Podle zprávy v Muslimově sbírce hadísů prý chalíf Umar ibn Chattáb řekl: „Ali (ra) a strýc Proroka (s.a.v.) Abbas (ra) považovali Abú Bakra za lháře, hříšníka, podvodníka a zrádce.“ (Muslim ibn al-Haďádž, „Sahih Muslim“, svazek 2, kniha „Džihád a cesty“, kapitola „Rozsudek o kořisti“, strana 588, hadís 1147, vydání: Saúdská Arábie, rok 2000.) – Existuje takový hadís a je pravdivý?
Vážený bratře,
Jak je známo, když se slova vytrhnou z kontextu, nabývají významu, který přesahuje jejich původní smysl, a jsou mylně chápána. Způsob, jakým je otázka formulována, je toho příkladem. Abychom viděli, jak se výrazy v hadísu nacházejí ve svém kontextu, podívejme se na jeho shrnutí – v podstatě na jeho překlad:
„Malik ibn Aus vypráví: Umar ibn Hattáb mi poslal poselství. A já jsem k němu šel, když slunce bylo nejvýše. Řekl mi:“
— řekl. Já:
— řekl jsem.
— řekl. Za chvíli přišel Yerfa (Omařův komorník). A:
— řekl. Ömer:
— řekl. Ti mu dali svolení a vstoupili dovnitř. Pak se znovu vrátili a řekli:
řekl. Umar (znovu):
— řekl a dal jim také povolení. A pak Abbás řekl:
— řekl. Ti, kteří byli přítomni, řekli:
— řekli. (Málík ibn Avs: Zdá se mi, že je sem poslal ten, kdo je tady; řekl) Na to Umar:
— řekl. Ti, co tam byli:
— odpověděli. Poté se obrátili k Abbásovi a Alímu:
— zeptal se.
— řekli. Na to Umar odpověděl:
— Je skutečností, že Bůh svému poslu daroval takovou výsadu, jakou nikomu jinému nedal. (A tato výsada je zmíněna v tomto verši:)
řekl. (Vypravěč říká:) Poté Omar řekl:
Ti, co tam byli:
— řekli. Pak se zeptal i Abbáse a Alího, stejně jako se zeptal těch, co tam byli:
— řekli. Umar (pokračoval):
—
— řekli. (A Umar dodal:)
— )
Podle zjevného znění tohoto vyprávění,
obvinil. Tato formulace to dokazuje.
Podle učenců je nepředstavitelné, aby tyto vlastnosti patřily Alímu. Ačkoli nikdo kromě proroků není bez hříchu, měli bychom k společníkům proroka chovat pozitivní názor. Z tohoto hlediska můžeme přijmout, že těmito výroky se vyjádřili někteří vypravěči, nikoli sám Abbás, a že je použili v hyperbolické podobě. Nebo také můžeme říci, že Abbás, jelikož svého synovce považoval za vlastního syna, použil tato hyperbolická vyjádření – i když sám jim nevěřil – aby vyjádřil jeho nespravedlnost.
Je také možné předpokládat, že Hz. Abbas, který byl v pozici otce Hz. Alího, tyto slova pronesl v žertu a v dobré náladě, protože Hz. Aliho jméno bylo zmíněno. Účelem Hz. Abbasa bylo odradit svého synovce od tohoto chování.
Nicméně, skutečnost, že významní Sahábiové přítomní na místě nezpochybnili slova Abbáse, ukazuje, že – vzhledem k okolnostem – pochopili a vnímali to jako nadsázku, výlev hněvu, který neodpovídá skutečnosti, a dokonce i Abbás sám svým slovům nevěřil. (viz Nevevî, komentář k příslušnému hadísu; Ibrahim Canan, Kütüb-i Sitte Tercüme ve Şerhi, h. č. 1127)
„…Vy jste ho však považovali za lháře, hříšníka, nevěrného a zrádce!“
Výrok proroka Omara – v překladu – „Vždyť Bůh ví, že je to člověk pravdivý, dobrý/věrný slibu, rozumný/chodící po pravé cestě, podřízený pravdě.“ ukazuje, že všichni společníci proroka Mohameda souhlasili s tím, že je nemožné obvinit Abú Bakra z lži. Protože to říká v přítomnosti významných společníků a nikdo se nezobere.
Navíc, toto vyjádření proroka Omara neznamená nutně, že oni tato slova skutečně pronesli. Naopak, může to znamenat, že nesouhlasili s rozhodnutím proroka Abú Bakra a nepovažovali ho za spravedlivého. Prorok Omar takto přehnaně vyjádřil jejich postoj, který se mu nelíbil.
svým vyjádřením, které znamenalo, že se neřídí jeho dřívějšímu rozsudku, chtěl říci, že ho obviňují z lhaní.
Podívejte se nyní na tato slova řečená v kontextu a pak na tato slova v otázce, která je vytržena z kontextu: „Chalíf Ömer bin Hattab: Ali (ra) a strýc Proroka (asm) Abbas (ra) považovali Abú Bakra za lháře, hříšníka, podvodníka a zrádce.“ A je to jako vzdálenost mezi Zemí a nebesy! Mezi nimi je rozdíl jako mezi Zemí a nebesy.
Abbás a Alí se kvůli majetku, který patřil k majetku z doby po smrti proroka Mohameda (s.a.v.), neboli fey’u, dostali do sporu a obrátili se na chalífu Umara. Umar jim připomněl, že se s tímto problémem již dříve obrátili na Abú Bakra a že jim Abú Bakr, odkazujíc na hadís proroka Mohameda (s.a.v.), odmítl jakékoli právo na tento majetek. Umar uvedl, že sdílí stejný názor a že jim tento majetek může svěřit pod podmínkou.
Z tohoto a dalších zpráv vyplývá, že Prorok Mohamed (s.a.v.) během svého života vynakládal svůj podíl z zmíněných majetků na potřeby své a své rodiny a zbývající majetek používal na obecné služby, jako je nákup koní a zbraní, pro prospěch muslimů. Po smrti Proroka Mohameda (s.a.v.) nejprve jeho dcera Fatéma přišla k kalífovi Abú Bakrovi a požádala ho, aby tyto majetky byly rozděleny podle dědických pravidel a aby jí byl dán její podíl. Abú Bakr jí však připomněl hadís a řekl, že na majetek, který zanechal Prorok Mohamed (s.a.v.), nelze aplikovat dědické právo.
Vzhledem k tomu, že slovo v hadísu bylo v otázce přeloženo jako „lhář“, přeložili jsme ho také stejným způsobem. Nicméně toto slovo v arabštině také znamená „dělat chyby“ nebo „omyl“. Proto se domníváme, že je správnější použít slovo „kázib“, které Hz. Abbás s hněvem pronesl na adresu Hz. Alího, ve smyslu „omyl“ a „chyba“, nikoliv ve smyslu „lhář“ v našem jazyce.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
