Existují hříchy, které se nikdy neodpouští? Může se člověk, který se kají za polytheismus a velké hříchy, spasit?

– Jaké hříchy nám Nejvyšší Stvořitel, ALLÁH, snad nikdy neodpustí?

– Takže, jaké hříchy musíme spáchat, abychom se dostali do pekla?

Vážený bratře,

Neexistuje hřích, který by nebyl odpuštěn po pokání.

Nemůžeme však vědět, zda bude hřích odpuštěn. Po pokání Bůh může odpuštění udělit, ale také nemusí. K tomu je nutné, aby naše pokání splňovalo podmínky pro jeho přijetí. Bůh slibuje, že odpuštění uděluje těm, kteří se k němu obrátí s pokáním, které splňuje tyto podmínky.

Pokud jde o hříchy, na které se člověk nezeptal na odpuštění, pak za ně nikdy nebude odpuštěno, pokud se jedná o širk (připisování partnerů Bohu). Všechny ostatní hříchy jsou však hříchy, za které je možné získat odpuštění.

Mezi hlavní hříchy patří:

Věřit v bohy kromě Alláha, vraždit, pomlouvat, cizoložství, uprchnout z džihádu, kouzlit, konzumovat majetek sirotků, neposlušnost rodičům, hřích v Mekce, úžer, krádež, pití alkoholu, hazardní hry.

Pokud muslim spáchá velký hřích, aniž by to bral na lehkou váhu, a přitom má víru ve svém srdci, nestává se tím odpadlíkem od víry. Ahl-i Sunnat věří, že ten, kdo spáchá velký hřích, se nestává nevěřícím, ani že by věčně zůstal v pekle. I když zemře bez pokání, Bůh ho může z milosti a laskavosti odpustit, nebo ho může podle spravedlnosti potrestat v pekle.

(viz Šarhu Akideti’t-Tahâviyye, str. 370).

Velkých hříchů (kebáir)

Největším hříchem je nepoznání Alláha, připisování partnerů Alláhovi v jeho podstatě, vlastnostech a činech. Tomu se říká ekberu’l-kebáir.

„Bůh rozhodně neodpustí, že by mu byl přisuzován společník. Odpustí však jiné hříchy těm, komu chce. Kdo Bůh přisuzuje společníka, ten Bůh pomlouvá velkým pomluvením.“


(Nisá, 4/48)

Z výše uvedeného verše vidíme, že kromě širku (připisování partnerů Bohu) mohou být odpuštěny všechny hříchy. Pokud se někdo odvrátí od širku a popírání víry a uvěří, bude mu jistě odpuštěno.

Pokračovat v neposlušnosti s odepsáním od Božího milosrdenství nebo se beztrestně dopouštět hříchů s jistotou, že se trest nevyhne, je naprosto nesprávné. Věřící by měl, bez ohledu na to, kolik hříchů spáchá, zůstat mezi strachem a nadějí a neměl by se odvracet od svého Pána. Existují verše, které vysvětlují tyto dva stavy:

„Ó, vy, kteří jste se dopustili hříchů a křivdili jste sami sobě, neupadněte v zoufalství z milosrdenství Alláhového! Alláh jistě odpustí všechny hříchy. On je přece ten, který odpouští a milosrdný je.“


(Zümer, 39/53)

„(O, mé poslu!) Oznamuj mým služebníkům, že jsem velkolepý a milosrdný, ale oznamuj jim také, že můj trest je trest bolestivý.“


(Hicr, 15/49, 50)

Pro více informací klikněte zde:

– Smýšlení o hříchu a pokání

– Jak čelit jednomu hříchu mnoha dobrými skutky

– Je dovoleno pohrdat těmi, kdo páchají hříchy, nebo ne-muslimy, a používat vůči nim poníživé výrazy?

– Je pravda, že ten, kdo spáchá hřích spojený s polytheismem, nebude odpuštěn?

S pozdravem a modlitbami…

Islám v otázkách a odpovědích