Existují nějaká práva zvířat, která by mohla být porušena? Jak se s nimi usmířit?

Vážený bratře,

Odpověď 1:

Bůh na konci časů dovolí lidem, kteří mají na sebe navzájem nárok, aby si své práva vymohli, a ten, kdo má nárok, si ho také vezme; a ten, kdo poškodil zvířata a měl na ně nárok, bude potrestán v poměru k míře nespravedlnosti, které se dopustil. Dokonce i nespravedlnost vůči zvířatům je hůř než nespravedlnost vůči lidem a trest je těžší. Protože není možné se s nimi usmířit a získat jejich odpuštění.

(Muhammad Saíd Burhání, et-Ta’likat el-Merdiyye ala el-Hediyyetilalaiyye, str. 466)

V hadítech se uvádí:

„Pokud Bůh odpustí za křivdy spáchané na zvířatech, pak se člověk stane hodně milostivým…“

„Žena, která uvěznila svou kočku a způsobila její smrt hladem, bude v pekle mučena škrábáním kočkou…“


(Buhárí, Bed’u’l-Halk 16, Cezâ’u’s-Sayd 7; Muslim, Hacc 66-67; Muvatta, Hacc 90; Tirmizí, Hacc 21; Nesají, Hacc 113).

Proto budou lidé zodpovědní i za týrání zvířat. Pokud někdo zvířata týral a později toho litoval, měl by se k činům obrátit k Bohu a konat dobré skutky, jelikož už nebude mít možnost se s nimi usmířit. Měl by se na den soudu připravit dobrými skutky, aby nebyl prázdných rukou. Důležité je upřímně se k činům obrátit k Bohu a snažit se strávit zbytek života v souladu s Boží vůlí. Bůh na den soudu nezahanbí toho, kdo se k činům obrátil k Bohu, napravil své chyby a strávil zbytek života v souladu s Boží vůlí.

Odpověď 2:

Zvířata mají omezenou svobodnou vůli.

Protože, například, když se k zvířeti chováte laskavě, přiblíží se k vám bez strachu. Když se k němu chováte špatně a bijete ho, když vás uvidí, uteče. Z toho také chápeme, že zvířata mají omezenou svobodnou vůli. Ale není dostatečná k tomu, aby přijala nebo odmítla nabídku. To znamená, že nemají takovou svobodnou vůli, jakou mají lidé.

„V záležitostech uctívání a poslušnosti Bohu může jednat, jak chce, nebo nejednat, jak chce.“

Není to otázka vůle.

Je možné rozdělit šaríatské zákony na dvě kategorie.

Z těchto


jeden



jsou to šerijatské zákony.

Za to jsou zodpovědní lidé.




Jiné

pak


jsou to přirozené zákony.

Zákon gravitace je jako zákon hoření ohně. Ten, kdo se svěřuje do prázdného prostoru, padá dolů a předem si odpykává trest v podobě bolesti.

A to jsou právě mršiny, které jsou pro divoká zvířata halalní potrava.

Navíc se nemohou navzájem napadat. Tento přirozený zákon jim byl zjeven skrze inspiraci. Byl jim sdělen skrze instinkt, který v nich byl od stvoření. Stejně jako se pták naučí skrze inspiraci, co je pro jeho život nezbytné, tak i oni se skrze inspiraci dozvědí, co je v životě nutné dělat.

Proto nemohou ubližovat živým zvířatům a nemohou šlapat na slabší proto, že jsou silnější. Zvíře, které takové věci dělá, si potrestání odpyká buď na tomto světě, nebo na soudu v posmrtném životě. Protože nemají rozum, nejdou do pekla.

Jak se zvířata stávají nositeli inspirace?

Když se stmí

Je to zvláštní svět, který řídí a spravuje každou živou věc, od špačků skrývajících se mezi větvemi stromů, přes mravence vracející se do svých hnízd, ryby skrývající se v zákoutích skal až po gazelu hledající útočiště v odlehlém koutu lesa. Všichni s pomocí inspirace, s pomocí prozřetelného vedení, určují pro sebe to nejlepší místo k přenocování.

Následující den

Začíná rozmanitá, složitá a náročná směna, která se rozbíhá s prvními paprsky slunce na obzoru. Všichni pracovníci se vydávají na cestu s jistým pocitem, míří někam, létají, běží, chodí, plavou… Ale nikdo neví, kam míří, kolik je hodin, kolik hodin bude pracovat a kdy se vrátí domů. Ale všichni se zdají, že svou práci zvládají perfektně:

S inspirací…

.

Zvířata poznávají svého Pána, který je inspiroval, také skrze inspiraci. I když zvíře neví, co je, kolik nohou má, co je žaludek a játra, je si vědomo své existence. A chce tuto existenci chránit. Pokud se pokusíte mu ji vzít, uteče před vámi. V srdci každé bytosti, která svou existenci poznává skrze inspiraci a je z ní spokojená, existuje v neznámé míře vděčnost za tento dar. Ano, ten, kdo zná sám sebe, musí znát i svého Pána. Tento význam platí pro všechna zvířata. Ale jejich poznání Pána je, stejně jako jejich sebeznalost, velmi omezené, ale je skutečné.

