Vážený bratře,
Není nábožensky zakázané dívat se na padající hvězdy.
–
Vznik nebo mizení hvězd je v zásadě jev, který se odehrává v rámci zákonů, které Bůh vládne vesmíru.
Na toto téma poukazuje i hadís, který se přenáší v souvislosti s výše uvedeným významem.
V dalším dlouhém hadísu prorok Mohamed (s.a.v.) řekl:
Jedna stránka věci zdůrazňuje, že hvězdy, měsíc a slunce nevědí o lidských úmrtích nebo narozeních a nejsou podle nich nastaveny. Ale existuje i druhá stránka, která říká, že tyto jevy jsou znamením určitých událostí, že na ně poukazují. Například existují zprávy, že jako znamení příchodu Mahdího se na začátku Ramadánu vyskytne měsíční a na konci sluneční zatmění. Z těchto zpráv je třeba pochopit toto: Mahdího příchod nezpůsobil zatmění měsíce a slunce v daném Ramadánu. Naopak, v tom Ramadánu, kdy měsíční a sluneční zatmění měla podle božského záměru následovat po sobě, bylo předurčeno, aby se Mahdí objevil, aby to bylo znamením té velké události, aby se z toho někteří poučili.
Na začátku první světové války se opět vyskytlo zatmění Slunce a objevila se kometá, a tyto vzácné jevy byly interpretovány jako předzvěsti válečné katastrofy.
Je chybné posuzovat takové události z hlediska kauzálního determinismu. Ve skutečnosti se jedná o souběh; dvě události se – v souladu s božským záměrem – vyskytly současně. Například kometa nezpůsobila první světovou válku a ani první světová válka nezpůsobila vznik komety. Obě události se vyskytly současně podle osudového plánu, který vykreslil věčný plán Alláhový, a pro lidi se jedna z nich stala znamením druhé.
Jeden z nejlepších příkladů této problematiky lze nalézt v patnácté řeči z Külliát Risale-i Nur. V této části Bediüzzaman Hazretleri…
Tento verš vysvětluje. Podle verše, lidově nazývaný jev, je ve skutečnosti spojen s hájením nebeských bytostí proti zlým duchům, kteří se snaží stoupat do nebes a dozvědět se tam některé zprávy. Nebeští obyvatelé, nikoliv obyvatelé vyšších nebeských sfér, ale zlí duchové, kteří se dokáží dostat pouze do blízkého nebe, se snaží z tohoto blízkého nebe ukrást informace, ukrást zprávy o budoucnosti; proti tomuto pokusu jsou pak nebeskými bytostmi zasaženi ohnivými katapulty a ohnivými projektily. Projev této bitvy se pak projevuje jako jev, který my nazýváme klesající hvězda.
Podle tohoto vysvětlení, jelikož z nebe na zem sestupují materiální i duchovní věci, jako déšť, světlo, teplo, požehnání, andělé a duše, a podobně zemské věci, jako pára, rozum, fantazie, a duše zemřelých, proroků a svatých, stoupají k nebi, pak jistě i některé zlé duše budou chtít a budou se snažit stoupat k nebi, protože mají jemnost a lehkost bytí. A jistě budou odraženy a odvrženy, protože mají v sobě zlo a neřest. A jistě i tato událost odražení a odvržení bude mít svůj projev v našem světě. Vždyť člověk má v tomto světě úlohu svědka, zprostředkovatele a dozorce. Jelikož člověk má takovou úlohu, Bůh, který před jarem oznamuje jaro člověku prostřednictvím deště, oznámí takovou důležitou nebeskou událost prostřednictvím určitých prostředků a učiní člověka svědkem tohoto nebeského souboje, a učinil ho jím.
Když nám Korán sděluje takovou kosmickou událost, ve skutečnosti nám oznamuje některé duchovní události, které jsou skryté před zraky, a tato událost má následující význam:
Božský boj dobra a zla, který probíhá na Zemi mezi lidmi, se odehrává i na nebesích mezi zlomyslnými duchy a anděly.
Stejně jako na Zemi existují lidé, kteří jsou z hmoty a reprezentují dobro a jsou zodpovědní za uctívání, existují ve vesmíru andělé, kteří jsou z prchavé podstaty a plní stejnou funkci.
Sněžné světla, které se vznítí na obloze, nejsou pouhým, bezvýznamným padáním hvězd, nýbrž jsou to zlé duše, které se snaží špehovat na oblohu a její zprávy, a jsou zasaženy cílenými projektily. A když se člověk stane svědkem této události, měl by se zamyslet nad tím, jak se Bůh projevuje ve vesmíru, na zemi i na obloze, jak vychovává tyto zlé duše pomocí meteoritů, a jak nás informuje o této výchově, a měl by na tuto výchovu, kterou Bůh projevuje ve své moudrosti a opatření, reagovat.
Nicméně, na základě vědeckých dat a událostí lze předvídat budoucnost a přijmout opatření na základě těchto dat.
V tomto kontextu má astronomie, zvaná také Ilm-i Nücüm, významné místo mezi islámskými vědami. Z islámského pohledu však astrologie spočívá v tom, že se zaměřuje na to, co je, a nikoliv na to, co by mělo být; neboť není jejím úkolem předpovídat budoucnost lidí a světa (osud) prostřednictvím věštby. Islámské náboženství odmítá předvídání budoucnosti prostřednictvím jasnovidců, věštců nebo věštění.
Vznešený Bůh praví:
Stejně jako tyto verše, i mnoho dalších veršů poukazuje na úžasný řád ve vesmíru.
V Koránu se také nacházejí zmínky o znameních zvěrokruhu. 85. súra Koránu se nazývá súra Znamení zvěrokruhu. Věty týkající se znamení zvěrokruhu jsou následující:
Jak je vidět, znamení zvěrokruhu jsou nebeská tělesa, která Bůh umístil na oblohu, aby sloužila lidstvu. Znamení zvěrokruhu jsou stvoření. Stejně jako je nemožné považovat znamení zvěrokruhu za stvořitele, je nemožné říci, že se něco stalo nebo stane kvůli tomuto nebo onomu znamení. Považovat znamení zvěrokruhu za stvořitele nebo za regulátory lidských záležitostí vede k polyteismu.
Výraz pro znamení zvěrokruhu, který se vyskytuje v Koránu, má s výrazy pro znamení zvěrokruhu, které používají věštci při věštění, pouze zvukovou podobnost, nikoli významovou souvislost.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
