je nezbytné,
Je nutné nosit oblečení, které neprosvítá a neumožňuje vidět barvu kůže. Není dovoleno nosit oblečení, které je tak tenké, že prosvítá a je vidět barva kůže. Protože s takovým oblečením není dosaženo skromného oblečení. Jinými slovy, oblečení, které prosvítá a ukazuje bílou nebo černou barvu kůže, nestačí k dosažení skromného oblečení. Stejně tak, i když je oblečení silné, ale je tak průhledné, že je vidět část těla, která by měla být zakrytá, pak skromné oblečení není dosaženo. Modlitba vykonaná v oblečení, které ukazuje tenkost a tloušťku těla, jako jsou kolena a stehna, je platná, protože skromné oblečení je dosaženo. Nicméně je doporučeno používat šátek, který neumožňuje vidět tělo.9
Ze všech těchto přenosů lze vyvodit následující závěr:
Pokud je oděv, který žena nosí v přítomnosti cizích mužů, tak tenký, že prozlučuje barvu její kůže,
-protože by k žádnému překrytí nedošlo-
Není dovoleno nosit takové oblečení. Tímto oblečením může být šat, košile a sukně, ale i šátek a ponožky. Pokud je však ponožka, šátek nebo jiné oblečení dostatečně silné a neprosvítá, je nošení takového oblečení dovoleno. Protože ať už je ponožka a šátek jakkoli silné, vždycky budou obličet tvar nohou a hlavy. Nicméně, nošení těsných kalhot a košil, které silně obepínají tělo, je sice z hlediska platnosti modlitby v pořádku, ale vzhledem k tomu, že by mohly vzbuzovat pozornost a vzrušovat, se nepovažuje za přípustné. Zesnulý Ibn-i Abidin na toto poukazuje ve svém díle.10
Poznámky pod čarou:
1. Abu Dawud, Libas:31.
2. Muslim, Libas.-125.
3. Muvatta‘, Libas:4
4. Bayhaqi. Sunan, 2:235
5. al-Mabsút, 10:155-
6. Halebî-i Sağır, str. 141. l. Menânü’l-Celü, 1:136
8. Ibn Kudáma. al-Muğnî, 1:337.
9. el-Mecmû, 3:170-172.
10. Reddü’l-Muhtar, 5:238.
(viz Mehmed PAKSU, Žena, manželství a rodina)
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
