„Můj národ se nikdy neshodne na nesprávném rozsudku.“ (viz Buhárí, 61: 2, 61: 3; Ibn Hišám, s. 824; Ibn et-Tiktiká, el-Fahrí, s. 81; Hammám ibn Münebbih, Sahîfa, č. 127, 128)
– Existuje takový hadís? A pokud ano, jak by se měl interpretovat?
– Znamená tento hadís, že se v žádné záležitosti, na které se muslimové na celém světě shodují, nemůže mýlit?
– Takže se nemohou mýlit v žádné záležitosti, na které se shoduje většina muslimů? Nemůže se stát, že se shodnou na něčem, co je nesprávné?
Vážený bratře,
V této záležitosti existují různé znění hadísů. Protože hodnocení učenců se vztahuje ke všem tvrzením obsaženým v hadíse, někdy
„slabý“
, někdy
„spolehlivý“
někdy
„podivný“
je označeno slovem. Nicméně
„Národ nemůže být jednotný v bludu.“
„Je zřejmé, že tvrzení o tom je pravdivé.“
Po tomto upozornění je užitečné přiložit některé příslušné zprávy v jejich původní podobě:
1) „Bůh nenechá tuto komunitu (nebo komunitu Mohameda) upadnout do zblouzení. Bůh má svou ruku nad komunitou. Ten, kdo se od komunity odchýlí, se odchýlí k ohni.“
(viz Tirmidhi, Fiten, 7)
Tirmidhi o této zprávě říká:
„chudák“
uvádí, že je slabý, a tímto způsobem o něm informoval.
(Tirmidhi, měsíc)
Podle Tirmizího,
„Bůh má svou ruku nad shromážděním.“
v hadísu, jehož význam je
„společenství“
Tím jsou myšleni islámští učenci, právníci a přední teologové.
(měsíc)
2) „Můj národ se neshodne na bludu. Proto, když vidíte neshodu v nějaké záležitosti, následujte většinu (sevad-ı azam).“
(Ibn Mace, Fiten, 8)
Podle Suyútiho, v hadíse se zmiňuje
„sevad-ı azam“
tím se myslí,
„Jsou to ti, kteří jsou poslušní sultánovi (státu) a drží se přímé cesty. Rozdíly mezi učenci a mystiky se ve skutečnosti nepovažují za rozpor. Skutečný rozpor představují spory mezi sektami, které zastávají názory odporující duchu islámu.“
(Suyuti, Šarhu Sunani Ibn Máďa, 1/283)
V tomto znění, které uvádí Ibn Máďdž
„Abu Halaf al-Ama“
je považován za slabý zdroj informací mezi učenci, kteří se zabývají hadíty.
(viz Heysemi, Mecmau’z-Zevaid, 1/62)
Z tohoto důvodu je toto vyprávění slabé.
3)
Podle jedné z tradic pronesl náš Prorok (s.a.v.):
„Odvěděl jsem se svému Pánu se čtyřmi prosbami; tři mi dal, jednu mi nedal. Prosil jsem Boha, aby mé společenství nebylo zavedeno do zblouzení, a to mi dal. Prosil jsem Boha, aby je (mé společenství) nezničil hladem, tak jak zničil předchozí společenství, a to mi také dal. Prosil jsem Boha, aby nepřipustil, aby jejich nepřátelé nad nimi (stále) zvítězili, a to mi také dal. Pak jsem prosil Boha, aby mezi nimi nevznikla roztržka, aby se mezi sebou navzájem…“
-vnitřními konflikty-
Požádal jsem je, aby mi nedělali bolest, a oni mi to odpustili.“
(Ahmad ibn Hanbal, 45/200; Tabarání, h. č.: 2171)
– Hafiz Hejsami uvedl, že v tomto přenosu je neznámý vypravěč, a proto je
slabý
uvádí.
(viz Mecmau’z-Zevaid, h. č.: 11966)
– Nicméně, Hejsemi, Tabaráního
„že společenství nevěřících se nesjednotí v bludu“
jiné znění ohledně čeho
(Taberání, Kebír, č. 3440)
pravý, autentický
uvádí.
(viz Heysemi, Zevaid, 5/218/ h.č.:9100)
– V řetězci předávání hadísu, který k tomuto tématu uvádí Hakim, jsou všichni vypravěči spolehliví. Mezi nimi je i méně známý Ibrahim ibn Majmún al-Adeni, jehož spolehlivost potvrdili Abdurrazzak a Ibn Main. Tato informace, kterou Hakim uvedl, byla potvrzena i Zehbijem.
(viz Müstedrek, Tehlis, 1/202)
– Stručně řečeno, „Islámská komunita se neshodne v bludném myšlení“.
Když se podíváme na různé varianty hadísů, které se týkají této věci, tak zjistíme, že jich je nejméně
„hasen“
je zřejmé, že je na úrovni.
(viz Al-Albání, Silsilat al-Hadís al-Sahíha, č. 1332)
– I když se jedná o skupiny, které se hlásí k islámu, z pohledu jejich velmi odlišných aspektů existují obecně dva odlišné způsoby myšlení. První z nich je Ahl-i Sunnat wal-Džama’a, druhý: Ahl-i Bid’a.
Ahl-i sünnet ve cemaat, v hadísu šerífu, prorokem Mohamedem (s.a.v.)
„Ti, kteří následují cestu, po které jsem šel já a moji společníci.“
je definován jako.
(Mecmauz‘-zevaid, 1/189)
Proto ti, kteří se drží jiného vyznání, jsou považováni za stoupence novátorských myšlenek. Těchto novátorských myšlenek je sedmdesát dva.
Mu’tazilové, Džahmiové, Kadríové, Šíité
a podobné jsou součástí této části.
Ahl-i Sunnet ve Cemaat má dvě odlišné teologické školy: Ešarí a Maturidí. V zásadních otázkách se příliš neliší. Liší se pouze v detailech. Proto oba zastupují stejnou skupinu.
Důkazem toho, že jsme na cestě Koránu a Sunnety, je cesta, kterou následovali učenci čtyř mezhejbů, známých jako Ahl-i Sunnet ve’l-Džamaat. Jak je známo, tato velká komunita, která zahrnuje učence, z nichž každý zářil jako jasná hvězda, dříve…
dvanáct směrů/škol/teologických směrů
Původně se skládala ze čtyř. Poté se usnesli na čtyřech. Pravděpodobnost, že by takové shromáždění takových významných učenců udělalo chybu, je samozřejmě velmi malá.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