Jakékoli zvíře, se kterým se setkáme pohledem do očí,

Stejně jako je pro něj těžké znát náš duchovní svět, je pro nás těžké znát jeho vnitřní svět. My známe pouze jeho tělo a orgány. I kdybychom věděli, co se v jeho krvi děje, nemůžeme vědět, co se děje v jeho nitru.

Jak tedy můžeme tvrdit, že bytosti, jejichž vnitřní svět neznáme, neznají svého Pána?

Jaký bude osud zvířat na konci časů?

Živé organismy

život

(živý),

zîruh

(majitel duše) a

zîşuur

Pokud je rozdělíme na tři kategorie (podle toho, zda mají rozum a vědomí),

rostliny

je to pouze živá věc, patří mezi živé organismy.

Zvířata však

Jsou jak ztělesněním života, tak i ztělesněním ducha.

Lidé, andělé a dżinové jsou pak

i


Živé bytosti mají jak tělo, tak duši a rozum. Z nich jsou lidé a dżinové zodpovědné bytosti; jsou pověřeni dodržováním Božích přikázání a zákazů a jsou po celý svůj život podrobeni zkoušce. Po smrti pak vstoupí buď do ráje, nebo do pekla.

Zvířata však

Protože postrádají emoce, které by jim vštěpily zodpovědnost, jako je rozum a vědomí, nemají pro ně smysl pojmy jako hřích a odměna, dobro a zlo, nebe a peklo.

Všechna zvířata, od jednobuněčných prvoků až po velryby, mají duši.

V podstatě je samotná duše věčná, nesmrtelná, neznikající, neporušitelná. Tělo, ve kterém duše dočasně hostuje, však umírá, rozpadá se a mizí.

Jak je jasně uvedeno v Koránu, duše je pod Boží mocí, v Boží moci a pod Boží kontrolou. Žádná jiná bytost než Bůh nemůže s duší nakládat. Stejně jako Bůh stvořil duši, tak jí i Bůh zachovává.

Pokud jde o situaci na konci časů;

V převážné míře budou na konci časů vzkříšeny dvě kategorie stvoření, a po tom, co budou podrobeny soudu, bude určen jejich věčný domov. Jsou to:

lidé a dżinové

Situace zvířat je však zcela odlišná. I ony budou vzkříšeny a přivedeny na shromaždiště. V této souvislosti uvádíme dva verše:

„Když se divoká zvířata shromáždí…“


(Al-Takwir, 81/5)

„To bude den, kdy člověk spatří to, co svými rukama stvořil. A nevěřící bude říkat: ‚Kdybych jen byl prachem!‘“




(Nebe, 78/40)

Podle výkladů těchto veršů, jak je zaznamenali Abdalláh ibn Umar, Abú Hurajra a Imám Mužáhid, Bůh na den soudu vzkřísí i zvířata a přivede je před sebe, aby si vzájemně vyrovnali dluhy, a pak jim řekne:

„Staňte se zemí“

Až jim bude řečeno: „Země, země, země! Zmizte s nimi!“ pak se všichni stanou zemí. Nevěřící, kteří závidí zvířatům tento stav, budou prosit Alláha, aby i je proměnil v zem. Ale lidé nebudou potrestáni jako zvířata.

(viz Taberi, Nebe, výklad 40. verše)

I když zvířata nejsou zodpovědné bytosti, budou přesto v určité míře posuzována podle spravedlnosti. V jednom hadíse totiž Prorok Mohamed (s.a.v.) říká:

„Každému, kdo má nárok, budete muset dát, co mu náleží. Dokonce i bezocasé ovci bude od té s ocasem vymáháno právo formou odvetného trestu.“

tímto výrokem oznamují, že v posmrtném životě žádná nespravedlnost nezůstane bez odplaty. Podle výroků učenců hadísů si i mravenec vymůže své právo od mravence.

(Elmalılı Hamdi Yazır. Jazyk Koránu, náboženství pravdy, VIII/5599)

Bediüzzaman tuto záležitost vysvětluje následovně:

„Ačkoli jejich těla zahynou, jejich duše (duchové) přetrvávají a i mezi zvířaty je jim v posmrtném životě přiměřeně udělována odměna a trest.“ (Osmanština, Lem’alar, str. 887)

Ano, duše zvířat bude trvat věčně, Bůh ji ochrání.

Ale jelikož je duše pod Boží mocí a vůlí, jen On ví, jak ji má chránit.

Pokud existuje i mezi zvířaty otázka přechodu práv,

Zvíře bude mít právo na člověka a člověk bude mít právo na zvíře. Stejně jako se bude zvíře, které bezdůvodně poškodí člověka, zodpovídat, budou se zodpovídat i lidé, kteří zvířata týrají. Tyto účty budou vyrovnány na konci časů.

Pro více informací klikněte zde:

– Odpustí Bůh porušení práv druhých?

– Je dovolené donutit slepice k snášení vajec hladovřením? A mohli byste mi také poskytnout informace o právech zvířat?

S pozdravem a modlitbami…

Islám v otázkách a odpovědích